Dotěrný

21. srpna 2012 v 16:15 | Surikata |  BALADY, HORORY

I.

Okolo jívy sena trs,
hoj žena obnažuje prs,
své ňadro odkrývá hezká paní,
teď přec je doba na papání-
krmí děťátko.

Tu, stejně jako svítání,
zjeví se tu jak na dlani
švarný muž s havraním copanem.
,,Což, paní, svými se nestanem?
Sluší vám to, jste kus."

,,Ráda bych, švarný mužíku,
nejde to ale, božínku,
jsem vdaná, ačkoli vy jste hezčí než manžel,
máte rysy ostré jako kužel,
leč vyvěrá z vás nebezpečí."

,,Já, paní, já vás tuze chci,
koukněte na mé bicepsy.
A můžete toho vidět mnohem víc,
stačí, má drahá, pouze říct.
Rád vám vyhovím."

Paní se lekla: ,,Prosím vás,
tohle byl opravdu hloupý špás.
Hleďte si svého, já mám muže,
pouze a jen on všechno může,
Pane Bože."

,,Nicpak se nebojte, zlato,
nějakej džop sice dá to,
brzy však budeme spolu žít.
Na to si musíme připít,
hohoho!"

A chlapík s havraními copy
prohrábl střelhbitě klopy
a než žena stačila ucuknout,
vrazil jí víno do rukou.
,,Pij, miláčku, jen pij."

Ten muž již měl něco vypito,
proto se choval jak pometlo.
Oplzlejší byl čím dál víc,
ona však nemohla dělat nic.
Napila se.

Děťátko hajalo nevinně,
ležíce u matky na klíně.
Matce se kukadla klíží,
chlapův zrak po ní zvolna sjíždí...
Žena si lehá ospale na zem.

II.

,,Klaudie, co to tam děláš v trávě?
Nejsi ty náhodou opilá právě?"
nese se přes louku k trsu sena,
kde ještě nedávno seděla žena.
To manžel shání svou ženu.

Manželka leží však nastálo.
,,Snad se jí něco nestalo?"
Manželovy kroky šustí travou.
Svoji ženu našel ale zdravou.
Spokojeně oddychovala v trávě.

Manžel jí položil ruku na tvář.
Procitla, usmála se naráz.
,,Byl tady nějaký habán," děla.
Teď ho však nikde neviděla.
,,Asi se lekl svého činu."

Proved´ ti něco!?" zděsil se Erik.
,,Vyzkoušel na mě známý trik.
Nabídnuv víno, neznal odporu,
slušnost ni rozdílnost názorů,
a dopustil se na mně hříchu."

,,To mi draze zaplatí! Kde je?!"
,,Nevím, Eriku... - Co se to děje?"
Násilník přibíhal z hustého stromoví,
řka: ,,Na to ti jen on sám, má milá, odpoví!
Řekni svému Erikovi poslední vůli."

A když oba stáli oněměle,
vytasil habán kudlu směle
a než tomu mohli zabránit,
Klaudiin manžel byl zabit.
,,Proboha!" vykřikla žena.

,,Co je ti, dívko zpanilá?
Pro něj jsi přece nežila.
Já jsem muž, který ti splní
vše, co ti nesplní jiní.
Jsem tu pro tebe.

Jen pohlédni na mé mužné tělo.
Nemyslíš, že by to vášeň chtělo?
Se mnou si užiješ romantiku!
Ne jako s tebou, bídný Eriku!"
Kopl opovržlivě do Erika.

,,Nech mého muže, bestie!
Nejdřív se floutek opije
a potom si myslí, že je Bůh.
Nechci tě, splatím ti však dluh."
A vytrhla mu kudlu z ruky.

,,Myslel jsem to s tebou dobře.
Chtěl jsem ti nabídnout své lože.
Mohlo vše klapat jako po másle.
Teď nemáš Erika, ani mne."
Shýbl se pro dlažební kostku.

III.

Procitlo dítko, plakalo hlady.
Kde sehnat mléko, teď a tady?
Zloduch se rozmýšlí, co s ním zmůže.
,,Možná by pomohlo ostří nože.
Alespoň bude klid od řevu."

Ten nůž však v Erikovi už nevězel.
Ba zdálo se, že odtud vymizel.
Vrah hledal pozorně, leč marně.
,,Zdá se, že neprobodnu to mrně.
Zvolím něco méně drastického.

Dlažební kostku? Ta už byla.
Klaudie po ní znehybněla.
Kudla už vzbudila taky ryk.
Pod její silou pad´ Erik.
Já musím vymyslet něco nového.

Motorová pila! Ta tomu harantovi ukáže.
Před ní aby měl dost kuráže.
Počkej, děcko, hned to bude,
motorovky nejsou všude,
musím pro ni skočit!"

Vydal se lotr ke svému domu,
spatřil tu na cestě tlupu Romů.
,,Co tady chcete, negři!?
Čumíte tu jak tygři.
Táhněte odsud!"

,,Stojíme na cestě přístupné všem.
Na tvoje výhrady zvysoka kašlem.
Můžem´ si stát, kde chceme.
Nebo ti jednoduše natlučeme,"
pravil jeden Rom.

,,Vy? Takové ubohé myši?
Nejsem si jist, zda dobře slyším.
Radši se odtud kliďte.
Nesnáším tygry, víte?"
rozesmál se vrah.

Tohle už na Romy bylo dost.
Dostali opravdu velkou zlost.
Vrhli se pěstmi na padoucha.
,,Vytlučeme z tebe ducha!"
Lotr se dal na útěk.

Uháněl zloduch k dítěti,
sahajícímu po rukojeti
vrahovy kudly, silně zkrvavené.
Oči má z dítěte vyjevené.
,,Kde k té hračce přišlo?"

Zřejmě ji vzalo, když zabíjel ženu.
Ač batole, chodit dovedlo za každou cenu.
,,Tak, maličký, dej sem přece tu hračku.
Mezi mnou a Romy to vypadá na rvačku.
Tak buď přece hodný."

Romové už ho chytali za límec.
Teď dostal prvotní kopanec.
Dítě zkoumalo tu krvavou věc.
A tu náhle - než bys řekl švec,
nůž letí... ne však do nebes.

Zloduch s nožem v srdci kles´,
jeho choutkům je konec.
,,Ty jsi dobrý!" hles
jeden Rom, ,,jsi Herkules!
Takové lidi my bereme."

Okolo jívy sena trs.
Hroby dvou lidí kryje prsť.
Nebožtík zloduch upálen
a jeho popel rozprášen.
Romové sedí s děťátkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama