Květen 2012

10) Pomsta přeživších karotů

28. května 2012 v 1:35 | Surikata |  Floccin, který zachrání svět
,,Podívejte se, co jsme našli v popelnici slavného Apri Cota!" Náčelník Eagle-Leeků vstoupil do tanku. Bydlely v něm karotky, které přežily útok lvů a slonů.
,,Bledé tváře vykopaly válečnou sekyru!" hudrovala jedna z hloučku mrkví. ,,Vypustily na nás lvy a slony a ti většinu našich bojovníků rozprášili. Běloši nás zlikvidovali bez boje a to bylo od nich uboze zbabělé. Karotky za to pošlou jejich Trisvět do věčných lovišť!"
,,Kdybychom neprohledali Apri Cotovu popelnici, nevěřili bychom vám," odvětil náčelník pórků. ,,Neměli byste k tomu předpoklady, neboť na vás působí Poctolid, jenž vám brání v provedení vaší pomsty. Protože jsme však v popelnici našli Protipoctolid, troufám si říct, že vám to vyjde."
,,A máte pravdu, slavný náčelníku Eagle-Leeks. My od vás totiž Protipoctolid koupíme. Copak za něj chcete?"
,,Vaše excelentní samopaly. Přestože náš kmen funguje už téměř rok, ještě jsme si žádnou výzbroj neopatřili. A to by nám mohlo být osudné. Tak berete?"
,,Jistě."

Skrývala jsem se za hustým křovím a špicovala napjatě uši. Z rozhovoru jsem vyrozuměla, že náčelník musí mít Protipoctolid u sebe. Proto jsem musela být maximálně ve střehu a neprozradit se za žádnou cenu.

,,A co ta vaše náčelní? Ta už s vámi nedrží?"
,,Vidíte ji tu snad? Že se můžete tak blbě ptát."
,,Je snad ve věčných lovištích?"
,,Kde jinde?!" bouřila rozzlobená karotka. ,,Proč myslíte, že jsem teď vůdkyní já!?"
,,Jo vy jste vůdkyní, to jsou novinky. A smím znát vaše jméno, drahá?"
,,Pochopitelně," prohlásila karotka hrdě. ,,Jmenuji se Ať žijí karotky a jsem dcera Almonds."
,,Nechcete se jmenovat Ať žijí ptáci? Latinsky je to kratší. Ave aves?"
,,Nechci se jmenovat Ave aves, je to příliš krátké. Já musím být Ať žijí karotky, protože čím delší jméno, tím delší věk."
,,To myslíte vážně?" zvolal náčelník ohromeně. ,,Tak to já už se nebudu jmenovat Major, ani Velký orel, ale měním své jméno na Velkoorlopórkovní Majoránku. Ale dejte sem už ty samopaly, musím už jít, chystáme se dnes s Eagle-Leeky dostat do přítomnosti."
,,Tady jsou, vemte si je."

Poodhrnula jsem lehce houštinu. Měla jsem se tam vrhnout a překazit jim plány? Co když mě obdarují oblakem Protipoctolidu? Děkuji, nepotřebuji.
A tak jsem jen nečinně sledovala, jak Marjoram přebírá samopaly a jak mrkvím na oplátku dává trofej. Potom se Majoránka rozloučil, nacpal si ty zbraně do kapes a vyrazil do svého tábora. A já jsem se odplížila zpět do lesa a tam jsem se dala do běhu. Jaké štěstí, že jsem se na výzvědy vypravila zrovna dnes a v pravý okamžik! A co víc: ještě že jsem se sem vůbec připlížila! Prostě, karotkám nelze věřit, ani když na ně nastříkáte floccin. Vždycky je tu totiž možnost, že se ukáže Protipoctolid. Ještě že jsem tolik nedůvěřivá a podezřívavá!
Když jsem doběhla k domu (nebo spíš k chajdě), která už byla po minulé události nově zrekonstruována a v níž bydlel můj přítel Carfloccin, poznal můj milý, kolik uhodilo.
,,Copak se stalo?" řekl vážně.
,,Potkala jsem náhodně tank mrkví a viděla jejich náhodné setkání s Majorem. Karotky kují nějaké pikle a Eagle-Leeks se chystají do přítomnosti. Marjoram našel v Apri Cotově popelnici Protipoctolid a směnil ho s karotkami za samopaly."
,,Co ale chtějí Orlo-Pórkové v přítomnosti?"
,,O tom se Velký orel nezmínil."
,,Nic naplat, musíme do přítomna."
Odemkl floccinauto a nasedli jsme. Brm brm. Během odjezdu jsme ještě stačili postřehnout, jak Eagle-Leekové jako správní indiáni vyjíždějí na koních.
Jakmile jsme se na Trisvětě setkali s Květinkou, vyskočili jsme z auta na její hřbet a nechali se dopravit na místo, kam mířily pórci.
K našemu překvapení se Eagle-Leeks zastavili u jednoho kostela. Marjoram seskočil z koně a vyšel vstříc panu farářovi, dávaje se s ním zvesela do řeči. Byli jsme ještě daleko od kostela, nikdo z nich si nás nepovšiml. Za jedním lidským příbytkem nás Květinka vysadila a odtud jsme šli ke kostelu tiše sami.
Ze způsobu, jakým Marjoram s farářem hovořili, bylo patrné, že spolu nemluví prvně. A kdyby přece jo, tak by byl pan farář udiven, ne? Protože jak jinak si lze vysvětlit, že pan farář mluvil zcela klidně s tlupou samopaly ozbrojených pórků, kteří přifrčeli na koních zjednat svatbu?
Ano, zjednat svatbu. Teď to slyšeli zcela zřetelně. Jenže komu? Kdo může potřebovat pórky, aby zjednávali svatbu?
Leželi jsme za neproniknutelnými křovisky a hltali každé jejich slůvko.
,,Při vašem prvém příjezdu," hovořil pan farář, ,,jste povídal dvě jména, jedna je prý z přítomna a druhý z budoucna? Promiňte, ale jméno pána z budoucna se mi těžko zapamatovávalo. Bylo to něco jako Carforin, nebo tak nějak."
,,Carfloccin Ucinihili Pilification," opravil ho Majoránka s úsměvem.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ani si nedovedete představit, jak jsme v tu chvíli byli ohromeni! Tak Eagle-Leeks nám domlouvají svatbu! Já a můj milý uzavřeme manželství!

Carfloccin mě pevně chytil za ruku. Pochopila jsem, že tím naznačuje, jak je nadšen. A já jsem zakývala hlavou na souhlas tak prudce, až jsem si ji málem urazila o jeho.

A to už jsme to nevydrželi a vyběhli z křovin.
Nemožné, jak se pórkové tvářili. A pan farář taky nevypadal nejklidněji.
,,Kde jste se tu, u všech všudy, vzali?" vyhvízdl Marjoram.
,,Ále," řekl Carfloccin.
,,Hm," souhlasila jsem.

,,Teď není čas na dlouhé řeči," řekl můj milý jakoby omluvně, ,,je čas vyrazit zpět. Děkujeme za ujednání svatby a prosíme tě, Majoránko, abys nám půjčil všechny své muže na obranu proti mrkvím!"
,,Samozřejmě, není nic snadnějšího, Carfloccine. Takže den svatby bude 20. června?"
,,Ano," potvrdil farář.
Po krátkém rozloučení už stádo koní s pórky, s Květinkou a námi v čele mířilo na Trisvět.
Odtamtud floccinautem za mrkvemi už bylo snadné dostat se do budoucnosti. Jenže po karotkách jako by se slehla zem. Ačkoli jsme důkladně pročesali, co se dalo, karotky byly ty tam. Zatraceně.
Do vypuknutí svatby zbýval jen jeden měsíc. Vrátila jsem se do přítomna pozvat blízké, pak jsem se opět vydala zpět. Karotky ale byly stále nezvěstné a to nás znepokojovalo.
Čekali jsme necelý měsíc na ten významný den. Pozvali jsme rodinu Pilificationů, pórky pochopitelně taky. Spřádali jsme plány do budoucna.
A pak to přišlo. Ve středu 20. června 2011 ve 13: 00 hodin jsme se všichni setkali v kostele. Všude vládlo veselí, bujarost a sláva. Kostelem se rozléhaly příjemně tklivé tóny varhan. Vychutnávali jsme tyto okamžiky plnými doušky.
A pak přišlo to hlavní.

,,Carfloccine Ucinihili Pilificatione, berete si zde přítomnou..."
Já už řekla své ANO.
Ale on už to nestihl.

,,Co se děje?" zeptala jsem se zmateně. Ležela jsem na nemocničním lůžku.
,,To kdybych věděl," zamumlal Carfloccin. Když jsem se na něj zahleděla, trhla jsem sebou.
,,Co se ti stalo?"
,,Asi jsem se někde praštil. A ty taky."
,,Já taky? To i já mám na oku takového monokla, jako máš ty?"
,,Ano. Ale co jsme to probůh dělali, že jsme se tak zřídili?"
,,A kde se nám to mohlo stát?"

Než mohly pokračovat další úvahy, otevřely se dveře a zdravotní sestra, která přes ně naši konverzaci zaslechla, řekla: ,,Vy sami jste neudělali zhola nic. Byli jste na svatbě a vy, mladý muži, jste se zrovna chystal říct své závazné slovo, když vtom se stalo něco, co nikdo neočekával. Prý se tam objevily nějaké mrkve a začaly střílet prakem, ale zní to velmi hloupě, takže se raději zeptejte někoho povolanějšího. Pár dní si tu pobudete a až budete fit, můžete svatbu dokončit."
,,Ne, ne, chceme ji dokončit hned, cítíme se skvěle!" zvolal Carfloccin pevně.
,,Ano, pusťte nás do kostela!" přidala jsem se.

A tam jsme se od Velkého orla dozvěděli podrobnosti.
Pan farář prý položil Carfloccinovi tu poslední otázku. Ten už otevíral ústa pro své ANO. Já jem se již vyjádřila. On už to ale nestihl. Příšerný jekot mu v tom dokonale zabránil. Karotky, celý měsíc nezvěstné, se ukázaly v té nejnevhodnější chvíli. A jak se ukázalo, na tento okamžik se připravily skutečně dokonale. V jednom kuse vtrhly do kostela a než jim v tom někdo stačil zabránit, vystřelily po Carfloccinovi i po mně kamínek z praku. Pak jsme se skáceli k zemi, patrně úlekem. Přítomní pórci rozbouřené karotky prý zastřelili, nachytali je do pytle a předali je panu farářovi, ať si z nich doma nastrouhá salát. Zdravotní sestra se tedy nepletla, když povídala, že jsme dostali nářez od karotek!
,,Proč jste dali mrkvím ten Protipoctolid?" zeptám se Majoránky.
,,Potřebovali jsme naléhavě jejich samopaly. Od založení našeho kmene uběhlo již mnoho dní a beze zbraní by už naše další dny nastat nemusely. A tohle byla jediná příležitost, jak výzbroj získat. Ale očekávali jsme, že se karotky přijdou pomstít na svatbu, a tak jsme byli bez obav přesvědčeni, že jejich útok odrazíme, což se nám taky náležitě vydařilo. A jak ty můžeš vědět, že jsme směnili Protipoctolid za samopaly?"
,,Zhlédla a vyslechla jsem tvůj rozhovor mezi tebou a tou karotkou Ať žijí karotky. Doufám, že se jim ve farářově žaludku bude žít dobře."
Nevhodně přerušený sňatek pokračuje.
A pan farář opakuje svůj poslední dotaz: ,,Berete si..."
Tentokrát ho už nikdo nepřeruší. A Carfloccin praví: ,,Ano!"
,,Vyměňte si mezi sebou prstýnky."
Proces je proveden.
Naše ústa se setkala.

Tu noc jsme se rozhodli, že si pořídíme dítě.


Narodilo se mi v nemocnici té samé, kde jsme s Carfloccinem leželi s monokly. Dokonce i ta samá zdravotní sestra při porodu asistovala.
Když byl porodní proces u konce, nastal okamžik zjistit, zda je to chlapec, nebo děvče. Bylo to děvče. To dítě ale bylo ochrnuté!
,,Proč!? Během těhotenství jsem nedělala nic nepřípustného!" Nestalo se něco nesprávného ještě před ním!?
,,Je mi líto, že se vaše dítě narodilo postižené," konstatuje zdravotní sestra. ,,Nechápu, jak se to mohlo stát. Muselo jít o incest. Ale z jakéhosi neznámého důvodu se nám v době vašeho těhotenství nepodařilo zjistit, že jste oba příslušníky stejné rodiny. Omlouváme se, ale přístroje asi selhaly, i když je to neuvěřitelné."
Ne, přístroje neselhaly. Přístroje nemohly rozpoznat, že šlo o incest, protože Carfloccin ještě neexistuje. Dítě bylo sice zplozeno v přítomnu, ale otec pochází z budoucna, a přístroje tohle nebyly schopny pojmout.
Jenže ani proto nebylo potřeba zoufat. Carfloccin měl jako vždy u sebe floccinaucinihilipilification a jediný střik z této líbezné nádobky dítěti jeho údy rozhýbalo.
Jak jsme se uradili před měsícem, budu teď se svou rodinou bydlet na Trisvětě. Postavíme si tam skvostnou chajdu a v ní budeme společně přebývat.
Z přítomnosti jsem zmizela jako mávnutím proutku. Jen své rodině z přítomna jsem dala vědět, kam mizím, a slíbila jsem jí, že je o víkendech přijedu navštívit. A pak už mi bylo ukradené, že po mně policie vyhlásila celostátní pátrání. Mě přece na Trisvětě nikdo neobjeví, či snad ano?
Zvláštní věc. Uzavřela jsem manželství se svým příbuzným, který se ještě ani nenarodil, protože bude žít až v budoucí době, mám s ním už dokonce i dítě a až do porodu jsme ani jeden netušili, že máme stejnou krev...

Bohatá slůvka

27. května 2012 v 22:25 | Surikata
Kdyby se tato rubrika jmenovala Surikatiny vynálezy, dala by se má Bohatá slůvka nazvat vynálezem. Ale což, říkat jim tak můžeme i bez toho.
Bohatá slůvka jsou založena na jednoduchém principu. Líbí se vám v knize nebo jiných písemnostech nějaké pěkné slovo a rádi byste ho zařadili do svého vyjadřování? A bojíte se, že ho zapomenete? To mám pro vás snadný návod, jak zapomnětlivosti předejít.
Není nic prostšího, než si zapamatováníhodné slovo prostě zapsat. Kam? Do sešitu k tomu vzorně vyhrazenému. Nemá smysl zahrnovat jimi kdejaké papíry, poztrácíte je a máte floccinaucinihilipilification. Vymyslela jsem to před několika měsíci a znamenitě se mi to osvědčuje. Sešit se jmenuje prostě Bohatá slůvka.
A teď jak do sešitu slova (příp. květnatě sestavené věty) evidovat:
např.:
motorický - pohybový
ostržitý - bystrý (...)

nebo jen:
motorický
ostražitý

Ukázky květnatých vět:
Doslova utekl hrobníkovi z lopaty - vylízal se z toho (z nemoci)
polykat kilometry

Výhody:
Rozšíříte si svoji slovní zásobu.
Jako sešit můžete použít i malý zápisníček.

Nevýhody:
Když vás zaujme nějaké slovo, nemáte sešit zrovna u sebe a nemůžete si jej zapsat.
Museli byste se upsat, kdybyste chtěli zaznamenat všechno, co vás zaujme.

Cvok a loď

13. května 2012 v 14:45 | Surikata |  Když si hraji se slovy
Jednou z variant, jak si vyložit pojem ,,odpoutání mysli od těla", je představa blázna. A já vám o jednom bláznovi povím.

Žil byl cvok. Rok měl loď. Chtěl v ní plout. Leč jak? Tak ten cvok na loď pšouk. Loď se hne, dál a dál, cvok na ní stál a řval: ,,Stop, hej, stop!" Leč co. Loď jde dál, je jí to fuk.
A pak hop! Šplouch! Zvlh fakt dost. Jak však plout? A jak zpět? Zas si pšouk a byl tam hned.
Plul dva dny. Cvok měl hlad. A tak se jal svou loď žrát. Děr je dost. Děs běs. Ke dnu kles. Měl zlost.
Byl tam rak. Měl z něj strach. A ten cvok na něj pšouk.
Rak ho kous.
,,Au!" řval cvok. A rak byl pryč.
Kde se vzal, tu se vzal, byl tam krab. A ten krab na něj blil. Cvok na něj pšouk ze všech sil. A krab zmiz.
Plul zde pstruh. Byl na něm kruh. A ten cvok kruh mu vzal a na pyj si ho dal. Pstruh ho tam kous, vzal si kruh a...
Cvok ho bouch, kruh mu vzal, pstruh ho kous a cvok řval: ,,Jau! Stop, hej, stop!" A pak ho kop. A ten pstruh frnk v dál a ten kruh na něm vlál. A cvok měl zlost a pyj mu stál.
Pstruh byl zpět, cvok ho měl však rád. Dal mu pac. Na hřbet mu vlez. A ten pstruh rád ho svez.
,,Dík. Tak čau."
,,Fajn. Čau čau.
A cvok šel na souš, pač byl teplouš.

Byť tento příběh nedává smysl, alespoň se mi podařilo napsat příběh na jednu slabiku (když ovšem nepočítám to poslední slovo :)).

Mezi zdravé kuchyně patří ona

10. května 2012 v 0:03 | Surikata |  Témata týdne
Mezi zdravé kuchyně patří ona,
pozor, již zvedá se opona,
a divadlo, právě začínaje,
ujasní vám všechny její taje...

Sýr feta: Na Balkáně vyráběn jsem s velkou ráží,
lidé si mně v naší zemi velmi váží.
Kaškaval: Jsem představitel ovčího, kravího, nebo smíšeného sýra,
v Bulharsku mě pokládají za bohatýra.
Kiselo mljako: Jsem jogurt, který obsahuje
důležité bakterie
Čubrica: Mám podobu oregana,
do jídel jsem přidávána.

jehněčí, drůbeží, skopové, telecí: Na rožni či roštu
dělají z nás baštu.
Šopský salát: I já jsem velmi oblíbený,
nad šopák tu zkrátka není.
Tarator: Taktéž já jsem populární,
Bulhaři jsou ze mně k mání.
Škembe čorba: Já jsem hutná dršťková.
Ta chuť vás prostě uková.
Bob čorba: A já bulharská fazolačka,
hezká, přitažlivá kočka.
Ražniči: Já jsem větší krása,
z mletého jsem masa!
Džuveč: Hovězí maso obsahuji,
lidé se po mně olizují.

Zatím jen ukázka jídel a surovin.
Ústa již jsou jistě plná slin.
A nyní už jen přehlídka rakije,
specificky bulharského nápoje.

Loza, Travarica, Mastika, kruškovica - viljamovka, šljivovica: My všechny jsme rakije,
každý si nás užije!
Originalita sama
do vínku nám byla dána.
( oujé )

Mezi zdravé kuchyně patří ona,
pozor, již klesá opona,
a divadlo, právě konče,
je u konce.