Neumíte anglicky? A proč vlastně ne?

16. září 2017 v 20:26 | Surikata |  Básně
Protože si to nezkoušíte. Nemluvíte, nepíšete. Nečtete. Nejste jediní. Já to také nedělám. Ale CHCI.
POEMY je dobrý začátek, ne?

A bear, or a beer?

It´s one o´clock,
the door is lock.
Still for two minutes, there is a silence,
than a child cried to his parents:

"Hey! Hey!
I want to go away!
I don´t want to be here,
I´m affraid of a bear!"

A crying boy was named Bill.
He was a small still.
His dreams were irrealist,
how would say a journalist.

Boy´s father wokes up,
saying: "Stop!
Don´t cry!
Lie!

However,
it seems, the boy shall stop crying never.
Bill went on: "I want to leave here!
Here is a bear!"

Dad laughed (himself),
saying: "Here you are in safe."
He saw in darkness how bottle of beer lights,
it was so nice!

He said to his child:
"Your dreams are wild.
Do you see the bottle of beer?
It isn´t a bear!"


Je to dobře? A proč vlastně ne? Jaké jsou tam gramatické chyby, které bych měla odstranit? Můj cíl je smělý: Umět anglickou gramatiku stejně jako českou. Prosím, pište nedostatky. :)
 

Neuložená navždy ztracená básen

10. září 2017 v 16:48 | Surikata
Zrovna jsem ted z fleku napsala básen na nynější TT Peklo je prázdné, démoni jsou tady. Pak jsem musela restartovat PC, automaticky se mi to mělo uložit (název článku jsem vyplnila) a nic. Tak jsem se z té básně moc dlouho neradovala. Naštěstí nepatřila mezi moje nejskvostnější.

Taková písen

3. září 2017 v 14:11 | Surikata
Zdarec, z dřívějška mám nějaké samovolně vymyšlené písně (i melodie), tak je sem postupně prdnu. Ale ted nemám čas. Budou však bez not, protože nejsem hudebník
 


První krámy

28. srpna 2017 v 0:38 | Surikata |  Témata týdne
Tak vám nevím, kam zmizela rovnost toho, že jsme lidé. Konkrétně tím myslím fyziologické rozdíly mezi mužem a ženou. Mnohdy tak nesmyslé, jako každoměsíční špinění. Kdyby to mělo hlavu a patu. Kdyby to aspon nebylo bolestivé. Jo, kdyby to bylo bez bolesti, to už by byla jiná věc.

Surikata se nebojí psát o ničem, a tak vám sdělí, jak se z ní stala žena. I když byla ještě dítě. Jaký dialog proběhl mezi ní a matkou. O tom, že si nikdy (jen jednou, což se jí vymstilo) krámy nezapsala. O tom, jak si včera přečetla vtipný rozhovor na Alíkovi: https://www.alik.cz/a/bojite-se-menstruace/diskuse.

Při čtení tohoto jsem nabyla dojmu, že vlastně i v tom, jak se mi to "líbí", jsem "nenormální". Děvčata se na to hlavně TĚŠILA. Až budou konečně ženami. Třeba v deseti. To já se necítím jako žena ani ted, v 22, pořád ve mně dříme malá holka. Nejen vzhledově, ale i chováním. Prostě nesnesu tu nutnou přetvářku a hraní si na něco, co nejsem. Nejsem dámička. Jsem prostě HOLKA. Nelíbí se mi moc, když jsem oslovena "slečno", ale zamlouvá se mi, když jsem oslovena "paní". Za tímto "titulem" se obvykle mihne moje příjmení, což mi lahodí. Nebojte, nezbláznila jsem se ještě :).

Zpět ke krámům. To vám takhle jednou bylo červeno v mých kalhotkách. Vím, že za začátku to bylo velmi bolestivé, nebyla jsem na to zvyklá. Potřebovala jsem vložku - a tu jsem měla. Dostaly jsme totiž nedávno ve škole brožurku a pět vložek :) Když to přijde, nenaděláte nic. Prostě to přišlo. Mně bylo necelých 13 let, zbýval měsíc. Vložku jsem si ještě nevzala, nevím už, proč. Asi jsem čekala, jak se to bude dál vyvíjet :D Bylo mi jasné, že bez promluvy s matkou to je takové "blbé". Zpočátku jsem na záchodě bulela jak malý dítě, bylo to hlavně v noci. Jak na to nejste zvyklí (ý), je to na nic.

Máma si naštěstí nedávala na čas. Prostě přišla a říká: "Hele, Petro... Ty jsi to dostala, viď." Teď, jak se cítíte blbě, zvolíte druhou možnost - že děláte blbou. "A co? Co jako?" divíte se jako. "No menstruaci. Mohlo to ještě počkat... Viděla jsem tvoje kalhotky, je na nich krev." Řekla, že mi dá vložku. Dala mi normální vložku. Tamty ze školy měly křidélka, to mi později ukázala, jak na kalhotky nalepit :D

Měla jsem předtím jednu myšlenku, ale jak píšu víc věcí naráz a mám tu nemoc, zapomínám. Tehdy jsem byla ještě zdravé dítě. Vlastně fyziologicky žena. Ale legislativně až do18 dítě.

Jak to bylo dál? No, po každé jsem s těmi krámy cvičila. Rozhodla jsem se, že mě nevyřadí z provozu. Nesměla jsem se v létě s vytékající krví koupat. Musela jsem čuchat ten hnusnej smrad a měnit si pravidelně vložky. Musela jsem čelit tak protivným bolestem - a dostáváme se opět k prvotní otázce: Musí být žena odlišná od muže? Ano, musí. Někdo ty děti musí odrodit. Beru všechny diference, které nás odlišují od mužů. Beru dokonce i krámy - i když dlouho jsem se s nimi nemohla smířit. Ale víte, co neberu? Tu odpornou bolest. Když už musí žena prožívat něco tak nepříjemného, nechutného, smrdutého - proč ji to ještě musí BOLET?

Jak už jsem napsala, nikdy jsem si krámy nezapsala. Totální lenost. Kolik gramů hovna jsem vysrala a moči vychcala, takové statistiky jsem byla schopná si vést, ale k tomuhle jsem prostě byla absolutně neochotná a pohodlná.

Jednou jsem si ovšem menzes zapsala. Na střední v prváku. Jen k příslušnému dni jsem načmárala "menstruace". Řekla jsem si, že budu vzorná. Ale pak z toho sešlo. Diářek jsem měla ve skřínce na praxi a kreténi mi skřínku co? Otevřeli. Dozvěděli se, co pěkného čtu ("Kovboj v sukních) a vymysleli na mě boudu (detaily si už nepamatuju). Od té doby jsem stoprocentně líná si datum toho fyziologického děje napsat.

Vždy, když mám krámy, snažím se být na lidi milá. To aby prostě nepoznali, že to mám. Bohužel, na mámu jsem ve svých dnech strohá v odpovědích a přes mé obvykle klidné a rozvážné řeči se přežene vlak v podobě netrpělivosti, blbých odpovědí, na něž bych normálně odpověděla normálně, ale krámy mi dávají signál "Bud nepříjemná". Nechtěně uposlechnu tento hlas.

Co děláte, když nemáte vložky? Bud si je koupíte (pokud jsou v krámu), nebo existuje toaleták. Z něj si uděláte vložku, ale po čase se papír mezi vašema nohama rozpadne na kusy, jak je nepevný a lámavý. Čili, nevydrží to moc dlouho a musíte rychle měnit.

Jak bráníte zápachu přihlásit se o slovo? U mě vítězí deodorant a časté střídání dámských hygienických potřeb.

Takže co změnit na krámech? Aby vůbec nebyly! Aby stačilo jen roztáhnout chlapovi nohy. A když už, tak at to nebolí a nesmrdí. Rovnost musí být i v kalhotech. Naštěstí se nám tam nic nebimcá a nestoupá to jako horolezec na Sněžku, ale tyhle "galeje" si mohla příroda odpustit, stačí porod. Brrr.

Nové články

24. srpna 2017 v 11:53 | Surikata |  Ostatní surikatoviny
Vím, že to vypadá, jako kdyby můj blog usnul na vavřínech, ale věřte mi, že i přes léto jsem byla literárně aktivní. Chce to jen čas, než to všechno transportuju z papíru. Což, tuším, bude tak začátkem září, a to přednostně před těmi články, co jsou v modré bedně.

Co děláte s podivnými cizojazyčnými spamy pod články?

24. srpna 2017 v 11:27 | Surikata |  Ostatní surikatoviny
Trvá delší dobu, že se (nejen) na můj blog sypou komentáře mnohdy nespecifických jazyků, reklam a sprostáren - a já se ptám: Jak se proti tomu bráníte? Přepla jsem komentáře na moderované, ale přesto, i když se viry nepublikují, neznámí hackeři se o to neustále pokoušejí. Nevíte někdo, co to je a jak se proti tomu bránit? Kde se to tu vlastně bere?

Je potřeba příčinu, pokud možno, odstranit nebo eliminovat.

Také jsem přišla na to, že se to objeví v ten samý den a v okamžiku, kdy otevřu blog. Možná jsou to nějaké viry napojené na přihlašovací údaje. Je to v různých jazycích, mohou tobt třeba ti vyhlášení hackeři z Afriky, o niž jsem si vždy myslela, že tam vládne chudoba a počítače a počítačové vzdělání tam nikomu nic neříká...

Napadá mě i třeba to, že už blog.cz nevede Standa, tak je třeba nižší zabezpečení systému, nebo jsou celkově nějaké změny, nebo už prostě hackeři pochopili, jak se prosadit.

Je to ovšem dost otravné. Kdyby to byl sem tam nějaký koment, ale tohle se děje v kvantech. Píší např. o viagrách a dalších věcech, které slušné lidi nezajímají. Je mi zle z toho, jak je to všude samá prasárna.

Sex hýří světem, lidi jsou blbí, kupují ty zpropadené, byznys propagující věci, na kterých dají vydělávat firmám. Nemyslím si, že je sex nějaká bomba a něco úchvatného, a rozhodně se nechystám to někdy vyzkoušet. Už jenom proto, že je to ztráta času, a navíc nebudu podporovat tento nechutný byznys.

Howgh.

Chtěla jsem se skrz tohle dostat k tématu týdne, ale bohužel se mi to nepovedlo.

Pokud někdo víte, kde se tu berou ty komentáře a jak se proti nim bránit, budu ráda, když se vyjádříte.

Díky.

Surikata

Paměť

19. července 2017 v 23:42 | Surikata
Napadá mě, že třeba jsem tu nemoc měla už dávno. Již od pradávna na sobě pozoruju, že jsem pomalejší v koncentraci a že zrovna neoplývám pamětí. I když, co se té krátkodobé týče, od zjištění diagnózy se na to upínám, soustředím a vidím, že si fakt pamatuju velice špatně. Jsem sklerotická, lidičky, a i když to zní vtipně, prdel to není, ale horší je rak nebo Alzhaimer. Hraju teď takové hry na mozek (na netu) a včera jsme (holky) hrály Česko. Až do úmoru. A do nového vyhladovění, které mě neminulo :D. A po příjezdu domů jsem ještě chvíli četla knížku v angličtině (bilingvní - dvojjazyčná; zjednodušená verze). Jíst jsem už nemusela, protože tam se o můj bachor postarali dobře :D. A když už mi to mozek nebral, prostě jsem si lehla a oddala se spánku. Prostože spát se přece MUSÍ :). Na rozdíl od sexu. Ten fakt ne.

Opravdu NEPROTANČENÁ noc

14. června 2017 v 13:49 | Surikata |  Témata týdne
Před ránem oslnivě tavilo azurově natřené čalounictví Evžena Nátury asymetrii. Narušovalo obraz cti.
City takřka idealizované.
I dům Evžena a ladné Izabely zobrazoval ošemetné vlivy asemetrie ledabyle, ošklivě .
Oslnivý šeřík kmitající líně impozantními větvemi explodoval.
Eliminoval xenofobii protkanou labilitou ohyzdného domu, od vily až... Lakomec!
Latenci a kopu ostudy má Evženova cimra!
Cupitá Izabela marínou, rozhodnutá atletička.
Algoritmus této ladně energické tetky irituje Čendu. Krásná agónie.
Absurdní generalizace. Ó, nádherná Izabelo Evženova!
Enormně Vám žehnám ebenem, načež obejmu váš anus.
Avšak nudně ucukla sebou.
Sladká Evženova babo, ouvej!
Odpusťte unylou vášeň, evokujte ji!
Jářku, Ivane!
Já ale, řízečku, kousnu už. Izabelo...Vy ale nemilujete Evžena!
Explicitně Vám žužlám elipsy. Noblesně. Ambiciózně.
Ambiciózně, mužně bral Izabeliny cecky impozantně. Ó, zlobí někdy excelentně.
Extrémní xenofobie, co elipsy ladně energicky naráz tak neskutečně evokuje...
Enormně. Vzrušení opravňuje křehký úkaz. Jé, Evžen!!!
"Element! Vole, ženo!" Evžen nadává.
Nabírá azurový dojem a vrávorá. "Á!"
"Á"
"Áj!!!"
Aristokratický jek.
Jenže Evžen klopýtá.
Klap, ladně oddychuje, praští Izabelu tvrdým anusem.
Absurdně nejvíc urgentní situace. Evženův mord.
Mordéř - oplzlý rarach - dodělává.
Děva oplakává devianta enormní lávou a vypije Amatoxin.


Proč se tento článek jmenuje Protančená noc? A proč je zařazen do TT? Přečtěte si prosím znovu 1. větu. Že v ní nic nevidíte? Poprosím Vás, abyste si přečetli vždy jen počáteční písmena slov. Totéž v průběhu celého příběhu a nakonec shledáte, že jsou totožná s posledním slovem předchozí věty.

Rosa v obličeji – Sebevrah

9. června 2017 v 11:49 | Surikata |  Básně


Rosí se mi oči
Prolomené mlhou
Neshledané s něhou
Hladem po lásce mi kručí.

Vítr venku skučí,
slzy mě pálí...
Proč se konec neoddálí?
Proč mě život mučí?

Vykuji smutek jak v šachtě hutník
Nepokořím noční můru
Jako medvěd drásající kůru
Jako brtník.

Kdo sem vkročí?
A podá mi pomocnou ruku?
Zahoďte tvrdost suku,
ať z mostu neskočím ---

Je konec, všichni umřeli.
Všechno je v prdeli...

Co když je to správně, že se dějí věci, které se dějí? Co když je to všechno součást scénáře, který byl napsán Osudem? Něco nového končí a něco začíná. Někdo se tak moc trápí a nestěžuje si, je upoután na vozík, těžce imobilní - a někdo, kdo se např. jen rozešel s druhem/družkou, chce jít pod kytičky. Nemocní, kteří vědí, že se nikdy nevyléčí, tolik touží žít a užívat si života, a dělají vše pro to, aby se z každé chvilky, kdy jsou na tomto světě, radovali. Proč si naříká na život ten, kdo se nepohodl s partnerem/partnerkou, jdou od sebe, ale jsou zdraví a nic jim neschází? Za chvíli si opět najdou druha/družku a budou se milovat - a takhle pořád dokola. A budou spolu doslova "chodit". Zatímco vozíčkáři těžko mohou vstát a projít se, jsou rádi, ujdou-li pár metrů, než opět usednou na vozík. Nejvíc si stěžují ti, kterým nic není.

Anglicky psaný příběh s překladem

17. května 2017 v 21:30 | Surikata |  Témata týdne
Napsala jsem příběh v angličtině, abych si zlepšila Aj. Chci si vylepšit gramatiku a rozšířit slovní zásobu. Budu ráda, když napíšete, jakých chyb jsem se dopustila a zda byl můj článek srozumitelný. Pod článek vložím komentář, v němž bude česká verze příběhu. Použila jsem samozřejmě slovník a snažila jsem se použít víc časů. Příští rok budu z Aj maturovat.

Doufám, že se podíváte, a prosím Vás o to. Protože když se nikdo nedívá, nemůže to ani posoudit.

Bear Míša at the fitness

Bear Míša woke up and he decided to go to the fitness. He have going there already for a quarter of year and he lost weight already anough. When he get up he protracted. Than he run for ten minutes.

He will eat only fishes since now, they aren´t too fat. And they comprises the iodine. When he went out from his den where he slept, it gots rain. He plucked a flower and keeping it under his head go to the fitness centre. He has it piece of forest and than to the centre of the town. He can come there free of charge because they fear him. And this is green bear, and so he is rare.

Coming there he was anough perspiring and his legs stank. During of his way he stopped to drink all water from the fountain and he don´t know where wash. And so he washed in the fitness centre.

He did exercise for a hour already and now he is running on the runny belt (machine) when suddenly belt is stopping although he don´t stick any button and the machine was connected in the power point!

They wanted in order he pay it because they can repaire it but he refused it. They wanted catch him to give him to zoologogical garden. He devoured all of them and he was fat again.

Kam dál