Kuřátko a vajíčko na cestách a Dalmatínci

Pátek v 23:15 | Surikata |  KECY
Jak jsem začínala psát? Mám pocit, že úplně první moje poezie byla tato, psaná někdy na 1. stupni ZŠ:

Na poli v jeteli
sedí strašák v posteli
Má špičaté hrany,
pořád straší vrány.

Jednoho dne zrána
přiletěla vrána
sedla si na ohradu
toho velkého hradu.

Přiletěla v pátek
na velikej svátek.
Všechny nás tam klovala
a pak se nám schovala.

Když jsme všichni utekli,
velmi jsme se ulekli.
Odletěla teprve,
když jsem vlez do postele.

Další byla:

Dneska je neděle,
spadly koule do hnoje

Nebo

Dobrý den, celý den,
my jsme tady první den.
Dobrý den, celý den,
bába letí komínem.

Nebo o takových těch stolcích. Doufám, že to ještě najdu. Bylo to jistě v té velké bedně, kterou už bohužel nemám :( Ale třeba se to ještě zachránilo.

Pak samozřejmě o čarodějnici, kterou už na blogu mám, a spoustu dalších básní složených pro Lukáše.

Příběhy jsem psala metodou, že jsem si nejdřív hrála s hračkami a pak jsem to zapsala. Doufám, že to najdu. Kéž bych to všechno měla! Jedna byla o žabičce a tanku, ale jinak jsem psala 3 nebo 4 díly Kuřátka a vajíčka a komixy o dalmatýncích. A to je kult. Někde to mám, ale ten jeden díl mám pocit je ztracenej :( Jsem vážně blbka. A bordelářka. Kdybych neměla ten bordel, tak by mi nikdo nevyhodil ty sešity. Nebyl by důvod cpát je na půdu.

Také jsem skládala různé písničky. I některé z těch básní, co jsem uvedla, jsem psala dle vymyšlené melodie.
Taky jsem napsala takovej komix o kocourku Felixovi.

Písně z té doby, např.: Lucie, která cestuje do Německa, Údolí zvířat, různě. Už tehdy jsem věděla, že mě to baví, i komixy.

Později, na 2. stupni ZŠ, vznikly skautské komixy (také zde) a začala jsem makat na knize. Ve 12 jsem napsala bezejmennou knihu, samozřejmě jsem ji nedopsala. Tou dobou jsem psala různé další knižní příběhy, z nichž žádné se nedochovaly (výhoz z důvodu malování pokoje, kde byl bordel, a navíc jsem tu nebyla). Ten jeden příběh o těch barevnejch pačesech (někde mám ještě kresby) byl i částečně zkomixovanej. Pak jsem psala Záhadu mustangova úprku. Tu jsem taky nedopsala. Ale měla jsem napsanou kostru. Možná jsou někde ještě ty papíry s tou kostrou, ale spíše myslím, že ne. No a celou střední se patlám s aktuální knihou, která se mi v dubnu tohoto roku neuložila (resp. její poslední úprava), což mě velice citově zasáhlo a odradilo od další práce na tomto westernu. Kdyby se mi to uložilo, věřím, že bych to už dopsala a šla bych vydávat. Nejvíce z knihy jsem napsala v práci v roce 2014.

Pak jsem vymyslela kraťoučký příběh o Vilínovi, na jehož rozvinutí jsem neměla nápady... A taky jsem ztratila jednu jeho část.

A jednou (vloni) jsem šla po práci na pokoj a hlavou mi bleskl námět na novou knihu do všech podrobností - avšak únava mě zmohla a nezapsala jsem si to ani v bodech. A to byla chyba. Protože jinak by vznikla "foglarovka" a bylo by to rychlé a úderné. Ale jsem prostě blbka, to už tak bývá.

Ne, úplně první moje tvorba pravděpodobně byla o těch kutálejících se jablkách.

Úplně jsem se zapomněla zmínit o všech těch všelijakých časopisech, jež jsem "vydávala". Všechno jsem psala a kreslila ručně, slepovala lepenkou, později sešívačkou. Psala jsem to výhradně pro sebe, ale i pro rodinu. Např. Velká sova, Housenka, všelicos...

Psát mě vždycky bavilo a babičce jsem psala k narozkám, Vánocům atd. dvoustránkové dílečko.

Na ZŠ jsem v devítce psala do školního časopisu, což mi strašně chybí. Letos touha zvítězila a zeptala jsem se naší Bambinky, která si mě nechce přidat na FB, jestli se to bude vydávat. A ona řekla, že jo...

Vždycky mě bavilo psát. Do skautských kronik, deníků (některé musím spálit), blogísků...

Pamatuji na nejlepší večerní program na táboře 2012, myslím. Tvůrčí psaní. Bylo to dokonalé.
 


 


6. schůzka

Středa v 21:09 | Surikata |  SKAUTING
Lepším se. Dnes cca jen o půlhodinu pozdě.

Z metra pěšky rovnou do klubovny.

Čekalo se na mě, takže s mým příchodem schůzka začala.

Káťa potřebovala inspiraci na celotáborovky a tak. Ti, co vedou, řekli své zkušenosti. Míla dal kolovat náměty k ekologickým projektům.

Po mně přišly ještě Terka, Áňa a dvě holky, jejichž jména mi zatím neutkvěla v paměti.

Ke konci schůzky Terka přinesla šablony a černé fixy na textil.

Celé jsme to nestihli nakreslit. Nápis kmene šlo udělat tak, že tam Terka minule propíchala propiskou dírky a do těch dírek se zanášela barva, což se propilo na tričko. Pod ním (respektive uvnitř něho) musely být ovšem papíry či tvrdý papír, aby se barva nedostala až na druhou stranu trika. Já a Adam jsme stihli jen záď trička, Ponorka příď.

Když už o tom mluvím jako o lodi, tak po schůzce jsme pluli pěškobusem na metro. Někeří šli směr blázinec, my směr metro.

Cestou jsme rokovali o všem možném, např. o blížící se víkendovce. Já v ten den mám zrovna stužkovák, ale pravděpodobně prostě skloubím oboje. Možná bych se k tomu mohla postavit i trošku čestně, a sice uznat, že bych tam stejně přijela pozdě. Tak tam takhle prostě přijedu ještě o něco později. Ale o pátek rozhodně nehodlám přijít, svým "skautským korábem" tam připluji těsně po stužkovacím večírku. Nehodlám se o první noc v chatě připravit, to tedy ne!

Jsou to super lidi a jsem s nimi ráda. Na stužkovák se mi nechce, protože se stydím, a to obzvláště ve společnosti. Což je asi logické :D. Ale zároveň mám svou třídu a školu ráda, tak mi přijde blbý se toho neúčastnit, nesmím podlehnout slabosti. Odbydu si jen to nutné (takže ostužkování a nažrání se) a tradá za dobrodružstvím do Českého Krasu.

Druhý den, ve středu 14. 11., měl schůzku Míla, ale odřekla jsem to, protože mi ráno bylo sděleno, že jde ségra do divadla, a aby nešla pěšky domů a abych plnila roverské heslo "Sloužím", rozhodla jsem se obětovat. Nakonec jsem tam beztak poslala tátu, ale na tu schůzku jsem stejně nešla. Opět jsem byla na procházce, tentokrát trochu jinde, páč jsem se jela kouknout na skříně a na sporák. A při cestě jsem se zajela podívat na jedno místo, na tremp jako dělané.

5. schůzka - batikovací s rituálem

Úterý v 0:32 | Surikata |  SKAUTING
Z Dejvic jsem vyrazila pěšky ke klubovně, ale pak jsem se vyděsila, že tam netrefim, tak jsem se chtěla vrátit na bus, ale potkala jsem naštěstí Ponorku a s tou jsem dospěla ke klubovně.

Poprvé jsem tak přišla včas na schůzku.

Pili jsme čaj a večeřeli chleba. Vystříhávali šablony pro kreslení triček. Pak jsme šli nahoru batikovat a ti, co už měli nabatikováno z tý akce u Áni, si to kreslili.

Nejprve jsme si rozprášedlem trika namočili. Střík, střík. Potom provázkem svázali do balíčku. Následně dvěma barvami střídavě naproti sobě obarvili (muselo se dát hodně barvy, aby se obarvily i spodní vrstvy). Červená a oranžová. Dělali jsme to v keramické dílně.

Já nabatikovala obě trička. Instruoval nás Míla a po odchodu Míly Áňa. Měli jsme i návod na papíře.

Zatímco se trika vařila, šli jsme na rituál.

Terka zahrála rituálovou píseň. My jsme zpívali. Pak Áňa dala kolovat namáčedlo a každý si musel vzít. Poté přečetla něco o poslání skautů a roverů a navrhla 2 výzvy, z nichž jednu jsme měli odhlasovat. Bylo to 50:50, tak vešly v platnost obě výzvy. Najít si v kmeni patrona a jít si s ním zaběhat či jinak zasportovat nebo uvařit nové jídlo a pozvat rovery.

Já jsem si trička vzala domů, abych se s nimi mohla kochat, ostatní je mají na věšáku.

Bus mi akorát ujel, tak jsem musela čekat na další, ale aspoň jsem chytla flek.

4. schůzka - plánovací

Úterý v 0:20 | Surikata |  SKAUTING
Tuhle schůzku jsem vynechala, protože to je prostě daleko a nestíhala jsem to. Šla jsem kupovat to tričko a některá byla načichlá plesnivinou. Prostě jim to zmoklo. Udělala jsem tam strašnej bordel a řekla, že tam přijdu druhý den.

Tak druhý den mi prodavačka řekla, že dnes jen 3 kusy do kabinky, protože tu byl včera strašnej bordel.

Nakonec jsem koupila 2 trička, protože jsem se nemohla rozhodnout, a jela jsem na Batikovací schůzku s rituálem.

Místo batikování u Áni a kontění single vandr

Úterý v 0:18 | Surikata |  SKAUTING
Batikovalo se u Áni na bytě. Chtěla jsem se toho zúčastnit, ale nakonec jsem to vzdala. Byla jsem na dlouhé túře venku a včas jsem se nevrátila. Šla jsem pěšky směr P. po té nové cyklistické stezce. Auta v lese naznačovala, že jsou tu houbaři. Došla jsem k tomu přístřešku. Blížila se tma. Neměla jsem baterku.

Zapomněla jsem změnu času, tak jsem dorazila notně za tmy. Krásná procházka.

Vytáhnout někoho ven je těžký, tak jsem musela vyrazit sama.

3. schůzka - noční frisbee ultimate

Úterý v 0:07 | Surikata |  SKAUTING
Schůzku pořádal Pára.

Sešli jsme se u Výstaviště Holešovice, já tam přijela tramvají z metra s Terkou a Áňou. Byl vichr a Terka chtěla pouštět draka, ale stejně ho neměla.

Rozhodli jsme se, že prostě půjdeme hrát. Šli jsme do parku, kolem takového jezera (rybníčku) a Pára odměřil hřiště. Náš tým byl méně početný, a tak k nám Áňa občas přecházela. Ale když jsme se začínali lepšit, tak zůstala se svým mužstvem.

Byla tma a frisbee svítilo. Foukal vítr, a tak lítalo, kam chtělo. Ale přesto nás to bavilo a rvali jsme se o vítězství.

Když jsme dohráli, rozhodli jsme se, že rozděláme i ten oheň. Šli jsme vpřed, ale ve chvíli, kdy bylo třeba vyšplhat příkrý svah, uviděli jsme tam hasiče s hadicemi.

Zeptali jsme se, jestli můžeme nahoru. Odpověď zněla, že ano. Jenže pak nás vyhnali. Ptali se nás, co tu chceme dělat. Bylo nám vážně blbý jim říkat, že jdeme rozdělávat oheň, a tak jsme řekli, že se jdeme rozhlédnout po kraji.

Byli jsme zvědaví a chtěli jsme okouknout, co se stalo, ale stejně jsme se nic nedozvěděli. Někde něco prostě hořelo. Nebo jsem to zapomněla, i to je možné. Poldové nám řekli, že jestli jsme to nezapálili, můžeme jít. Šli jsme na metro a rozešli jsme se.

Schůzka mě bavila.

2. chůzka - Seznamovací

12. listopadu 2018 v 23:57 | Surikata |  SKAUTING
Konala se v klubovně.

Jak jsem tam dorazila? Metrem. V Dejvicích jsem se ptala nějaké paní a ta tam shodou náhod bydlela. Tak se mnou šla kousek dozadu a tam jsme sedly na bus. Vystoupily jsme a ona šla domů a já šla nahoru směrem, kterým řekla.

Zazvonila jsem a Káťa P. mi otevřela.

V klubovně probíhal program ve stylu "Zatímco si pečeš toust v toustovači, mluv o sobě, co jsi dnes dělal a co o prázninách". Já řekla svůj příběh, že jsem přijela do školy (pozdě, tam jsem se učila a na chodbě šla na kompu gůglit cestu ke klubovně, ale kompy byly vyplé). Tak jsem jela domů a pak už jsem to nestíhala. Káťa řekla, že nepochopili, proč jsem teda přišla pozdě. A já řekla, že kvůli tomu, že jsem jela gůglit tu cestu.

Pak byla Mílova hra v tom smyslu, že každý o sobě řekl 3 věty, z nichž pouze jedna byla pravdivá. A my měli uhodnout, která. Tak jsme se např. dověděli, že Terka v 7. třídě vylezla na střechu školy :) ... Já byla tak trapná, že jsem prostě nic nedovedla vymyslet.

Potom jsme šli do rituálové místnosti se závěsem a tam Áňa s Káťou P. promítaly prezentaci, povídaly o tričkách a jak to chodí ve S.

Pak šla většina z nás na metro.

Víkendovka v Berouně

12. listopadu 2018 v 23:22 | Surikata |  SKAUTING
2.-4 .11.

Každý si myslí, že pozděchodilectví je jen samej průšvih, ale divili byste se, jaké to má mimo jiné i přínosy pro dotyčného. Pro mě to znamenalo, že jsem po prvé v životě sedla na vlak a úplně v klidu a bez bušícího srdce stanula v berounském nádraží.

Tam jsem potkala Štěpánku, ale nevěděla jsem, že někdo jménem Štěpánka s námi pojede. Když mi bylo telefonicky sděleno, ať jdu s ní, protože ona zná cestu, byla už fuč. Tak jsem se zeptala kouřící paní, a šla tedy rovně pod mostem a tak. Na Seydlovském náměstí jsem zavolala, že nevím, kudy dál. Ke kostelu jsem došla z druhé strany, nicméně s Johnym, jenž na mě čekal u vrat, jsem se neminula :).

Po úvodním představením se pomocí řeknutí svého jména a u toho s nějakým gestem jsme podle data narození utvořili dlouhou řadu a dle čísla se rozdělili do dvojic. Já byla s Vlaštovkou. Úkolu vytvořit z 20 špaget co nejdelší stojící stavbu jsme se (někteří) zhostili špatně. Nicméně ti, co to splnili, to měli opravdu krásné. Celkem se ponocovalo, já jsem se učila a pak se přidala ke kytaře. Víceméně jsem jen poslouchala, protože jsem ty písničky neznala.

Ráno jsme vyrazili na túru. Teď to musím psát znova, protože mi vypadla Wi-Fi a zbytek se neuložil.

Tentokrát jsem foťák nezapomněla doma, a tak jsem pořídila pár fotek (přidám je časem).

Šli jsme k nádraží a od nádraží (dopíšu to jindy, čus)

Kam dál