Bytíz - věznice

Před 13 minutami | Surikata

Video, jak to tam vypadá, jsem stáhla z youtube. Obrázky nemám - zákaz focení
 

Úprava článků

Před 15 minutami | Surikata
Upravuju blog do takové podoby, aby mi nemuselo vadit, když sem přijde někdo z mého okolí. Natrefit se na něj dá snadno a je to sakra blbej pocit, vědět, že jednou to třeba objeví někdo, u koho se mi to nebude líbit.

Gelotina

Středa v 3:30 | Surikata
(kdo se houpá na gelotině....)

Kolik lidí si utáhlo
smyčku kol krku
Kolik lidí upláchlo
smutku a breku.

Kolik lidí vzpomnělo
na mrtvé zoufalce,
kterým z nich se zželelo
a kterým je do tance?

Kolik lidí rozšafně (nehalasně)
krk od hlavy půlí,
doteď žili šťastně
a teď jim hlavy zuli.

Kolik bylo omylů, křivd a všeho zlého,
když ho kati pověsili za jiného.
Kolik pravých zločinců žilo si dál šťastně,
gelotina spustila se polohlasně, sklapla poloslastně.

Kolik krve zřelelo se
dopadnouti na zem.
kolik očí zhasuilo se,
vyklováno rázem?

Jsou to váhy ž
života a smrti,
co tě záhy
ne/usmrtí.

Je to kladina,
přes niž ne/přejdeš,
je to kladina,
z níž ne/vzejdeš.

Je to život
nebo smrt
Je to přívod elektrod
Či dokonce vrt? Života hlt?
Je to blud
Je to sud
a červeň jablek jako stud.
Rozpálená hruď.
Rozsypaná suť.
Je to duť.
Je to železa chuť
Je to skřice chuť.

Na pranýři
Dolů shlíží.
 


Sebevražda

22. června 2018 v 14:12 | Surikata |  POEZIE
Kolik bylo v mém životě rvaček
Kolik vyřčených sraček
Jako když jede vláček
Už mi zvoní umíráček.

Kudla v hrudi
Trochu studí
Ale necítím to
Končím tímto.

Přišlo to jako blesk
Přepadl mě stesk.
Všechno jsem zvorala
Jako kůra jsem okorala.

Duše, která cítí bolest
Slyší už jen větru šelest.
V červné díře v tmavé kobce
V černé rakvi, v temné hrobce.

Jak spatřím čepele lesk
Slyším lidu potlesk.
Pod zemí v hebké pelesti
Nože už nechřestí.


Exkurze do ZOO

22. června 2018 v 13:52 | Surikata

Dobříš ve chvíli, kdy všichni čekají v Praze, až konečně přijedeme.


Ještě sem přidám víc obrázků.

Mám na papíře připraven článek, ale musím se k tomu dostat a najít ho.

Taky čekejte článek o exkurzi v Bytízu - tento článek musí teprve vzniknout.

Kocába

20. června 2018 v 21:26 | Surikata |  POEZIE
Obec ta na Příbramsku leží,
v žádném mořském pobřeží,
leč Kocába tu napřahá své meče,
tu bez křeče
líně vleče
se, jak teče.
A bez ostychu ve tmách bílého dne se vzpíná
a žár a oheň jí v nitru vzlíná,
hučí ve tmách bílého dne jak sprcha,
rychlým tempem do ztracena prchá,

kterým směrem dál se ubírati bude - kdož ví
Nikdo neví, neodpoví
Do daleka se rozpíná
Prostírá a vypíná
Kocába je naše řeka krásná
Někdy je hlasná a někdy polohlasá...


Nechoď do své pasti

20. června 2018 v 21:04 | Surikata
Každý je nějaký a má to, co má
Někdo je vůl a někdo komár
Někdo je blb a někdo sráč
Někdo myš a druhej boháč.

Nežij tak, jak nechceš, budeš v pasti
Propadneš se do propasti
Život ti proteče skrz tvé prsty.
Nikdo tvou cestu neproklestí.

Do pasti jsi vtažen/a, když jdeš se stádem
ovcí... Někdy jsi ovádem
Obtěžuješ lidi, někdy jsi zas hodný/á
Někdy cool a někdy podlý/á.

Každej je originál, tak jím buď
Někdo je zlato, někdo rtuť.
Někdo je štědrý, někdo má na jazyku jed
Buď tím, kým jsi, nejsi dehet.

Žijme tak, jak nám to vyhovuje
Každý z nás někdy vybočuje
Pokud jsi součást kasty
Spadnul jsi do propasti.

Není nad to se pořádně vyblejt

20. června 2018 v 19:00 | Surikata |  KECY
Když je vám totiž hnusně, tak nejhorší ze všeho je se bránit volání přírody. prostě pokud se vám zvedá kufr, tak se vyblejte - v tu ránu budete skákat přes kaluže.

Když vás někdo nasere, tak ho poblejte. Je to dobrý prostředek pro vybití zlosti, ale špatný pro svůj vlastní komfort. Tím, že ho poblejete, ho pochopitelně taky naserete. Takže budete nasraní oba dva. A to už je jen krůček od toho začít na sebe srát. To je dokonce život ohrožující, protože pod tíhou hovna klopýtnete a narazíte si třeba i hlavu. Budete mít otřes mozku.

Když vás ale někdo bude srát a nebude na vás srát, tak vy na něj taky nemáte srát, ale zase když se na něj v některých případech vyserete, tak ho tím naserete. Tak pozor. Srát se prostě někdy vyplácí a někdy zase ne.

Další kapitoly mých knih

19. června 2018 v 22:33 | Surikata
Mám v plánu napsat další kapči k Floccinu. Konečně jsem včera našla své knihy z dětství. Našla jsem Štěpána Moknouše, Záhadu mustangova úrku - oba sešity. Budu to chtít vydat, byl to asi ve stylu foglarovek. Další kniha, kterou chci psát, je ten Vilín - zatím mám jen 2 kapči. Vybavuje se mi, jak jsem psala už dřív "foglarovky", ale ty papíry skončily vyhozené (malování pokoje) a beztak byly nic moc (asi). Ale dneska bych je samozřejmě přepracovala - i spoustu píšní jsem tenkrát složila, některé jsem měla i v mobilu, ale ten už je v prdeli. Tak musím vsadit na pamět. Billyho musím dopsat, ale ještě to potrvá - všechno potrvá. Ale pak snad sklidím ovoce. Tahle práce mě opravdu moc baví, naplňuje!

Závěr čtvrtečního "rozpisu dne"

11. června 2018 v 15:49 | Surikata
Jak dopadl čtvrtek? Kolik jsem toho stihla? Moje tempo je rychlost jedna, takže nic moc. Vlastně skoro nic :D -_- Tak musim pokračovat dnes. Od pátku do neděle jsem byla v práci. Neměla jsem tedy moc čas na učení. V autě mám kvůli prachu nedýchatelno, na udušení. Nejsem schopná to tam umýt.

Soupis na dnešek:

- učit se GB
- učit se UCE - velká písemka
- uklidit bordel
- umýt vnitřek auta
- jet na kole nebo jít do lesa
- číst věci k maturitě

Jela jsem ráno, protože jsem končila v práci ve 22:15 a mám to trošku dál, přespala jsem tam. Jedu domů a vyndala jsem nějaké věci z auta, ale nevěděla jsem, pro co vlastně jedu. Vzala jsem si teda aspoň něco o BG a ve škole mě to trklo. Měli jsme MAM a další hodinu byla písemka z ČJ - teorie skladby věty, tak jsem rychle upalovala domů pro sešity. Dokonce jsem ani nestála na zákaze, protože před značkou bylo jedno místečko přímo pro mě. Cestou zpět jsem předjížděla dlouhé kolony aut obvykle nepředjedu ani jedno auto, protože se bojím, ale zde bylo široko daleko vidět a nic nejelo, tak se to ani nezdálo. Místo pro můj car stále čekalo na mě :) Sedla jsem si na lavičku a ještě to studovala, hodina už nějakou dobu byla. Když jsem to dočetla, tak šup do třídy. Hodina téměř u konce, ale písemku jsem stihla:)

Jo, aspoň jeden čtenářák jsem odevzdala, ale ten jsem stejně dodělávala ve škole. A pokoj jsem trochu uklidila, ovšem stoletej prach stále pohřbívá vše živé, ale aspoň jsem sebrala ty papíry, přes který se nedalo chodit!

Kam dál