Listopad 2011

Rikitan, Hoch od Bobří řeky

26. listopadu 2011 v 17:53 | Surikata |  Básně
Kráčím si já takhle
ulicí z práce
- je pátek, třináctý říjen,
ani netuším, jak významný den -
tu koukám - a hle!
Shluk hochů v dálce.

Připlést se mezi ně,
to byla hračka
- dva kluci z Nové a Staré čtrti
a kruci, oni se tam drtí!
Nic nešlo udělat, zbývalo jedině
čekat, až skončí ta rvačka.

Stávám se jedním z těch ,,diváků",
říkám si, proč se tu perou asi
- koluje od ucha k uchu,
že Novočtvrtník ukradl míč tomu hochu
Jirkovi, toť jeden z dvou Staročtvrťáků.
Všude slyším rozčilené hlasy.

Rvali se, tloukli až do té doby,
než Jirka získal svůj míč zpět
- prohrál ten Novočtvrťák,
dobře mu tak!
A pak Novočtvrtníci plni zloby
odešli, nemohli to tu již vydržet.

Když jsem se později s tím Jirkou setkal,
litoval jsem jejich nechutné pranice
- a tu ten Jirkův společník,
jehož jméno jest Vilík,
ani chvíli nemeškal
a ohradil se:

,,A proč?
Proč jsme nesportovní a pohodlní?
Nemůžete to o nás tvrdit,
nejdřív byste se o tom měl přesvědčit."
,,Přijde čas, kdy se o tom přesvědčím rychleji, než se točí kolotoč.
A ten čas přijde tak brzy, že to ani určit možné není."

S těmito slovy jsem je opustil,
tázavě zůstali stát na místě.
Celý týden usilovně přemýšleli,
co by dělali a čím by se zabavili.
A když jsem na ně opět narazil,
ptal se mně jeden z nich nejistě:

,,Prosím vás, říkal jste posledně,
že víte o něčem lepším, než je rvaní.
Co jste tím tehdy myslel?
Jsem na to žhavý jak sysel."
,,Rád vám to povím, ale předně
vás, hoši, prosím o tykání."

,,Dobrá, ale jak ti máme říkat?
Nevíme, jaké je jméno tvé."
,,Rikitan mi říkejte.
Je to sice trochu divné jméno, ale brzy si na ně zvyknete.
Ale nebudeme tu přece jako solné sloupy stát.
To není zaměstnání pro hochy zdravé.

Viděli jste již někdy tuto šňůru?
Laso se jí říká na prérii.
Kovbojové ho používají,
dobytek do něj chytají."
Chodili jsme do Červeného dolíku a na ,,nátlak" jsem je pozval na celodenní tůru.
Tímto jsme odstartovali výprav celou sérii.

Chtěl jsem, aby jich přišlo více.
Dostavilo se jich celkem tucet.
Sérii her jsem jim přichystal,
do rokle jsem s nimi sešplhal.
A potom díru v zemi kopajíce,
vytváříme bratrstvo silné jak ocet.

Scházejíce se pravidelně v dolíku Červeném,
hráli jsme hry
- při nich jsme stáli i seděli
a na výpravu jsme šli každou neděli.
A po čase u ohně přemýšleli nad jménem,
jímž bychom své sdružení pokřtili.

Rozezněly se mého Zvučícího dřeva struny
a hoši se ptali na ten nápěv.
I vyprávěl jsem jim legendu o Royovi,
o jeho matce a otci Farrellovi,
který vždy za úplňku luny
pěl píseň úplňku, až skvostem tuhla krev.

Utichly struny Zvučícího dřeva,
paprsky záře se temnotou linou.
Tu ozvou se Vilíkovy vzrušené výkřiky:
,,Dejme si název Hoši od Bobří řeky!"
,,Hurá!" ozvalo se zprava i zleva.
A my jdeme domů ztichlou krajinou.

Po vzoru Roye, jenž lovil bobry,
přicházím s bobříků třinácterem
- prvním je mrštnosti,
opakem lenosti -
a ten, kdo jej skolil, byl víc než dobrý
a čest mu dělal knoflík v souladu se stejnokrojem.

Abychom měli kde konat schůzky,
našli jsme si klubovnu U Modrého hroznu
- každých čtrnáct dní přibyl nový bobřík
a vždy jinak byl zbarven příslušný knoflík -
a náš přátelský vztah byl vždy velmi úzký,
sporů nebylo ani poskrovnu.

Když na dveře zaklepaly letní prázdniny,
zajímalo hochy, jak je užijem
- tu padl z mých úst smělý návrh
a hoši z něho byli celí navrch -
a já musel klidnit obavy máminy,
že ty dva měsíce ve zdraví přežijem.

S vozíky inventářem narvanými
vydali jsme se na několikadenní štreku
- tu stanuli v ohybu potoka,
jemuž se říká Sluneční zátoka,
s balvany vysoko položenými
a lemujícími celou Bobří řeku.

Zde tábořit bylo mohutným skvostem
ve stanech, jež jsme na louce rozbili.
A při jedné výpravě lesem do svahu
mi bleskl nápad prověřit chlapců odvahu,
když jsme stanuli téměř v močále hustém,
na jehož okraji jsme větvičky do země zabili.

Tam k močálu další bobřík kázal jít
pro jednu z třinácti větviček.
-tu přihlásil se jako první Luděk,
on odvahu měl jako spící dudek,
když v jeho kapse náhle začal rachotit
bezpočet hřebíků hlaviček.

A jednoho dne vyzvu svoje hochy,
nechť zkusí v noci svoji opatrnost:
,,Jděte za tmy tajně ke mně do stanu
a uvidíte, že se vzbudím, ale nevstanu."
A skutečně, vždy jsem je přistihl strnulé jak sochy
nebo jako právě vzplanulý porost.

A jednou zrána zmaten jsem namíru
a mluvím k hochům jako v mátohách:
,,Někdo ve stanu mi vskutku loudil
a já se - světe div se - neprobudil.
A tenhle nůž vrazil do mého zeleného papíru
a pokoušel se ve mně vzbudit strach.

Další verše zde budou k dispozici během krátké doby. Zatím jsem poezii rozšířila o dvě nové sloky.

8) Svět, kde se budou scházet všechny tři časy

20. listopadu 2011 v 15:30 | Surikata |  Floccin, který zachrání svět
Čtveřice bisexuálů vstoupila do restaurace.
,,Good evening. Have you got a reservation?" oslovil je headwaiter, hlavní číšník.
,,Yes, for 8 o'clock. My name is Caraway," řekl jeden z bisexuálů mužského pohlaví.
,,And I am Cinnamon," připojila se druhá, žena.
,,My name is Cranberry," přidala se třetí, žena.
,,And I am Cloves," ukončil představování se poslední z hostů, rovněž muž.
Věc se měla tak, že Caraway (Kmín) je zamilovaný do Cinnamon i Cloves, Cinnamon (Skořice) do Carawaye i Cranberry,Cranberry (Brusinka) do Cinnamon i Caraway a Cloves (Hřebíček) do Caraway a Cranberry. Vztahy celé čtveřice byly navíc tak pozitivní, že se měli rádi všichni navzájem a všichni k sobě cítili silnou lásku.
,,Uvedu vás ke stolu," řekl headwaiter, což znělo anglicky takto: ,,I will show to your table."
,,Will this table suit you?" zeptal se posléze, jestli jim tento stůl bude vyhovovat.
,,Oh yes. Thank you," odvětil Caraway, Kmín.
Když se čtveřice bisexuálů posadila, přikráčel waiter se slovy: ,,May I help you? Here is the menu, madam," řekl ženám.
Seděla jsem nedaleko od nich a házela jsem do sebe sousta svíčkové. Nikoho ze čtveřice ani nenapadlo, že nejsem člověk z tohohle světa. Dostala jsem se do daleké budoucnosti a se mnou u stolu seděl Carfloccin, do něhož jsem se silně zamilovala. Byl to mladý muž a co vynalezl, jste si přečetli v minulých dílech.
Nevěděla jsem, co mám u všech všudy dělat. Vždyť já jsem žena přítomnosti a on muž budoucnosti. Nelze se scházet zde ani v přítomnu, podle legislativy budoucna je to zakázané! Není možné, abychom se mi dva dali dohromady. Anebo...?
A v tom mě to napadlo! Vynaleznu třetí svět, na němž se budou scházet lidé z obou časů, z přítomna i z budoucna! A dokonce i z minulosti, hihihihi!
Hned jsem to začala projednávat se svým miláčkem. A co mi na to Carfloccin odpověděl?
,,Váš nápad se mi zdá velmi rozumný. Tímhle se proslavíte natolik, že nejenže budete mít plný barák peněz (to abyste si pořídila trezor, hihihihi), ale také budete mít peníze na rozdávání! Věnujete je samozřejmě na dobré účely, jako je to u vás už obvyklé, připadne velká část vašich financí na charitativní činnosti. Máte kolosální nápad a já s největší radostí konstatuji, že váš nápad přinese ovoce!"
Věřila jsem mu tehdy, i když jsem nepředpokládala, jak doslova se jeho proroctví splní.
,,Svět, kde se budou scházet všechny tři časy!" ozval se od vedlejšího stolu bouřlivý smích. Bisexuálové želbohu vyslechli náš soukromý rozhovor a rozhodli si z nás ke své zábavě dělat šoufky.
,,Myslíte si, že to je nemožné?" zeptal se jich klidně Carfloccin.
,,Nemyslíme. To se rozumí samo sebou," odvětila Cinnamon stroze. Hodila tím jen jiskru do ohně a ostatní tři její společníci se živě zachichotali.
,,Tak to vás budu muset zchladit," pronesl Carfloccin stroze. ,,Málo jste ve škole dávali pozor, když vás při dějepisu učili, co tahle mladá slečna v tento moment navrhne. Co jste ve škole dělali? Snad jste si nekousali nehty a samou soustředěností na to, abyste se nekousli do prdu, pardón - do prstu, jste zapomněli dávat pozor?"
,,Neurážejte nás, nebo to s vámi zle dopadne!" zahrozil Caraway, Kmín.
,,Ale! Pán mi chce vyhrožovat? Nonono. Víte přece dobře, že když jsme ve škole probírali kapitolu Schůze s nápadem světa tří časů, nikdo se ani slůvkem nezmínil o tom, že Carfloccina nějaký bisexuál napadl a vytloukl mu duši z těla. Naopak byste měl vědět, že časem ještě budete kroutit hlavou nad tím, jak jste dnes mohl být takto naivní."
,,Nedělejte ze sebe chytrýho, vy vejtaho jeden!" osopil se Caraway na Carfloccina. ,,Jestli jste studoval dějiny toho, co se ještě nestalo, tak se tím nesnažte zahanbit normální lidi."
,,Oho! Nic takového nedělám a říkám vám, tohle je učivo střední školy. Musíte se trochu zajímat o to, co se ve skutečnosti ještě nestalo, ale co se ve skutečnosti rozhodně stane."
Tu se do hovoru vložil Hřebíček, Cloves: ,,Dejte nám s tím svým filozofováním laskavě pokoj! Přišli jsme se do tohoto restaurantu dobře najíst a ne si vyslechnout vaše přihlouplé kázání."
,,Přihlouplé kázání, říkáte? Kdo se připletl do našeho rozhovoru, hm? Nebyli jste to náhodou vy, kdo jste se začali smíchy popadat za břicho nad pokrokovým nápadem této slečny přítomna?"
Po těchto slovech prokloulo restaurantem údivné ,,Óóóóóóóóó", jak se paní a pánové s bisexuální orientací podivili. Až dosud totiž neměli ponětí, že já sem nepatřím.
To, co Carfloccin věděl, byl ten fakt, že jeden z těch bisexuálů kryjící se za jménem Caraway byl ve skutečnosti bandita s Protipoctolidem. Jeho pravé jméno bylo Apri Cot čili Meruň Ka. Carfloccin ho znal, byli to sousedé a v lásce se neměli.
Carfloccin věděl, že tento bandita si vyrobil látku Protipoctolid, i to, na jakém principu funguje. Ostatní z bisexuálů byli jeho milenci, takže chtěl, aby byli jako on - chamtiví a nepoctiví. Proto svůj Protipoctolid nastříkal nejen okolo sebe, ale i okolo nich - bylo to ještě předtím, než se se svým kumpánem zmocnil kabelky lady Pilificationové.
Carfloccin vytáhl z kapsy floccin a nastříkal ho okolo všech bisexuálů. Protipoctolid na ně tím pádem přestal působit a oni byli pod nadvládou Poctolidu. Odteď už začali být dobří a poctiví a podle toho s námi začali jednat.
,,Tak víte co, my ten třetí svět založíme s vámi," nabídla všechny bisexuály Cinnamon.
,,Tak se mi to líbí," souhlasila jsem.
V přítomnu jsem se neukázala asi týden, tou dobou jsem byla v budoucnu a usilovně jsme pracovali na ,,Světě, kde se schází všechny tři časy".
Když jsme jeho tvorbu dokončili, odvezl mě Carfloccin svým floccincarem domů se slovy: ,,Nashledanou, a příště se setkáme na Trisvětě! Nechci už za vámi jezdit do přítomna a riskovat tak, že mě tu objeví někdo nepovolaný! Mějte se!"
,,Nashledanou," odpověděla jsem a Carfloccin odjel.

Reklamy JEN pod tento článek

19. listopadu 2011 v 21:19 | Surikata |  Reklamy JEDINĚ sem!
Pod tento článek si piště reklamy, jak je libo. Ale pod jiné mé články to nezkoušejte! Pod jiné články jen komentujte mou tvorbu!

7) Napůl orel, napůl pórek

17. listopadu 2011 v 20:15 | Surikata |  Floccin, který zachrání svět
I žili v roce 3001 prvotřídní pórkové, kterým se po anglicku říkalo leeks. Tou dobou už jim dávno narostla křídla a létaly po světě, kam se jim zachtělo. Uznávali se a byli vážně obdivováni, neboť nejen že létaly mnohem rychleji než letadla, která už ráčila neexistovat, ale právě že ta letadla kvalitně nahrazovali. Tou dobou totiž díky floccinu dosahovali pórci takové velikosti, že se do nich pohodlně vešel každý člověk. Protože stejně jako karotky nechtěli být konzumováni člověkem a toužili po delším a důstojnějším životě, usilovali o to, založit vlastní pórkové společenstvo. Do čela tohoto hnutí se postavil nejstarší pór Major, který od svého vypěstování a utržení ze země létal po světě už 20 let a který se honosil jménem Majoránka, protože to byl vlastně transsvestista.
Aby tedy dosáhli dlouhého a kvalitního života, vydali se pórci pod Mojoránčiným vedením k americkým indiánům, aby si po jejich vzoru založili vlastní kmen pórků.
,,Názdar klucí, jak se tady máte a kde máte toho svýho pohlavára, co?" dělal ze sebe Marjoram vola.
,,Žádný ,názdar klucí', vy pórový greenhorne, takhle se s námi jednat nebude!" pohrozil Majoránkovi jeden z rudochů.
,,No tak tedy PARDÓN, rudý bratře, ale hele, já prostě chci založit kmen, chápete to?"
,,Je vidět, že jste tady na Západě ještě nebyli, vy zelenáči. A kdo vy vlastně jste? Jste chlap nebo ženská?"
,,Ou, já jsem samozřejmě tó, ale víte co, to je prostě těžké, vždyť to znáte."
,,Ale, náčelník pórků se neumí vyjadřovat?" rozšířila se rudému lehce ústa. To ale nikdo nepostřehl, neboť přes vousy dotyčného se úsměv lehkého charakteru ztratil.
,,Ano, tak, přesně tak! Říkejte mi Majoránka. Marjoram, musí-li to být."
To už se ale objevil náčelník, ten pohlavár, na kterého se Major ptal.
,,Jmenuji se Major, musí-li to být," zopakoval Majoránka pohlavárovi stručně.
,,Smaragdový muž či žena, jenž stojí přede mnou a poroučí si říkat Majoránka, neumí zřejmě zdravit. Kdyby toho byl schopen, udělal by to," odpověděl náčelník klidně, ale i neutrálně. Na tváři žádného indiána nesmí být znát, v jakém duševním rozpoložení se rudoch nachází.
,,Rudý náčelník nechť mi odpustí a vyslechne příchozího," odpověděl Majoránka po způsobu indiánů.
,,Není třeba, Netopýří boltec dobře slyšel přání příchozího. Smaragdová tvář chce založit svůj kmen, kmen pórů. Uff, zbláznila se smaragdová tvář?"
,,Nezbláznila jsem se," odpověděla Majoránka stručně.
,,Pokud tedy smaragdová tvář není blbá jako korel, ale umí létat lépe, nežli orel, pak je vše v pořádku a může být mým hostem."
I uvedl své návštěvníky do svého tábora, kde je všechny ubytoval na zahrádce, na jejímž povrchu se pěstovaly pórci. Když se tito indiánští leekové dověděly, že se má založit pórkový kmen, chtěly se zúčastnit tohoto projektu a hnaly se urputně do řad příchozích, aby vytvořily kmen leeků společně s nimi. Indiáni proti tomu nic nenamítali.
Potom náčelník řekl: ,,Smaragdová tvář nechť si postaví chýši, ať má kde složit své skalpy."
Leekové se rozprostřely po lesích a snášely do tábora lesní materíál, větve a další věci, trvalo asi tři hodiny, než si zrekonstruovaly svůj skromný příbytek.
Večer byl uspořádán táborový oheň, rudoši zpívali, bubnovali a tancovali, a pórkové s nimi.
,,Ráno se smaragdová tvář naučí střílet z luku," prohlásil pohlavár a šlo se spát.
Sotvaže nastal úsvit, obdržely pórkové od rudochů luky, a když naply tětivu, nikdo se netrefil, až na jednoho. Byl to Marjoram, náčelník Leeků, a náčelník Netopýří boltec mu pravil: ,,Smaragdový muž či žena, jenž slyší na jméno Marjoram, zasáhl svým šípem orla. To je slušný výkon na takového greenhorna, jako jste vy. Orel je dravec, kdo létá rychleji, smaragdová tvář nebo on?"
,,To se může zjistit," odvětil Marjoram rozumně.
,,Na obzoru letí hejno orlů. Až budou dravci nad úrovní tábora, přidružte se k nim a držte s nimi tempo. Zůstanou-li dravci pozadu, vítězíte."
,,Má tak učinit jen Majoránka, nebo celý jeho kmen?"
,,Na závod nechť přistoupí všichni z kmene."
Shluk orlích těl se přihnal k táboru a Majoránka se svým kmenem vzlétl do vzduchu. Dravci byli v plném letu, vyvinuli svou největší rychlost, jaká jen u nich může být zřejmá. Marjoram a jeho ,,chlapci" se pustili za nimi. Marjoramovi nedělalo nejmenší problém v mžiku se octnout na jejich úrovni. Ostatní Leekové sice zůstaly hodný kus za ním a orly, ale Majoránka si počínala velmi hbitě. Netrvalo ani tři vteřiny a celý houf dravých orlů zůstal daleko za ním.
Letělo se ještě asi půl hodiny, když finalistu Marjorama překvapil z druhé strany letící orel samotář. Náčelník pórků byl v excelentním tempu, sebelepší orel by se letícímu samotářovi nedokázal v té síle letu vyhnout. Marjoram však měl nejen rychlá křídla, ale i rychlé uvažování, kterého využil ve zlomku vteřiny. Díky své neuvěřitelné mrštnosti se samotáři vyhnul o sekundu dříve, než se stačili srazit. Potom už jen Major zpomaloval a ohlédl se dozadu. Orel-samotář výrazně zpomalil a za chvíli se střelhbitě obrátil, aby do něj nenarazil roj orlů, kteří se znatelně blížili. Pelášil za finalistou Majorem, jehož tělo už se nížilo a chystalo se přistát. Orel-samotář uznal za vhodné také ustat v letu, a tak následoval Marjorama a přistál na zemi.
,,To byl moc dobrý výkon," řekl samotář uznale, ,,nikdo by se tak skvěle nevyhnul srážce jako právě ty." Samotář mluvil anglicky, jako to u ptáků bývá zvykem.
,,Dělali jsme závody, za tebou sice bylo početné hejno orlů, ale za nimi ještě početnější pórci," řekl Major na vysvětlenou. ,,Chceme si založit kmen Pórků a částečně už se tak nazýváme, ale čerpáme zkušenosti od zdejších indiánů, které vede Netopýří ucho."
,,Mé jméno je Ginger," představil se samotář. Tedy Zázvor.
,,A mé Marjoram," řekla Majoránka.
,,Mohu se zeptat? Jste ženského, nebo mužského pohlaví?"
,,Jsem muž s ženskými rysy. Sice to nepochopíte, ale prostě je to tak."
,,Ou, to já chápu velmi dobře, milá ženo transsvestistko. Chcete vědět, co jsem já? Tak já, drahá slečno, jsem bisexuál. A vy jste jak muž, tak žena. Miluju vás a moje srdce radostí skáče, když Vás můžu vidět a mluvit s Vámi."
,,A já, abych pravdu řekl a řekla, tak já Vás miluju hned od okamžiku, co jsem Vás spatřil i spatřila tam nahoře. Vaše krása mi dodala tak silné mrštnosti, že jsem se Vám dokázal i dokázala vyhnout. Nechtěl i nechtěla jsem, aby se Vám něco stalo, tak jsem se nechal i nechala unést svým srdcem a vynaložil i vynaložila neuvěřitelné úsilí, abych se s Vámi nestřetl i nestřetla."
Asi si dovedete představit, jak tenhle případ dopadl. Ale nepřeskakujme a podívejme se, co se událo, když oba milenci dokráčeli důstojně do tábora.
Slova se ujal Netopýří boltec: ,,Náčelník vznikajícího kmene Leeků na první pokus skolil šípem orla, s orly závodil a vyhrál a orlu se dokázal prvotřídně vyhnout. Náčelník Leeků nechť přijme své válečné jméno Velký orel, které mu bude dělat čest a slávu, a nechť si opatří orlí péro nejen za tento významný čin, ale také proto, že je Velkým orlem."
Takto se stal Marjoram skutečným náčelníkem.
Netopýří ucho pokračoval: ,,Velký orel a jeho mužové nechť zůstanou nějakou dobu, kterou smaragdové a bledé tváře nazývají rokem, v našem táboře, a načerpávají zkušenosti. Potom může Velký orel zbudovat s Leeky svůj vlastní tábor a mohou být samostatným kmenem Pórků."
,,Velký orel přijímá velkorysou nabídku Netopýřího ucha a žádá o vyslovení žádosti Velkého orla," odpověděl vůdce Pórků.
,,Náčelník Netopýří ucho vyslechne rád tuto žádost."
,,Požaduji po Netopýřím uchu, aby zde směl zůstat Ginger, můj snoubenec."
,,Ať se tak stane!" souhlasil indián.
I zůstaly u indiánů Leekové i Zázvor rok a to stačilo k tomu, aby se oběma milencům narodil potomek. Jak se totiž ukázalo, tak Ginger byl nejen bisexuál, ale rovněž transexuál, žena předělaná z muže. A když je ženské pohlaví a muž transsvestista, proč by nemohl vzniknout potomek?
Umíte si představit, jak ten mrňous vypadal? Napůl orel, napůl pórek? Ale prosím vás, co je na tom podivného? Vždyť i lidé nemusí být čistě jedné rasy, ale dítě může mít např. otce černocha a matku bělošku.
Když rok uplynul, byly už pórkové natolik zkušení, že se mohli od indiánů odloučit a usídlit se na novém místě. Tak tedy definitivně začal fungovat samostatný po indiánsku založený kmen Eagle-Leeks. Proč právě Orel-Pórkové? Myslíte si, že svého potomka Ginger a Major nechali u kmene indiánů? To se ví, že ne! Vzali si ho s sebou, to se rozumí samo sebou. Proto ten název Eagle-Leeks.

6) Bandité s Protipoctolidem

13. listopadu 2011 v 20:13 | Surikata |  Floccin, který zachrání svět
Jmenoval se Apri Cot. Prostě Meruň Ka. Byl to ale právoplatný člověk z rodu Homo sapiens sapiens sapiens sapiens (člověk budoucí). Planeta, na níž sídlil, nesla plnohodnotný název Kalkulka. Kalkulická planeta, chcete-li.
Kolem roku 2999, o němž se bavíme, vrátili se na svět indiáni a kovbojové. Jeden z hlídačů krav se jmenoval Black Berry. Černá Ostružina. A právě Apri Cot zavítal na Black Berrův ranč s ůmyslem zapojit ho do svého zlomyslného plánu.
Jakmile dorazil na ranč, Black ustal v práci. A Apri Cot seskočil z koně a řekl: ,,Pozdraven budiž ctěný kovboj na tomto kvalitativním ranči. Abych se představil, jmenuji se Meruň Ka. Hledám práci a řek' jsem si, proč to nezkusit u Vás."
,,Well, u nás je práce víc než dost. Protože mám momentálně málo redaktorů soukromého časopisu Black Berry western, můžete se mi hodit právě vy. Jediné, co mi zatím stačí, je dozvědět se..."
,,O peníze mi zas až tak nejde," předběhl Meruň odpovědí Blackovu nedomluvenou otázku, kolik že vlastně požaduje.
,,O co tedy?"
,,Chci si vás získat a nabídnout vám sakra velký zisk."
,,Chci snad zaměstnat já vás nebo vy mě?"
,,Oboje."
,,Jak tomu mám rozumět?"
,,Jednoduše," usmál se tajemně a lišácky Apri Cot. ,,Budu u vás pracovat, pouze pokud se zapojíte do mého projektu."
,,A ten je?"
,,Ne tak rychle, na to se musí, sir, velmi pomalu. Určitě toho mnoho víte o Loud Floccselence Pilificationově zázračném hlasotichu, té skvělé věci, co mění hluk na ticho. Dovedete si tedy velmi dobře představit, jak se ta ženská musí mít dobře. Pilificationová musela vydělat hodně peněz, že. Čím? Zaručeně tím, že vyrábí své hlasotichy sama. Jak to dělá? Podle nějakého plánu. A ten plán? Ten nosí u sebe v kabelce. Nebylo by bezva, kdybychom se ho zmocnili?"
,,Oho! Je tohle vůbec možné? Jak můžete mít takové úmysly? To je nemožné! Copak už přestal fungovat Poctolid?"
,,Tak jest," přisvědčil Apri Cot. ,,Ještě než byl Floccin-Poctolid vypuštěn do ovzduší, vytvořil jsem vlastní plyn, který vdechuji místo kyslíku a Poctolidu. Má takové vlastnosti, že se drží okolo mně a chodí se mnou jako můj vlastní stín. Budu psát do vašeho časopisu a vy si se mnou dojdete pro hlasotich."
,,Jsem poctivý člověk," namítl Ostružina, ,,je nemožné, aby se vám podařilo mně přesvědčit. Nic takového nedopustím, aby se stalo..."
,,Já však ano," řekl rychle Apri Cot a aniž by tomu mohl Berry střelhbitě zabránit, vyňal Meruň z kapsy lahvičku s čímsi a její obsah rozestříkal okolo kovboje. Na toho rázem přestal fungovat Poctolid.
,,Vlastně to není zas až tak špatný požadavek," změnil hlídač krav náhle názor, ,,mnohem lepší, než být poctivý, je být chytrý. A tohle je znamenitý návrh, na který jednoznačně přistupuji."
,,Dobře tedy. Jsem s vámi spokojen. Osedlejte si koně a za patnáct minut razíme."

Lady Pilificationová vyrazila zrovna se psem na procházku, kabelku v ruce. Minulo pár minut a zdáli byl slyšet dusot koní. Netrvalo dlouho a jezdci se zastavili u své oběti.
,,Dejte sem tu kabelku!" vyštěkl Black Berry, tase kolt po vzoru Apri Cota.
Lady pod nátlakem nabitých koltů podlehla a kabelku mu bez odporu vydala. Ten se jen ušklíbl a vyskočil znovu na koně. Poté už oba zločinci cválali na Blackův ranč.
,,To bychom měli," hlásil spokojeně Apri Cot. ,,Teď vám napíši nějaký článek a dohodneme se na pravidlech. Kolik článků požadujete? O čem je vás časopis?"
,,Časopis je časopisem mezi kovboji. Je nemožné, aby některý z kovbojů tento populární časák nečetl, co jste to tedy za kovboje, když ani..."
,,Ani hnout!" zahřměl z otevřeného okna rázný povel. Oba diskutující tam obrátili své zraky.
,,Povídám, ani hnout!" zahromovalo znova. ,,Ještě se pohnete a jste ve věčných lovištích!"
,,Och, že by nějací indiáni?" podivil se Black Berry, aniž se pohnul. ,,Nikde je však nevidím."
,,To já taky ne. Radši tas!"
,,Ne tak zprudka. Tasíte-li, jste mrtvi. Mám tady celou tlupu těch, kteří jsou ochotni vás odstřelit."
,,No tak se nám aspoň ukažte!" vybuchl Apri Cot, neboť to už nevydržel.
,,Proč? My jsme neviditelní," odpověděl týž hlas. Nato se jeho tlupa nahlas zasmála, bylo jisté, že si z obou padouchů mluvčí střílí.
,,To je nemožné! Nemůžete být neviditelní!" namítl naivně Black.
,,Musíte zavřít očka a budete v pohodě," pokračoval nespatřený dále. ,,Stále platí, že pokud se pohnete nebo sáhnete po zbrani, bude s vámi amen." Ostatní ze spojenců se opět zachichotali.
Přepadení se podrobili rozkazu neznámého a zavřeli své oči.
A tu se na okno vyšvihly jedna po druhé, naskákaly do místnosti a chopily se padouchů, aby jim neutekli. Byly to karotky se svými samopaly, které jim opatřila Carfloccinova mrkev. A karotky opravdu zdatné. Ta, která jim velela, se jmenovala Almonds. Mandle proto, že už mnohokrát měla zánět mandlí.
Odvlekly oba zajatce na policii.
,,Co tito zajatí provedli?" ptal se nadpraporčí policie.
,,Přepadli paní Pilificationovou a uloupili jí kabelku s plánem na výrobu hlasotichu."
,,Máte svědky?"
,,Ano," odpověděla Almonds, ,,svědci jsou mé karotky a já samozřejmě taky. Jak vidím, paní Pilificationová ještě nestihla podat oznámení a my jsme je polapily, ještě než se o tom dověděla policie."
,,Říkáte tedy, že jste svědky. Tak početné vojsko karotek však museli bandité vidět."
,,Neviděli. Mají špatný zrak, protože už nesmějí konzumovat mrkve."
,,Co to chvístáte za hlouposti?"
,,Jaképak hlouposti? Vždyť jsme si to hrdě vybojovaly. Myslíte si, že jsme neprovedli vzpouru karotek? Myslíte si, že jsme si nezajistili, aby nás už nikdo nežral?"
Policista zakroutil hlavou, jako to dělá každý, kdo chce dát najevo, že dotyčný je magor.
,,Chcete nás urážet!?" zahromovala Almonds. ,,Děvčata, do boje!"
A karotky zamířily své samopaly na policistu, který mezitím upadl do bezvědomí. A když se po nějaké době probral, vzal nohy na ramena a pelášil pryč.
,,Dobrý policista," smála se Almonds, až jí tekly z očí slzy. Když se však otočila, zjistila, že jí netečou ze smíchu. Tekly jí, protože tam stálo vojsko cibulí.
,,Lady Pilificationová právě oznámila, že byla okradena," pravila vojevůdkyně onion. ,,Kde je policie? Chceme jí to sdělit."
,,Není třeba, ví to už," odpověděla vůdkyně karotek. ,,Policie nebylo zapotřebí. Viděli jsme loupež od samého začátku a sledovaly jsme oba jezdce. Plán jsme získaly a teď ho odneseme paní Pilificationové."
,,Dobrá tedy. Půjdeme s vámi."
,,Obávám se, že nepůjdete. Bulím z vás."
,,Tak? To má být urážka? Vyhlašuji vám válku!"
,,Ne! Takhle jsem to nemyslela. Vím, že nemůžete za to, že nás rozplakáváte."
,,Dobrá tedy, odvolávám válku."
Oba voje se vydaly na cestu za přepadenou. Zajatce vlekly s sebou. Když dorazily do cíle, předala uslzená Almonds kabelku ženě.
,,Jejkule! Jak já vám mám jen poděkovat, děvčata!" rozplývala se nadšeně Pilification.
,,To nic, stejně jsme se nudily. Ale ten Apri Cot měl v kapse lahvičku s názvem Protipoctolid. Podívejte se."
,,Dobrá trofej, zničím ji a nastříkám na ty trouby floccin."
Karotky předstrčily zajatce před lady. Ta došla pro svého bratra Floccina a požádala ho, aby jí půjčil svůj skvělý floccin.
Když floccin začal působit, prohlásil kovboj Black Berry: ,,Je nemožné, že jsme mohli být tak nemožní a nemožně jsme provedli něco tak nemožného, že jsme teď opravdu nemožní..."

I anglická slova se lze naučit zábavnou formou!

3. listopadu 2011 v 19:34 | Surikata
Máte se naučit slovíčka na angličtinu a nějak vám to neleze do hlavy? Učíte se po kouskách, ale nebaví vás to? To mám pro vás surikatí radu, jak si slova cizího jazyku zapamatovat zábavnou formou.
Počítejte ale s tím, že všechno se nenaučíte za jeden den. Chce to nějaký čas, to se ví.
Já se učím ovoce a zeleninu, z nichž některé anglické výrazy dosud neumím, a pomalu, ale jistě se mi to daří. A o co tedy jde?
Jste na blogu.cz a to znamená, že máte k psaní jisté sklony. Někdy možná nevíte, co byste napsali. Ale touha po aktuálních článcích a návštěvnosti vás táhne k tomu, abyste blog čas od času zaktuálnili. A vy svůj blog můžete oživit mou metodou, při níž se zároveň naučíte anglická slova. Jak tomu tedy máte rozumět?
Docela jednoduše. Vyberete si slůvko, co se potřebujete naučit, a sepíšete o něm vlastní článek. Může být vtipný, ztřešťěný či třeba science fictivní. Občas, když budete třeba potřebovat napsat slovo cibule, použijete anglický výraz onion. Tím, že tato slova (jsou třeba 3) zakomponujete do textu několikrát, se vám tyto výrazy perfektně vtisknou do paměti. Když budete originální a nápadití, může být váš článek velice úspěšný.
A jak jsem to tedy udělala já? Prozatím jsem zplodila dva články s názvem ,,Vzpoura karotek" a ,,Člověk z petržele", díky čemuž jsem se nejen naučila několik nových druhů zeleniny, nýbrž jsem si i zaktuálnila svůj Čupakabřin blog. Dokonce se mi to hodí do série příběhů mé science fictivní rubriky Floccin, který zachrání svět. Zkrátka, je to pro mě přínos a možná že nejen pro mě, ale i pro čtenáře, kteří by se nad tím mohli pobavit.

5) Člověk z petržele

2. listopadu 2011 v 21:24 | Surikata |  Floccin, který zachrání svět
Jmenoval se Peter Parsley. Petr Petrželka. Narozen v roce 2078 na zahrádce bratrů Pilificationů zapadal do zeleniny typu kořenová. Odmalička vynikající básník introvertního typu honosící se přízviskem White plumb. Bílá švestka proto, že mnoho nevyrostl, spíše by se dalo říci, že zlehka zakrněl. Skoro jako bílá švestka, takovým vzhledem vynikal. Proto není divu, že padl Carfloccinovi zprudka do oka.
Když říkám, že padl Carfloccinovi zprudka do oka, neznamená to, že mu vypíchl oko. Zaujal ho však a Carflocin začal střádat plány. Byl přesvědčen, že Peter Parsley se mu bude hodit. K tomu napomáhal ten fakt, že doba sklizně právě započala.
Jakmile člověk sklidí parsley, narostou jim nohy a začnou žvatlat. Proto touhou veškeré zeleniny budoucí doby bude býti co nejdříve volná. Bohužel ne nadlouho - mnoho z nich je odsouzeno k nemilosrdné smrti lidskými zuby. Málokteré zelenině se podaří uprchnout, to ale neznamená, že jsou neschopné. Například karotky v minulém díle byly s to opatřit si samopaly a zmocnit se floccinu jako kočka myši. Petržele však nebudou tak agresivní - parsley se proslaví něčím jiným.
Tak, jako si Carfloccin vybral carrots, měl v úmyslu přijmout také White plumb.
Utrhl ji a řekl přívětivě: ,, Drahý Petře Petrželko, nabízím ti exkluzivní a nejbezpečnější možnost ochrany. Chápu vás, kteří se bojíte smrti. Vím, že máte život krátký. Ale nechci, abyste byly naruby jako ty carrotses. Ochráním tě, tak jako ochraňuji svou karotku. Prodloužím ti život floccinaucinihilipilificationem."
,,Výborně, ale jakou tím sledujete výhodu pro sebe, sir?" vyrazil Peter svou první větu.
,,Nemyslím na sebe, ale na ostatní," odpověděl Carfloccin skromně. ,,Co je výhodné pro ostatní, nemusí být vždy výhodné pro mě. Můžete se stát velice populárním. Přisvojím vám lidskou podobu!"
,,Oho! Jak to chcete u všech všudy udělat? Nemožné, co mi nabízíte."
,,Divil by ses, Petře. S floccinem se už vynalezlo mnoho věcí. Stačí, když do floccinaucinihilipilificationu přimíchám svůj rozkošný lektvar!"
,,Jste snad černokněžník, sir?"
,,Ne tak docela, Petře. Oho! Ale klidně mi tak říkej, Švestko!"
,,Máte snad svůj excelentní lektvar přichystán?" otázal se Peter Persley.
,,Ano. Je to ale přísně tajné. Zavaž se mi svým čestným slovem, že o něm nebudeš nikde žvatlat."
,,Přísahám, že vyhovím jakémukoli přání svého pána, a to i když bude válečná sekera parsley vykopána," podrobil se Švestka pln ochoty.
,,Tak je to dobře. Teď už ale musím letět, abych svůj lektvar a potřebný floccin dopravil ke Zvratce. Nikdo tam nechodí, když je špinavá. Nebudou tedy žádní špehové, co by mě sledovali při tvorbě Lidvěkostu."
,,Máte snad svůj vlastní balón, sir?"
,,Ne, ale králík a zajíc a s nimi netopýr."

Tou dobou se z Králičího kaňonu vznesl jasně světle modrý balón. Manipulaci s ním ovládal jistý králík, známý to ušák jménem Polívka.
Jak to bylo dál, už vysvětlí Petrova básnička:

Králík letí balónem,
mává nám svým ohonem.

Netopýr na něho čeká
tam, kde teče Malá řeka.
Letí spolu balónem,
budou mávat ohonem.
Velký zajíc na ně čeká
tam, kde teče Velká řeka.
Poletí tři balónem,
budou mávat ohonem.
Černokněžník na ně čeká
tam, kde bublá jeho lektvar.
Vzlétne s nimi balónem,
bude mávat lektvarem.

Po příletu k řece Zvratce vyndali všichni všechno vybavení. Carfloccin poděkoval za dopravu, promíchal důkladně látku s lektvarem, přidal do toho šest nakrájených parsley a naplnil tekutinou velké sklenice. Poté nasedli do balónu a letěli nazpět.

,,Zde máš skleničku mého úžasného Lidvěkostu," dával instrukce Petrovi Parsleyovi. ,,Vypij to a stane se, co jsem ti slíbil."
Peter do sebe převrátil obsah sklenice.
,,Velmi chutný nápoj," prohlásil.
,,To jsem předpokládal," řekl spokojeně vědec.
Za minutu se parsley proměnila ve skutečného člověka. Představte si člověka, jenž je naprosto bílý. Obličej, vlasy, oči, hrudník, nohy - všechno má nepředstavitelně bílé, jako by byl celý ze sněhu. Neobvyklý to člověk, ale dlouhý věk je mu zaručen.
,,Tak teď si najděte nějaké nakladatelství, Mr Parsley, a vydejte svou poetickou knihu!"
,,To velmi rád učiním," pochvaloval si spokojeně White plumb.
Za pár měsíců byl Petr Petrželka znám po celém světě jako exkluzivní poetik budoucí literatury.
,,Peněz mám, že nevím, co s nimi," svěřil se jednou, když se setkal s Carfloccinem. ,,Nevíte, jak s nimi naložit, Černokněžníku?"
,,Jakpak bych to nevěděl, Bílá švestko! Stačí, když mi své přebytečné many dáš a jimi přispěji do humanitárních činností."
,,Chcete tím snad říct, že se vypravíte do přítomna?"
,,Ano a ne jinak. Přítomnost jsem navštívil už dvakrát a ještě potřetí se milerád setkám se slečnou, která na humanitární činnosti přispívá zprávami z budoucna."
,,Teda Černokněžníku, já jsem z Vás opravdu celý naruby."

4) Vzpoura karotek

1. listopadu 2011 v 22:25 | Surikata |  Floccin, který zachrání svět
Šla cibule na procházku a potkala mrkev.
,,Hi carrots."
,,Hi onion."
,,Do you know Carfloccin?" otázala se cibule mrkve, jestli nezná Carfloccina.
,,Who is it?" nevěděla onion.
,,Vynikající vědec, prosím. Divím se, že jsi o něm ještě neslyšela. Vynalezl floccinová auta a jmenuje se..."
,,Ach ano, vím, vím!" vzpomněla si najednou carrots. ,,Carfloccin Inventor Pilification. Proč se ptáš, jestli ho znám?"
,,Protože začínáš na stejné tři hlásky."
,,Kvůli tomu jsi se zajisté netázala. Zakopaný pes bude stoprocentně někde jinde."
,,Very well," odsouhlasila onion. ,,Velmi správně. Carfloccin totiž zamýšlí, že bys mu mohla prokázat znamenité služby."
,,O co jde?"
,,Budeš jeho talismanem. To ti zajistí obrovský úspěch. Budeš s Carfloccinem na fotkách v novinách, budeš k vidění v televizi, ba i na internet se se svým majitelem dostaneš. Peníze bude dostávat on, ale s tebou se pokaždé rád rozdělí. Díky tobě a tomu, že mu budeš zdobit jeho důstojný krk, se stane ještě mnohem populárnějším. A tobě to rovněž vynese peníze. Rozumíš tomu? Nebudeš se už moci svíjet strachy, že tě nějaký člověk najde a sežere, neboť tebe se prostě nikdo nepovolaný nedotkne. Budeš ve výhodě oproti ostatním mrkvím, které nejsou tak půvabné, jako jsi ty. Jejich nožičky málokdy uniknou dlouhým a rychlým krokům lidí, ale ty budeš v bezpečí na jeho krku. Bude tě střežit jako oko v hlavě. A věř mi, je to velmi počestný člověk. Nejenom že se s tebou poctivě rozdělí, ale část peněz věnuje lidem do přítomna. Víš, jak excelentní to bude?"
,,Tedy dobrá, na tvůj a Carfloccinův nápad vřele přistupuji. Peníze se hodí vždycky, můžu za ně koupit mrkvím samopaly. Ale teď už nesmíme ztrácet ani vteřinu - doveď mě za ním, než přijme někoho jiného!"
Kráčely tedy carrots a onion a onion uváděla směr chůze. Když už je začaly bolet nožky, stanuly před Carfloccinovou chajdou. Stála jako všechny jiné stavby v lese a vypadala vskutku brilantně.
,,Good evening," pozdravily obě návštěvnice, když je Carfloccin po zaklepání pozval dále.
Hovoru se ujala carrots: ,,Jsem moc ráda, že se mohu vidět s tak počestným člověkem, jako jste vy, pane Pilificatione. Neméně mě těší, že mohu vyhovět vašemu přání. Moje velectěná přítelkyně onion mě o Vašem plánu směle zpravila a já nemohu jinak, než vřele souhlasit. Jsem Vám ke všem službám, Mr Pilification!"
,,Tomu jsem velice rád," usmál se sympatický vědec a pozval oba hosty ke stolu. Na kamnech zrovna smažil chutný cauliflower a teď si k nim opět a klidně stoupl, tázaje se přitom: ,,Mám tedy Vaše poselství chápat tak, že si Vás mohu pověsit na krk?"
,,Samozřejmě."
,,Tedy dobrá, počestná slečno carrots. Oho, velice jste mi zlepšila náladu!"
,,Měl snad velectěný pan Carfloccin ošklivou náladu, než jsme přišly?"
,,Tak trochu. A bratr ji má ještě horší. Představte si, že se mu ztratil slavný floccinaucinihilipilification! Floccinu Ucinihili Pilificationu se z jakéhosi nevyzpytatelného důvodu jeho floccin snad propadl do země! Dovedete si to vysvětlit? Cožpak ho mohl někdo ukořistit, když tady panuje Poctolid? Poctolid, který konzumuje každý člověk v naší společnosti?"
,,Ne, to si tedy vysvětlit nedovedu."
,,A já už vůbec ne," přidala se cibule.
,,Máme nyní už jen deset lahviček s floccinaucinihilipilificationem. Těchto pár lahviček z tisíce se zázračným způsobem uchovalo. Floccin z těchto málo lahví vypustíme do ovzduší, aby se lidé nadýchali Poctolidu. V onen samý den podrobím výslechu celou lidskou populaci. Řeknou-li mi všichni ne, budu muset hledat látku někde jinde. Přizná-li se někdo, že ji má, bude náš floccin a plánek zachráněn."
,,O jaký plánek jde?" předběhla onion svou otázkou karotku.
,,To jsem vám ještě neřekl? To je špatné. S floccinem zmizel totiž i Floccinův plánek, podle něhož superlátku zhotovoval. Výroba látky je složitá, bratr si postup přesně nepamatuje. Situace zaručeně musí mít svého pachatele." Naexpedoval oběma v trojobale obalený cauliflower a pokračoval: ,,Výzkumnou akci provedeme zítra. Takže Vás budu potřebovat. A věřte mi, v médiích si Vás zaručeně všimnou."

Tohle se odehraje v roce 2090, v té době už mrkve budou chodit. A nejen mrkve, i onions, cauliflowers a další zelenina, natolik bude doba vyspělá.

Nazítří ráno se sešli Carfloccin s karotkou a cibulí u Pilificationů doma a vypustili z deseti posledních lahví látku do ovzduší. Floccin nařídil náčelníkovi světa, aby co možná nejrychleji vyzvěděl od lidí odpovědi. Tohle se odehrálo naprosto rychle, náčelník světa napsal na celosvětově známou internetovou stránku svou vyhlášku hlásající, že všichni, co neodepíší, jsou poctiví, a kdo se ozve, je potrefená husa a tedy pachatel. A nikdo se neozval, ztrátu látky tedy nezavinil člověk. Kdo tedy, zajímalo všechny.
V médiích létaly zprávy o bratrech Pilificationových, kteří pátrají po floccinu, včetně jejich fotografiích, na nichž byla pochopitelně i naše karotka, propíchlá shora háčkem s nití a zavěšená na Carfloccinovu pevném krku.
,,Nyní tedy nezbývá, než prohledat jeskyně," pronesl rozhodným hlasem Floccin. ,,Když látku neuloupil člověk, muselo tak učinit zvíře."
A v médiích - na internetu, v televizi, v rádiu či v novinách se křížem krážem rozlétla zpráva, že Floccin Ucinihili Pilification se se svou pátrací posádkou vypraví do temných jeskyň. A že první takovou jeskyní bude ta v Pilificationově nejbližším okolí.
Seskupila se tedy pátrací výprava do jeskyně se svítilnami v rukách, ale nic, co by superlátku připomínalo, se tam nenacházelo. Prohledali tak asi sedm jeskyní, ale marně.
,,Peníze nám stále přibývají," vychvaloval si Carfloccin a řekl onioně: ,,Jsem počestný člověk a nestrpěl bych, aby se ani tobě nedostalo náležité mzdy. O peníze teď vážně není nouze a já i vás zaslouženě odměním." Vyňal velkou částku peněz obdrženou za média a rozdělil je spravedlivě svojí expedici. Štipec uschoval pro cestu do přítomna.
A karotka nakoupila mnoho samopalů.
Odpoledne se s námahou pustili do osmé jeskyně, když v tom se Carfloccin podíval ke vchodu. U vchodu se vršily davy mrkví s výhružným postojem a se samopaly v rukách.
,,Ruce vzhůru!" křičely shluky karotek. ,,Když necháte ruce dole, budete okamžitě usmrceni. Když je dáte vzhůru, budete sice taky usmrceni, ale dostanete pochvalu, že umíte dobře poslouchat. A to je pocta, ne? No tak ruce vzhůru, už jdeme střílet! Celé lidstvo rozprášíme!"
,,Ale no tak, neblázněte, drahé carotses!" sepjala ruce mrkev z expedice. ,,Jste úplně naruby, ne? Tím, že jsem vám nakoupila samopaly, jsem neměla na mysli, abyste jimi takto vyhladily lidstvo. Když jsem vám je dávala, kladla jsem vám na srdce, abyste se s nimi někam usadily a střílely jen v případě obrany! Nechte toho a respektujte má pravidla, která jste odsouhlasily."
,,Dobrá, ale superlátku nevydáme!" prohlásila pyšně jedna z karotek. ,,Floccinaucinihilipilification je teď náš, nedostanete ho!"
,,Děvčata, proč máte tak nekalé úmysly?" domlouvala mrkvím mrkev z jeskyně.
,,Nechceme už tady trpět lidi - jsou sobci a myslí jenom na sebe! My chceme taky žít dlouhý a důstojný život, nehodláme už končit v břiše lidí! Rozstřílíme vás a budeme mít pokoj!"
,,Nedělejte to! Lidé to s vámi nemyslí špatně. Když je necháte na pokoji, oni vás už dál konzumovat nebudou. Bez lidí byste existovat nemohly! Shnily byste a nové mrkve by se neurodily, protože by neměl kdo obdělávat půdu! Važte si lidí a nechte toho!"
Tato slova působila velmi mocně. Během necelé půlminuty se prostory kolem jeskyně vymrkvily. Za okamžik byly mrkve zpět a jedna z nich mocně prohlásila: ,,Vemte si svůj blbý floccin, nepotřebujeme ho! Slibte nám, že nás nebudete žrát, a my vám dáme látku i samopaly. Ale musíte to slíbit, protože jinak..."
,,Za celé lidstvo vám to slavnostně slibuji," vložil se do hovoru Floccin. ,,Jsme poctivý lid a slib dodržíme."
,,Dobrá tedy. Floccin i zbraně necháme zde před jeskyní a klidíme se odtud. Vyhýbejte se nám, jako se budeme stranit my vám. Pěstujte i nadále mrkve, ale nežerte je! Nechte je svobodně odejít k nám a hleďte si svého. Howgh!"