Březen 2012

Čas, kdy Jan Tleskač ježka z klece ňal

23. března 2012 v 19:01 | Surikata |  Básně
V hlubinách tajemných Stínadel,
kam jen Vont právoplatný směl,
tyčí se odlesk všech zrcadel,
svatého Jakuba kostel.

Ten kostel vám zjeví příběh dávný,
kdy Jan Tleskač svého ježka z klece ňal,
a tak není div, že klub veleslavný
se po jeho tajemných šlépějích dal.

Klub, který si přezdívá Rychlé šípy,
s šlechetným Mirkem Dušínem v čele.
Do klopu vpíchnout žluté špendlíky
a do Stínadel vkročit tajně, ale směle.

,,Koho volíš? Losnu, nebo Mažňáka?"
,,Co na tom, ale třeba Bahňáka."
,,Neměl jsem to slovo takhle překrucovat.
Prokoukli nás a budou nás pozorovat."

Až budu mít ,,pravou tvůrčí náladu", vymyslím další verše.

Iluze o čarodějnici

8. března 2012 v 14:46 | Surikata |  Básně
Když jsem chodila do čtvrté třídy, byla jsem do té míry naivní, že jsem svému bratrovi skládala básně. Hahahaha, chechtáte se možná, a víte, co mě žere? Ty básně jsem totiž skládala pro ty účely, aby z nich můj bratr těžil ve škole jedničky! A naprosto šokující je ten fakt, že když se báseň Iluze o čarodějnici objevila ve školním časopise, byl v něm jako autor evidován právě on!
Dodnes mě to užírá, ale na druhou stranu: Kdyby ta báseň neměla vydělávat bratrovi jedničky, nikdy bych ji vlastně nevymyslela.
A nyní podrobnosti jejího vzniku: Bratr měl za úkol složit báseň podle povídky z Čítanky pro 5. ročník. Tedy konečná poezie, která však jest mým dílem, je vlastně zveršovaná parodie na onu čítankovou povídku. Tož tady je:

Na naší půdě bylo mnoho věcí,
bedny, petrolejky, kolovrat,
zdál se mi sen o čarodějnici,
a tak jsem se jí začala bát.

Jednoho jarního rána,
byl už květen,
šly jsme s maminkou na půdu,
a to byl ten den.

Uklízely jsme na půdě,
bylo tam dost prachu,
a já ve své nepohodě
měla více strachu.

Čarodějnice tam nebyla,
protože to byl jen sen,
moc ráda bych ji však viděla
a toužit po tom budu každý den.