Říjen 2011

Hehe. Jsem naruby.

31. října 2011 v 18:31 | Surikata |  TÉMATA TÝDNE
Hehe. Tak oni teď pustili televizi a to já ráda nemám. No. A já chtěla, aby ji vypli.
A tak jsem řekla: ,,Vypni ty dveře!"
Hm, a víte proč? Oni totiž vždycky nechávají otevřené dveře, člověku táhne na nohy a oni to vědí, přesto se nenapraví. A tak už mám vsugerovanou větu: ,,Zavři ty dveře!"
No a tak se nedivte, že už jsem z toho naruby a že místo ,,Vypni tu televizi" řeknu, aby ji zavřeli.

Pojď se mnou za nešťastnou láskou

30. října 2011 v 22:46 | Surikata |  POEZIE
Pojď se mnou tam,
kde lípy voní
a tyčí se majestátně do oblak,
tam,
kde proud slz roní
zklamaný pták,
jenž unikl lásce,
která naň kašle,
polituj vrabce,
jsi krásná jak mašle.

Pojď se mnou tam,
kde nezískal vrabec svou milou
a kde zarmouceně skrápí slzou zem,
tam,
kam podivnou silou
jsem tlačen,
pojď se mnou
a rozvesel toho nešťastného vrabce,
který se zase jednou
zklamal v lásce.

Polský groš

30. října 2011 v 21:44 | Surikata
Při právě uplynulé čtyřdenní výpravě jsem dnes v Olomouci objevila zvláštní minci, a protože ta výprava byla skautská, řadím tento článek do rubriky Skauting. Jak jsem měla tu čest dočíst se na rubu mince, jedná se o polský groš, který zde patrně někdo ztratil. A zajímá mě, kolik vyjadřuje polský groš v přepočtu na českou korunu. Odpověď na tuto otázku jsem hledala po příjezdu na internetu. Marně však.
Ale naštěstí jsem zjistila alespoň tolik, že groš je jednotkou polského zlota a právě polské zloty se zkracují značkou PLN. A že 100 grošů je pochopitelně 1 zlotý.
Teď jsem si ještě googlově přeložila polské rzeczpospolita na české republika, kterýžto nápis je vyražen na zadní části onoho groše.


Nalezená mince je stejná jako na obrázku, ovšem s tím rozdílem, že můj groš je vyroben aktuálně v roce 2011. A tímto prosím všechny, co si přečtou tento článeček, zdali by mi nepodali pravdivou informaci, kolik je polský groš českých haléřů. Za vaši odpověď předem ryze surikatovsky děkuji.

Pohádka pro velké duše

16. října 2011 v 15:40 | Surikata |  TÉMATA TÝDNE
Žila jedna ztřeštěná puberťačka, máklá a neuvěřitelně blbá. Bylo jí celých dvanáct let a musela nakreslit trapný obrázek. V pokoji měla neuvěřitelný bordel a každou chvíli se chovala jako korel.
Tou dobou chodila do sedné třídy a oni měli hodinu matematiky. Vyučující přinesla do třídy krabici s kvantem pestrobarevných pastelek. Postavila krabici před trhlou puberťačku a zachechtala se: ,,Ták, děvečko, a teď mi ty pastelky pěkně spočítej."
A dívčina počítala jako pominutá, až z toho kalkulování dostala škytavku.
,,Dvacet devět," oznámila konečný výsledek, škytajíc z toho od ucha k uchu. A dodala: ,,Oušit."
,,Špatně!" vyškytla učitelka. ,,Dvacet sedm!"
,,Já to počítala blbě, já se nesnažila."
,,Jenže ty se máš snažit vždycky," pravila klidně kantorka a poté vybuchla: ,,A teď si vem papír a nakresli mi, jak ani několik málo pastelek nejsi schopna správně zkalkulovat!"
A víte, co udělala ta puberťačka? Kvůli své stupidnosti ty pastelky prostě sežrala. A pak se jí ještě chtělo blít, ale úča ji nechtěla pustit na záchod, a tak svoje zvratky vypustila tady. Rovnou do sešitu. Chudák.
,,Příště tě přezkouším znovu," tvrdila klidně paní učitelka. ,,Dvakrát měř a jednou řež, jak se říká. Pamatuj si to a připrav se na to."
Když druhý den nastala matematika, přinesla kantorka dvacet osm pastelek a dívčina pravítko a ruční pilku.
,,Spočítej to!" poručila paní učitelka ostře a začala s výkladem nové látky.
Na dívku si vzpomněla, až když ta se po půlhodině přihlásila a řekla: ,,Pastelek je přesně sto dvanáct."
,,Co to blábolíš?" zlobila se učitelka.
,,Nepamatujete se, co jste mi kladla na srdce včera?" opáčila klidně jistá puberťačka. ,,Dvakrát měř a jednou řež, pravila jste. A jelikož jsem vzorná a poslušná učitelů, splnila jsem to na sto procent. Nejprve jsem každou pastelku, dlouhou 20 cm, odměřila na půl ( tj. 10 cm). Poté jsem i těch 10 cm rozpůlila tužkou na půl, načež jsem to poctivě rozřezala. Dvakrát jsem to odměřila a jednou rozřízla, přesně jak jste chtěla. Tím pádem mi z každé pastelky vznikly čtyři kousky a když bylo pastelek dvacet osm a kousků čtyři, pak po důkladném znásobení musel vyjít výsledek 112. Zcela správně, tak proč se tomu tak divíte? Splnila jsem váš rozkaz a to je všechno."
Třída byla jako u vytržení a ještě dlouho po hodině se jí rozléhal srdečný a velmi znamenitý aplaus.

Společnost kanibalových nosů

1. října 2011 v 22:08 | Surikata |  TÉMATA TÝDNE
Víte, jak vznikl pojem společnost?
Na ostrově, jenž by se dal klidně nazvat pustým, kanibalizoval krvežíznivý lidožrout. Protože to byl jeden z druhů temperamentu (jako ne to kanibalství, ale on byl melancholik), měl rád samotu a kanibalizoval o samotě. Vždy, když nějakého člověka snědl, nechal z něj nos a pole ho obdělávalo (vlastně on obdělával pole, na nějž nos zasázel). No vymyslel takovouhle podlost, ale čtětě dál, protože je pro nás velmi důležitý. Každý z nás to slovo přece zná, tak proč se nedozvědět, jak k němu došlo?
Zasadil tedy onen kanibálek neohlodaný nosík a zaléval jej pilně po několik dní, i přestože to vypadalo dosti ztřeštěně. Ale on věděl, co dělá, a chcete-li to vědět také vy, nesmíte opustit tento článek.
Najednou ho napadlo, že je ohromná nuda zalévat furt jeden jediný nosíček (vždyť je to odbyté hned a koho to má bavit kropit jediný nos?). I rozhodl se, že zasadí nosů tucet.
Zaléval jak pomatenec tucet nosů po dobu devíti měsíců. No co s nimi měl jiného dělat? Zkuste někdy ochutnat lidský nos a chci vás vidět, že se nepoblijete. Žonglovat se s nosy nedá, ani kopanou si s nimi nezahraješ. Tak co by s nimi jiného dělal? A tak je prostě obdělával, ale to už vám říkám asi po sto páté.
Nyní padla otázka, jaký dát zasazeným nosům přiléhavý název? Bloumal tedy kanibal-melancholik a skládal k sobě jednotlivé fráze: S pole č nos t. Proč pole? Copak nosy sázel do rybníka? Proč nos? Copak tam zasazoval zobáky? Ne. No tak se tak blbě neptejte. Proč s? Melancholik se totiž jmenoval Sangvinik. Tak aby se jeho zasazené nosy nazývaly podle něho. Proč č? Od slova člověk, aby bylo znát, že nosy jsou z člověka. A proč t? No aby všichni věděli, že malancholismus je jednou ze složek temperamentu. Skloubil tedy kanibal do sebe fráze S POLE Č NOS T a vznikl z toho pojem SPOLEČNOST. No byl tam snad jen jeden melancholický nos? Samozřejmě že nebyl. Byla jich tam celá spousta, bylo jich mnoho pohromadě a i my dnes s oblibou říkáme, že společnost je více sešlostí pohromadě. Tak už, lidi, chápete tu historii?