Srpen 2011

Můj příběh - příběh kovboje

30. srpna 2011 v 10:52 | Surikata |  Básně
Daleko od lidí trávit život,
být blízko lidí a být blízko vod,
tam v daleké dálavě blízko lidí,
a přece tak daleko, ať mě nevidí.

Tam na ranči u řeky hlídat stáda,
širák na hlavě mít za kamaráda,
hnát krávy lasem a střílet lumpy,
co okrádají lidi z celé pampy.


Tenhle příběh je z mého života,
tenkrát tudy táhla zlá holota.
Zabili mou ženu i děvčátko,
jen kluka nechali žít nakrátko.
Musel jim pomoci vyřídit mě,
musel mě zakopat do země.

Když tak můj synáček neučinil,
napadli ho a on to nepřežil,
jen otec, co ruce už, chudák, neměl,
bezmocně stál, až z nich oněměl.

Ten otec jsem já a teď jsem vdovec,
vždycky jsem toužil po tom, být lovec.
Ale ruce mé od šerifa zničené
nejsou k tomu bohužel určené.

Takhle to chodí, když spolčíš se s lumpy,
s těmi, co okrádají lidi z pampy,
a když potom necháš je na holičkách,
pomstí se ti na ženě a dětičkách.
Tebe mizerové nechají žít,
aby sis protrpěl, žes nechal je být,
že opustil jsi svoje kamarády,
že jsi je pomlouval za jejich zády.

A když tvůj synáček tě nezabije,
no tak s ním zatočí a konec s ním je.
Bandité odjedou na koních svých
a nechaj' tě stát s hněvem ve dveřích.
Nechaj' tam rodinu tvou k pohřbení,
než se z nich zcvokneš a jsi k zemření.

Pohřbil jsem rodinu milovanou,
umřel jsem žalem. Tak na shledanou.
Končím svůj příběh, co dávný už je,
a vracím se zpátky do očistce.

Dvojník Péťa?

26. srpna 2011 v 20:31 | Surikata |  Témata týdne
To si takhle sedím na levé straně autobusu a lidé nastupují a s nimi též žena.
,,Ahoj Péťo," promluví na mě, když zaplatí.
Já se v tu chvíli nedívám na ni, ale nejspíše z okna nebo do neurčita před sebe. Když se na ni otočím, řekne chvatně: ,,Pardon!" Je mi jasné, že si mě s někým spletla.
,,Nevadí, nevadí." A sedne si za mě.
Je nepochybné, že jestliže mě oslovila slůvkem ,,Péťo", myslela si, že jsem buďto Petr, nebo Petra. Pointa je v tom, že já Petra skutečně jsem. Ovšem jiná, než za kterou mě pokládala. Jakožto introvertní člověk jsem se ji na to nezeptala. Ne že bych to pokládala za floccinaucinihilipilification (čili zbytečnost), prostě se mi nechtělo otevírat tu svou klapajznu. A tak jsem podle svého zvyku mlčela a na nic jsem se ji nezeptala.
A ona zřejmě pokládala za floccinaucinihilipilification mi cokoli vysvětlovat. Prostě se mi omluvila a bylo to. Nic víc.
Když to takhle vyprávím doma, řeknu si, že by bylo zbytečné nezařadit to do témata týdne na blogu. A tak sedám k počítači a má příhoda putuje od čtenáři k čtenáři.
Tak co, máte i vy svého ,,dvojníka"?

1) Látka, která zachrání svět

23. srpna 2011 v 13:54 | Surikata |  Floccin, který zachrání svět
Písemný záznam z přednášky vědce Floccina Ucinihili Pilificationa ze dne 20. 8. 2080:
,,Jak obdivuhodné!
Vynalezl jsem látku, která nahradí všechno. A je obsažena prostě všude. Je v ovzduší, je v potravě, je ve vodě, je kdekoli. Každý člověk je ovlivněn mou vynikající látkou, která má ty nejpříznivější a nejdokonalejší vlastnosti na světě.
Floccinaucinihilipilification. Tak zní její název, neboť tak se nazývám i já.
Díky ní jsem vlastníkem sedmdesáti miliard dolarů.
Lidé si klidně koupí tablety pod značkou Paralen - a přitom to není vůbec nic jiného, nežli Floccinaucinihilipilification. Rozdíl je v tom, že Floccinaucinihilipilification v porovnání se skutečným Paralenem nevytváří závislost.
Existují též tablety s názvem Poctolid. Jak již název napovídá, jedná se o způsob, jak neškodně a bez rizika vytvořit ze všech homo sapiens sapiens poctivý lid. Umíte si to vůbec představit? Přimíchám svůj Poctolid do těsta na pečivo a mám zaručené, že mi to všichni okusí. Kdo nejí rohlíky, dá si koblihu, kdo nejí koblihu, zdlábne housku. Takových druhů pečiv se dnes prodává v pekárnách - a každá pekárna mi ráda zaplatí honorář za mé exkluzivní tabletky. A pokud nepomůže ani tohle, vypustím svou superlátku do ovzduší, můžu ji třeba jen přinést do těch továren na různé výrobky, aby ji spolu s ostatním palivem přidaly do kotle. Floccinaucinihilipilification, jejž takto uvedu do ovzduší, bude povinen dýchat každý člověk na této planetě. A Floccinaucinihilipilification přitom neznečistí ovzduší.
Heleďte se, já jsem vzorný člověk podporující ekologii. Nelíbilo se mi, jak se tady všechno stříká chemickými sajrajty - jak se to všechno ,,pere" na rostlinky, do zvířátek, do ovzduší, do člověka, do půdy, no prostě všude. Proto jsem začal šidit chemikálie (takovejch peněz za to bylo), i do těch postřiků na rostliny jsem ,,pral" úmyslně svou senzační látku, která je prostě stejná jako produkt, jenž chci napodobit, ovšem s pozitivnějšími účinky. Kdo tedy dnes stříká rostlinky chemickým postřikem, stříká je s největší pravděpodobností Floccinaucinihilipilificationem, který zkrátka přírodě neškodí, ale naopak na ní nezanechá jediné stopy a rostlinka tak vyroste téměř přirozeně.
Až se mi podaří vymyslet tu správnou metodu, provedu i tak velikánskou věc, jako že vymýtím chemikálie zcela ze světa a udělám naprosto všechno pro to, aby se tady žilo zdravě a neškodně."
Všichni jsou zvědaví, jak svou vynikající látku ctihodný Floccin Ucinihili Pilification vyrobil. Ten si to však nechává pro sebe. ,,Je to můj vynález a peníze z něho rovněž. Nikdo nemá právo mě kopírovat," odůvodňuje svou mlčenlivost.
Písemný záznam z přednášky vědce Floccina Ucinihili Pilificationa ze dne 20. 9. 2090:
,,Uplynulo celých deset let a můj Floccinaucinihilipilification již je dokonale zpropagován. V televizích, na internetu, v novinách, v rozhlase - všude se mluví o té fantastické látce. Od onoho významného dne, 20. 8. 2080, kdy Floccinaucinihilipilification poznal světlo světa, došel svět již mnoha zdokonalení. Chemikálie odtud zcela vymizely, Floccinaucinihilipilification je prostě zlikvidoval, všechny nádobky s chemikáliemi díky jeho přítomnosti ve vzduchu doslova explodovaly. Hned v září 2080 jsem navázal kontakty s cizími zeměmi, např. z České republiky vymizely všechny mandelinky, které si až dosud s chutí pochutnávaly na bramborách, všechny z České republiky vymřely a už se tam nikdy nedostanou. Budou nyní už jen ve své rodné Americe, odkud je Kryštof Kolumbus přitáhl do Evropy."
A to milý Floccin Ucinihili Pilification ani zdaleka nevyjmenoval všechny změny, jež se tady udály od onoho významného vzniku Floccinaucinihilipilificationu. Továrny zde sice i nadále fungovaly, avšak díky Floccinaucinihilipilificationu přítomném ve vzduchu neničily dál ozonovou vrstvu, neboť všudepřítomný Floccinaucinihilipilification jim v tom vždy dokonale zabránil. Lidé se zcela zbavili svých zlozvyků. Neexistovalo cigaret, alkoholu, drog, neboť všichni lidé si díky Floccinaucinihilipilificationu obsaženém v pečivu uvědomili, že to tady vlastně nemá ani trochu význam. Přestaly se tedy cigarety a jim podobné ZBYTEČNOSTI vyrábět, obliba televizorů zvysoka klesla a místo toho se s velikým elánem četly knihy, které ještě začátkem tohoto století tak velkou oblibu postrádaly.
Lidé byli tak poctiví, že nekonali žádné falše, třetí světová válka se díky Poctolidu nekonala, a tak ani zánik světa v oné téměř dokonalé době už nehrozil.
Lidé se tehdy dožívali až dvou set padesáti let, jak jinak, než díky Floccinaucinihilipilificationu, z něhož se vyráběl nápoj dlouhověkkosti, ale nikoli nesmrtelnosti. Každý člověk prostě musel zemřít, i náš ctihodný Floccina Ucinihili Pilification, toho potkala smrt v roce 3011.
A všichni čekali na příchod Vykupitele, který měl vše ještě zdokonalit a vzkřísit všechny lidi, co si to zasloužili. A věřte, že i lidé poctiví díky Poctolidu dosáhli v dokonalém světě života věčného.

Rozlušti zakladatele skautingu a napíšu ti komentář na tvůj blog!

22. srpna 2011 v 21:23 | Surikata |  Soutěže
A mám tu pro vás v pořadí druhou soutěž na Čupakabřině blogu. Tentokrát jde o to, rozluštit skautské zakladatele. U každého písmene je umístěna jedna indície, pod kterou se skrývá jeden zakladatel. Chce to jen znát zakladatele skautingu, případně si je odněkud zjistit a použít hlavu k přemýšlení... Kdo jako první napíše pod tento článek komentář se správným rozluštěním, tomu zavítám na jeho blog a napíši mu tam k jeho radosti komentář! Tak tedy začínáme: Připravit, pozor, teď!

1) Sestra generála
2) NOTES
3) ,,Ber kov." ,,Co?"
4) Základy junáctví
5) Vlas. Kos.
6) All love
7) ,,Nejbohatší člověk je ten, který má nejskromnější přání."
8) Nemá nic společného s Třemi oříšky

Kdo jinému díru kopá, sám do ní hopsá

21. srpna 2011 v 14:26 | Surikata |  Bajky
Dlouhé zimní mrazy byly zrovna v plném proudu, když se ze svého lesního brlohu vyhrabal naštvaný jezevec. Zívnul si a při pohledu na zajíce se dvojnásobně zamračil. Byl rozzuřen na nejvyšší míru, ušatý zajíc ho totiž probudil ze zimního spánku. O mnoho víc však byl rozčilený zajíc, neboť ještě než se jezevec vyhrabal z nory, vykřikl rozdurděně: ,,Co tady chrápeš, ty hovado jedno?"
Teď, když se jezevec vyhrabal z nory, mračil se od ucha k uchu. Ještě než však stihl zajíci vyhubovat za to, že ho probudil ze zimního spánku, už tady byl zajíc se svými nohami a nakopal jimi jezevce vztekle do zadku. To ale ovšem ještě netušil, že kdo jinému díru kopá, sám do ní hopsá.
O kousek dál protékal lesem silným proudem potok, široký přes dva metry. Tak se stalo, že během svého rozzuřeného útoku na jezevce zapomněl zajíc v záchvatu vzteku na toto možné nebezpečí a dokopal jezevce až k potoku, takže se jezevec zmítal ve studené vodě. Ale rozzuřený útočník mu nepřišel na pomoc a jda podle potoka vysmíval se jízlivě plujícímu jezevci.
Netrvalo dlouho a jezevec se zachytil o větev břízy, která rostla při kraji potoka a jejíž dlouhé silné větve čněly až do vířícího proudu,a vytáhl se po ní nahoru, do bezpečí.
Konečně se ušatec vzpamatoval ze svého vzteku a přispěchal mokrému jezevci na pomoc. Vodní lázeň byla pro jezevce hotový šok. Klepavši se zimou svalilo se mokré zvíře na zem. Zajíci začalo tlouct srdce jako zvon. Setmělo se a ušák nevěděl, jak by bezbrannému zvířeti pomohl. Jako zázrakem zazářilo v dálce světlo plápolajícího ohně.
Viník jezevcovy situace uchopil zvíře do pracek a utíkav o sto šest k záři přiběhl za chvíli k ohni. Stálo tam na louce okolo ohně osm skautů, kteří byli zrovna na zimní výpravě. Jakmile spatřili příchozího, bylo jim jasné, že zvíře v zajícově náručí potřebuje nutně pomoc. Nejstarší z nich, rádce, se ho rychle ujal, řka: ,, Přineste někdo něco teplého, svetr či cokoli jiného!" Několik chlapců odběhlo střelhbitě do jednoho nebo druhého stanu. Oblékli jezevce a rádce jej držel v náručí co nejblíže ohni. Zajíc zpytoval svědomí a modlil se za jezevcův život.
Junáci si nachlazeného vzali plně na starost. Celou noc se střídali v udržování ohně ve svých náručích. Ráno ukončili výpravu o poznání dříve, vrátili se do města a zavolali do Záchranné stanice pro zraněné živočichy ve Voticích.Tam od nich převzali péči místní pracovníci a junáci se stali jezevcovými adoptivními rodiči-přispívali finančně na jeho záchranu apod.
Za nějakou dobu se jezevec uzdravil a byl vrácen příslušníky záchranné stanice zpět do volné přírody, kde se zvíře setkalo se zajícem. Jak ten byl rád, že jezevce vidí!
,,Zachoval jsem se vůči Tobě ošklivě, sobecky, kvůli mně jsi mohl přijít o život. Chrápání nelze ovlivnit. Vím to a prosím Tě za odpuštění,"pravil zajíc a klekl si na kolena.
Úsměv se rozlétl po jezevcově tváři: ,,Jsem rád, že sis to vzal k srdci, a přijímám Tvou žádost, bratře! Budeme přáteli na život a na smrt! Dobrou noc!" A vrátil se do svého brlohu, aby dokončil hibernaci.
Dny plynuly a zimní krajina se oblékla do jarního kabátu. Zima jako kdyby náhle nebyla. Na to reagovalo jezevcovo tělo tak, že se probudilo a vyhrabalo z nory ven. Zajíc mu ochotně obstarával potravu, povídal si s ním a měli se dobře. Když někdo zaútočil na jezevce, ihned přiběhl zajíc a dal nepříteli co proto. Zkrátka a dobře, lidově řečeno, lezl svému jezevcovi do zadku. Až teď si oba dva přátelé uvědomili, že kdo jinému díru kopá, sám do ní hopsá. Ale co na tom? Hlavně že to všechno tak dobře dopadlo.

Ponaučení: Kdo jinému díru kopá, sám do ní hopsá.

Trpělivost na záchodě

21. srpna 2011 v 13:39 | Surikata |  Bajky
Seděla ovečka na záchodě, osamocena a opuštěna, a neměla toaleťák na utření zadku.
Zavolala proto na svou přítelkyni kozu: ,,Podala bys mi, prosím tě, nový papír?"
,,Ráda bych, ale už došel úplně. Když chvíli vydržíš, koupím ti ho."
Odběhla tedy koza do obchodu a koupila nebohé ovečce toaleťák. Té to čekání na kozu připadalo jako věčnost. Ale dočkala se a mohla si s radostí utřít zadek.

Ponaučení: Trpělivost přináší ovoce.

Nejneobvyklejší toaleťák

21. srpna 2011 v 11:45 | Surikata |  Bajky
,,Tak jsem dnes koupila fakt super toaleťák," pravila kočka svému miláčkovi. ,,Bude se hodit zvlášť pro tebe a to tvé dlouhé vyprazdňování se."
,,Tak sem s tím," vybídl svou manželku dychtivý kocour.
,,Teď ještě ne, drahoušku. Ale až se ukážeš na záchodě, budeš to moci vyzkoušet."
Trvalo dvě hodiny, než se přecpal natolik, že dostal zácpu. Honem rychle na WC, než to vleze do kalhot.
Z toalety byly slyšet ponuré vzdychy urputného tlačení.
Následně se kocour rozkřičel: ,, Co to má jako bejt, tohleto! Já chci toaleťák, rozumíš, a ne nějaké struhadlo na okurky!"
,,Ale miláčku, koupila jsem ti velice praktickou věc. Třeba ti to díky nastrouhání poleze rychleji z hýždí. Anebo víš co? Dám ti teď ještě ten můj starý, dokud si nezvykneš na ten nový. Víš, nějak mi nedošlo, že když se tvůj nový papír upotřebí na záchodě, nemohou se s ním už strouhat okurky. Proto až vylezeš z toalety, vezmi ho s sebou, budeme s ním pěkně krájet okurky a až bude hnusnej, utřeš si s ním zadek." Odběhla a podala manželovi klasický toaleťák.
,,Takže abys věděla," řekl kocour, když si umyl ruce, ,,tohle jsi teda opravdu přehnala, ženská! Až to tvé struhadlo doslouží okurkám, utřeš si s ním zadnici sama!"
Na hajzlstruhadle se asi dva roky krájely okurky a další zelenina a když hajzlstruhadlo dosloužilo, musela si s ním kočka vytřít zadek. No bolelo to fakt nehorázně! Už to nevypadalo jako struhadlo na okurky, spíš by se to dalo nazvat struhadlem na zadnice. Když bylo struhadlo dokonale zašpiněné, odnesla ho kočka do popelnice. Zadek měla od krve, jako kdyby měla hemeroidy. A litovala, že někdy takovou věc do domu vůbec přinesla. Příště už kupovala jen klasické toaleťáky.

Ponaučení: V jednoduchosti je krása.


Závod v skoku

21. srpna 2011 v 10:30 | Surikata |  Bajky
Konal se pojednou pro ptáčata dvoudenní Závod v skoku. Akce začínala v pátek 12. srpna různými hrami a vyvrcholila v sobotu 13. srpna samotnými závodem. Začínalo se ve 4 hodiny ráno a závodilo se do pozdního odpoledne. Soutěžící ptáčata všeho druhu si mohou udělat individuální počet přestávek, jídlo si během dne obstarávají z vlastních zásob a mají se skákáním po obou nohách dostat co nejdále od startu. Základna, kde se spalo, byla na romantickém palouku hluboko v lese, při čemž záleželo na každém jednotlivci, jakou strategii si zvolí.
Housátko, jež spalo vedle kachněte, ihned po rozeznění gangu vstalo a odkráčelo hbitým krokem na startovní čáru za paloukem, kde byla lesní cesta, načež začalo skákat.
Kachněti se nechtělo hned vstát, znovu usnulo a vzbudilo se spolu s ostatními až v 9 hodin ráno.
,,No a co, že house začalo už před pěti hodinami," říkali si. ,,Zato se teď určitě někde válí a dohnává, co zmeškalo v noci. Oproti němu my jsme vyspaní dokonale a máme o mnoho více sil."
Trasa závodu vedla přesně stanovenými lesními cestami, kde po pravidelných úsecích dohlíželi vybraní organizátoři závodu. Závodníci měli skutečně plno sil a skákali poněkud pomalu, mysleli si, že nemá smysl příliš chvátat, beztak house co nevidět doženou. I přestávky k jídlu a doplnění tekutin schválně prodlužovali.
K jejich velkému úžasu se ve dvanáct hodin odpoledne rozezvučely trumpety všech dozorčích rozestavených na trase, což bezpochyby značilo konec závodu. Proč byl závod ukončen o celých pět hodin dříve, než byla maximální délka závodu?
House při svých ranních skocích dělalo jen velmi krátké přestávky, skákalo svižně a vytrvale a zrovna teď doběhlo do cíle!
Všichni se divili, jak to mohlo dokázat. House šlo totiž včera brzy spát - už v 6 hodin večer, zatímco ostatní ulehli až o celých pět hodin později. Rozumné, viďte?
Ostatní se ze své chyby poučili a zapřísahali se, že už to příště takhle neprojedou.

Ponaučení: Ranní ptáče dál doskáče.

Surikatin vtip s toaleťákem

20. srpna 2011 v 16:17 | Surikata |  Ostatní surikatoviny
,,Ach jo, nemůžu najít toaleťák!" zoufal si na výletě kočičí otec, jemuž už střeva dávala najevo, že by je měl vyprázdnit. Podobně truchlil vždycky, když nemohl naleznout svůj mobil.
Vystoupil a pátral po celém autě. Našel mobil a vzal si ho automaticky do ruky.
,,Ale tati!" ozval se jeho syn Mourek. ,,Toaleťák neprozvoníš!"

Proč se tomu říká hajzlpapír

20. srpna 2011 v 12:46 | Surikata |  Témata týdne
Králové balvanů se tehdy chovali fakt hrozně, když každého kolemjdoucího nakopali do zadku. Chovali se skutečně jako hajzlové. A ono opravdu, nakonec se používají nejčastěji na hajzlech...

To a leták

20. srpna 2011 v 12:14 | Surikata |  Témata týdne
Proč se tomu čističi zadnic říká toaleťák? Jednoduše proto, že se při této akci setkává TO (to jest to, co je potřeba ze zadku očistit) s letákem (který je z papíru). TO a LETÁK! Dřív se totiž zadky utíraly letákem, než přišli na řadu ,,králové balvanů". A pokud jste o králích balvanů ještě neslyšeli, stačí mrknout na příběh Proč si zadky utíráme toaleťákem.

Proč si zadky utíráme toaleťákem

20. srpna 2011 v 11:21 | Surikata |  Povídky
Na vysokých kamenech trůnily ve svých dobách po světě namyšlené toaleťáky, stvořené Bohem. Tehdy ještě neexistoval výraz toaleťák, říkalo se jim všeobecně ,,králové balvanů". Zdálo se, že jsou k ničemu, jen se tam poflakovaly a z nudy kopaly kolemjdoucí do zadku. Ti se jich báli natolik, že se jim neodvažovali jakkoli odporovat.
Až jednou šel okolo jednoho balvanu kocour Mňouk. Toaletní papír ho samozřejmě nakopal do zadku. Mňouk si z toho ale nic nedělal. Chtělo se mu totiž děsně na velkou a zrovna teď to bylo prostě nevydržitelné. Když konal svoji potřebu, přemýšlel, jak krále balvanů potrestá. A tak namyšlený toaleťák přes veškerou jeho obranu uchopil, roztrhal ho na cucky a vytřel si s ním zadnici.
,,Myslím, že od teďka nebudete, vy králové balvanů, tak namyšení a budiž k ničemu. Do zadku jste nás kopali, zadky si vámi vytřeme. Holt jste nás neměli kopat do pozadí a nebyly byste takto potrestáni."
A tak kolemjdoucí dle Mňoukova vzoru z kamenů světa všechny balvanní krále pochytali a s nimi si utírali svoje zadky. A protože se používaly zpravidla na záchodech, začalo se jim říkat prostě toaleťáky. A když balvanní toaleťáky došly, začaly se podle nich vyrábět nové a vyrábí se až dodnes, sice už se neužívají jako pomsta před jejich tehdejšími kopanci, ale pro každý zadek zašpiněný od stolice.

Jak toaleťák odnaučil kocoura lenosti

19. srpna 2011 v 12:26 | Surikata |  Bajky
Bylo ráno. Kocour Felix moc dobře věděl, že na záchodě není ani kousíček papíru. Byl si vědom toho, že toaleťák je potřeba dokoupit, myslel si však: Času dost! Nechtělo se mu jít do obchodu, byl příliš pohodlný. A to se mu vymstilo.
Když se po šesti promarněných hodinách konečně přinutil jít, byly už v obchodě všechny toaleťáky vyprodané. A tak když se mu o hodinu déle chtělo na velkou, musel si udělat ostudu tím, že si půjčil toaleťák u kočičího soudeda.
Byl na sebe naštván, ale poučil se z toho a měl se k věci vždycky včas.
Od té doby přestal být líný a neodkládal důležité věci na později.
Ponaučení: Kuj železo, dokud je žhavé.
Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Když mu kočka utře zadek, usmíří se s ní

18. srpna 2011 v 20:21 | Surikata |  Bajky
Kočka Tlapka se velmi trápila nad tím, jak ošklivě se k ní choval její spolubydlící pes. Bydleli oba u rodiny lidí a oba dva byli pro lidi skvělými mazlíčky. Ale pes prostě nemohl kočku vyvstát. Strašně ho deprimovalo, když se lidé mazlili s kočkou, nejraději by byl, kdyby si celý den hladili jen jeho. A o kočku byl mezi lidmi větší zájem, a tak psa začala svírat žárlivost. Dělal jí všemožné naschvály, opovrhoval jí.
Kočka chtěla jejich vztahy usmířit. Proto psovi neubližovala, ale naopak mu pomáhala.
Pes jí s výsměchem podkosil nohy, ona se natáhla, ale nic neřekla. O pět minut později za ním přišla a dovedla sem malého kluka z domu. Ten si ji chtěl pohladit, ale ona utekla a dala tak příležitost psovi, aby si s ním kluk hrál.
Takhle to trvalo asi týden. Kočka konala psovi dobro, ba i ten zadek mu toaleťákem utírala, jen aby se s ní nespokojený pes usmířil.
A to se taky stalo. V psovi se po sedmi dnech pohnulo svědomí a litoval všeho, co kočce provedl. A tak už jí nezáviděl hordu přívrženců, utíral jí opětovně toaleťákem zadek a pomáhal jí během dne i jinými skutky, které však nikdy nebyly zlé.
Ponaučení: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Když kočkám dojde toaleťák

18. srpna 2011 v 9:29 | Surikata |  Bajky
,,Míco, podala bys mi, prosím tě, nový toaleťák?" žadonila kočka Moura přes dveře toalety.
Ale Míca byla zlomyslná: ,,Měla sis ho vzít sama, když jsi věděla, že potřebuješ na záchod."
,,V tom spěchu nelze stihnout nic, než usednout na toaletu," odpověděla pokojně Moura. ,,Chtělo se mi tak moc, že jsem na toaletní papír nepomyslila."
,,Tvůj problém." A kočka Míca si šla líně lehnout do pelíšku.
Moura proto poprosila psa, který se vždy snadnou zmanipuloval, a ten jí toaletní papír ochotně přinesl. Poděkovala mu.
O tři dny později seděla Míca zoufale na záchodě bez kousku papíru po ruce.
,,Mouro, byla bys tak hodná a podala mi toaletní papír?" žadonila.
A Moura jí ho přinesla. Míca jí poděkovala. Po celý zbytek dne se k Mouře chovala pěkně.

Ponaučení: Chovej se k druhému tak, jak chceš, aby se on choval k tobě.

2 kočky, slavík a toaleťák

17. srpna 2011 v 22:19 | Surikata |  Bajky
,,Heč, umíš sotva naší kočičinu a žádný jiný jazyk neovládáš," vysmívala se kočka Míca Mouře. ,,To já jsem se naučila psinu, husinu, slepičinu i prasečinu. Myslím, že žádná jiná kočka nezvládá tolik jazyků jako já!"
,,Nevadí mi, že nejsem rekordman v znalectví jazyků," odvětila skromně kočka Moura. ,,Spokojím se se svou mateřskou kočičinou. Každý je v něčem dobrý a například tobě, Míco, chybí skromnost."
,,Skromnost?" vyrazila Míca pohrdavě. ,,Té je vždycky dost. Ale ty jsi závistivá, v tom je ten problém. Závidíš mi, že nejsi tak dobrá jako já."
,,Když si to myslíš, já ti to brát nebudu," ukončila rozhovor moudrá Moura. Moura nebyla závistivá, to jen Míca byla moc pyšná a vymýšlivá.
,,Znám taky na rozdíl od tebe cizí země, kde jsi nikdy v životě nebyla," chlubila se zlomyslná Míca, než zakopla o roli toaletního papíru, který vypadl rodině, když ho nesla z nákupu.
Slavík, jenž hovor pozoroval z povzdálí, přiletěl blíž a třepotaje křídly, vysmíval se Míce: ,,Co že jsi to povídala o svých jazycích? Že umíš psinu? Jsi psí syn. Umíš husinu? Chováš se jak husa. Umíš slepičinu? Jsi pitomá slepice. Umíš prasečinu? Jsi hnusná jak prase. Zlatí jsme to, my slavíci, zpíváme tak nádherně, až dech se tají, tou naší zlatou slavičinou... A ty...."
Dál se nedostal. Rozzuřená Míca popadla zlostně toaleťák a mrštila ho vzduchem přímo na smějícího se ptáka. Zasažený slavík spadl na zem.
Od té doby se od Mícy držel slavík co nejdál.

Ponaučení: Pýcha předchází pád.

Kočka, chameleon a toaleťák

17. srpna 2011 v 15:01 | Surikata
Bydlela takhle jednou ve svém domečku kočka se svým kocourem. Všechno dělali jako lidé, a tak i zadky si utírali jak jinak než toaleťákem. No jo, jenže toaleťák taky nežije věčně, že. Jednou prostě dojde. A kočka zůstala na záchodě a neměla kousek papíru. Co teď?
Seděla hodinu - nic. Seděla 2 hodiny - pořád nic. Seděla 3 hodiny - a ono furt nic. A seděla 6 hodin a náhle uviděla vedle sebe veliký srolovaný hajzlpapír. Konečně si utře po šest hodin neutřenou zadnici.
Hmátla po něm a strašně se lekla. Toaletní papír totiž nečekaně ožil. Odplazil se po stěně oknem ven. Nebyl to totiž hajzlpapír, ale stočený a do bíla proměněný chameleon.
A když se odplazil, sáhla si kočka omylem na zadek. A zjistila, že už ho ani utírat nepotřebuje, že už jí za těch 6 hodin vlastně uschl. A tak si nasadila kalhoty a prostě opustila toaletu.

Hádka na skále

17. srpna 2011 v 12:41 | Surikata |  Bajky
Na vysoké pískovcové skále se potkal medvěd grizzly se psem.
,,Co tady chceš?!" vyjel grizzly zhurta. ,,Tohle je můj revír. Objevil jsem to tu už před týdnem, tak laskavě vypadni."
,,Co je ti do toho, co tady chci? To je přece moje věc. Sem si může přijít, kdo chce."
,,Nemel hlouposti," odsekl medvěd, ,,a radši se podívej, jak vypadáš. Psa s tak příšerným kožichem jsem teda fakt ještě neviděl."
,,Tak ty budeš pomlouvat?!" vybuchl medvěd. ,,Tak abys věděl: Já, Krasavec Nejkrásnější, nejhezčí německý ovčák na celém světě, mám rozhodně lepší a cennější kožich než nějaké medvědí pometlo. Fuj, a jak odporně smrdíš! To ses válel v hnoji, či co?"
,,Sklapni, ty hnusoune, nebo tě shodím z téhle skály," vyhrožoval grizzly.
Pes se právě chystal něco štiplavého poznamenat, když vtom to v zemi jaksi zadunělo. Zemětřesení na sebe nenechalo dlouho čekat. Pod nárazem litosférických desek se trhaly čím dál tím větší kusy země. Medvěd i pes se zděsili hrůzou, ale pro svoji záchranu nic udělat nemohli. Zemětřesení je chytlo do svých spárů a oni z toho živí už nevyvázli.

Ponaučení: Jakmile se dva pohádají, doplatí na to zpravidla oba.

Kočka Moura a kočka Míca

17. srpna 2011 v 12:08 | Surikata |  Bajky
Kočka Míca tuze nesnášela kočku Mouru, která měla naprosto jiné názory než ona sama, a záviděla jí, že Moura je ve společnosti velmi oblíbená a ona naopak je ponechána napospas bez povšimnutí. Obě kočky měly zázemí ve stejném domě, co ale Míca nemohla vyvstát, bylo společné bydlení ve stejném pelíšku s Mourou. Proto Míca vymyslela na Mouru lest, aby ji potopila a Mouřina popularita aby tímto ,,vítězstvím" přešla na ni.
Jednou, když Moura odešla za kocourem, spolčila se závistivá Míca se psem a domluvili se, že pes vyhrabe v zemi tak hlubokou díru, aby do ní při svém návratu z rande Moura bez milosti spadla. Psa si získala tím, že mu slíbila pomoc při útěku z domova. Pes totiž nenáviděl zdejší poměry, nechtěl být uvázán na řetězu, chtěl být volný a nespoutaný. Vyhrabal tedy dle dohody v zemi těsně před kočičím pelíškem díru, hlubokou přes půl metru, přes ní dali slabou větvičku a natrhanou trávu, aby past nepůsobila příliš nápadně. Až půjde Moura večer z rande domů, neuvidí jámu vůbec, spadne dolů a bude mrtvá. Pak si lidé povšimnou Mícy a ta konečně dosáhne toho, aby nebyla všem lhostejná.
,,A teď moje budoucí vítězství oslavíme!" zajásala zlomyslná kočka a začala se psem pít pivo, které tu prve zapomněl otec. Nakonec byli natolik opilí, že usnuli u psa v boudě.
Když se kočka probrala, probudila psa a řekla: ,,Je pozdní noc, Moura už musela přijít a spadnout. Půjdeme se na ni podívat a zahrabeme ji, než to zjistí lidé."
Zvedli se a šli. Při své opilosti se kymáceli ze strany na stranu. Motali se jak mátohy. A těsně před jámou Míca upadla a hned po ní to samé potkalo psa. Míca při svém pádu prolítla větvičkami a pes dopadl přímo na ní, Míca to nepřežila, jen pes ano, ale nemohl se vydrápat ven.
O půl hodiny šla kočka Moura z rande a velice se podivila, když viděla před kočičím pelíškem obrovskou díru.
,,Zachraň mě, Mouro!" slyšela ze dna. ,,Vykopali jsme tu na tebe s Mícou díru, aby Míca byla populární a abych s její pomocí utekl z domova - ale teď už vím, že jsem se neměl nechat zmanipulovat. Lituji toho, k čemu jsem se snížil, a prosím Tě o pomoc, milostivá Mouro!"
Myslel to vážně a Moura došla pro lidi a ti mu pomohli z díry ven. A divili se, co to má znamenat. Potom pohřbili mrtvou Mícu a ze psa a Moury se stali přátelé na život a na smrt.

Ponaučení: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Kočka a svícen

16. srpna 2011 v 18:05 | Surikata |  Bajky
Byly Vánoce. Jeden zapálený svícen se rád holedbal: ,,Svítím jasněji než slunce a hvězdy na nebi, ohřeju prsty skřehlé zimou, v místnosti rozprostřu blahodárné teplo a nikdo na to neřekne ani slovo. Asi mi všichni závidí, když jsou mlčenliví jako ty hroby."
Muž, který bydlel s rodinou v domě, vešel nyní do místnosti a pospíšil si k oknu, řka: ,,Fuj, tady se nedá dýchat! Svícen svítí tak vytrvale, že zamořuje vzduch svým hnusným kouřem. Otevřu na chvíli okno, ať se to tu trochu vyvětrá."
Otevřel okno a opustil místnost, aby asistoval manželce při kuchání kapra. V tu chvíli se venku zdvihl tak silný vítr, že svou prudkou dynamikou uhasil svícen zářící pyšně na desce stolu. Pod svícnem se tak rozhostila tma dvakrát větší než všude jinde.
Sotvaže svícen uhasl, pravila kočka ze svého pelíšku: ,,Nikdo ti nic, svícne, nezáviděl, každý je nějaký, ale nikdo není génius, tedy na této planetě rozhodně ne. Tvůj plamen sice svítil silně a vytrvale, ale hned první závan větru sfoukl tvůj pyšný plamínek, který na rozdíl od slunce a hvězd nesvítí věčně."
Svícnem po těchto slovech zacloumala hanba a už nikdy se tak sobecky nevychloubal.

Ponaučení: Pod svícnem největší tma bývá.