Černá Buggy

21. srpna 2012 v 16:42 | Surikata |  FLOCCIN
,,Petře a Carfloccinovi Pilificationům se před týdnem narodilo první dítě," hlásí moderátorka televizních novin. ,,Přišlo na svět ochrnuté. Otec to vyřešil střikem floccinaucinihilipilificationu, dítě je teď naprosto zdravé. Paní Petra se právě vrátila z porodnice a nás zajímá, jak to s dítětem bude."
Na scéně se objevila žena s mužem a novorozeným děťátkem z přítomno-budoucnosti.
,,Paní Petro, řeknete nám, jak se dítě jmenuje a kdo jej pojmenoval?"
,,Náš syn se jmenuje pochopitelně netradičně, neb má matku ze současné doby a otce z doby, jež teprve nastane," odpovídá žena vedle kočárku. ,,Oba jsme tak nějak chtěli, aby jméno prvního přírůstka obsahovalo část manželova i mého, a tak jsme synovi věnovali Carfloccinovo Car (tedy Auto) a mé Pet (Domácí mazlíček). Není na závadu, že náš miláček nepřipomíná svým vzhledem či vlastnostmi ani auto, ani zvíře. A koneckonců - když je možné, aby dítě vzniklo incestem ženy z přítomna a muže z budoucna, proč by se nemohlo jmenovat Automazel?" směje se žena přítomna.

Televizní noviny sledovala téhož dne i černá slepice z našeho kurníku. Spokojeně si hověla vedle mně na židli a užívala okamžiky, kdy jsme jí dovolilí přebývat u nás v domě. Byla taková čistotná a vždycky se snažila k nám vniknout, proč bychom jí to tedy neumožnili?
Carpet spokojeně hajal v postýlce, zřejmě se mu zdálo něco brilantního. Carfloccin byl v džopu, prodával svá floccinová auta v budoucnosti. My (já a slepice) jsme sledovaly dění v telce.
Na Trisvětě jsme měli i sousedy, byly to karotky. Zaparkovaly zde svůj tank nastálo a ohradily jej plotem. Z budoucna se sem usídlily zřejmě proto, aby nás tu opruzovaly. Neměli jsme důvod je odsud vyplenit, nic nám zatím neprovedly.
Pouštěla jsem na videopřehrávači televizní noviny z doby před pěti lety. Dnes mému synovi bylo pět let. Chtěla jsem zavzpomínat na ty časy, kdy se mi narodil. Černá slepice měla v plánu zřejmě totéž.
,,Mami, já si chci hrát s panenkami," oznámí mi Carpet. ,,Chci je vozit v kočárku. Půjdeme ven?"
,,Můžeme jít, to víš, že jo, broučku."
Nevím, jestli to okoukal od mrkví odvedle, ale vozit kočárek s panenkami ho bavilo nade vše.
Šli jsme tedy ven. Černá slepice pochopitelně s námi.
A ve chvíli, kdy začal prohánět kočárek po zahradě, se to stalo. Kočárek zaskřípěl. A to tak silně, že se slípka úlekem vznesla přes oplocení a přistála u sousedů v trávě, až to zasvištělo.
Řekla jsem svému synu: ,,Jejda, slepice nám ulítla k sousedům, viď, zlato? Dojdeme k sousedům a poprosíme je, jestli bychom si pro ni mohli dojít, ano?"
,,Já tam dojdu, mami, zvládnu to."
,,Tak dobře. Ale pamatuj si, že mrkve nesmíš papat. Nebo bude zle."
,,Neboj se."
A můj malý se vydal k sousedům škemrat o slepici. Zazvonil a řekl: ,,Dobrý den."
,,Celý den," řekla Ať žijí karotky stroze.
,,Prosím vás, slepice udělala frnk a..."
,,Ať udělala třeba hovno, mě to nezajímá. Jdi to vykládat panu prezidentovi."
,,Ale ta slepice je naše a..."
,,Ať je třeba Kryštofa Kolumba, mně je to fuk."
,,Prosím vás, můžete mě vyslechnout?"
,,Už se stalo. Teď se jdi vycpat." A nafrněná karotka zabouchla dveře.
Carpet otevřel sousedovic dveře a bez rozmyslu otevřel i další. Když se tam vyrojily karotky, hned jich několik spolykal. Ani si je neoloupal. Chutnaly skvěle, ale...
,,Co si to dovoluješ, spratku?" ječela Ať žijí karotky. ,,Porušil jsi úmluvu mezi lidmi a carotses. Za to budeš pykat!"
,,Já??? A proč? Říkala jste přece, abych se šel nacpat?"
,,Vycpat, ty nádivo! To už je na mě fakt moc. Přivážeme tě k mučednickému kůlu."
,,Tak jo, ale dejte mi tu slepici, prosím."
,,Hovno ti dám."
,,Pak tedy přijměte tohle," řekl Carpet a vlepil jí na tvář takovou pusu, že zůstala celou minutu ohromeně stát. Jemu to ale stačilo k tomu, aby se vytratil z domu. Černou slepici nikde neviděl, a tak se jal opustit cizí pozemek. Potom mi všechno vzrušeně vyprávěl, proto to vím do sebemenší podrobnosti.
Můj malý se domníval, že dostal od vůdkyně karotek svolení k tomu, aby je spapal. To se ale, chudáček, spletl a my měli brzy poznat následky.
Mrkve na nás totiž posléze spáchaly atentát. Otevřely vrata své parcely a s tankem se vyřítily do vrat našich. A Carfloccin nebyl jako naschvál doma. Musel chodit do práce, aby měla naše rodina peníze. Carpet ještě něco vzrušeně vykládal, když ale spatřil blížící se vojsko, zarazil se.
,,Vylezte přece z toho tanku, zatraceně!" bouřila Ať žijí karotky. ,,Nebudete na ně snad zbaběle střílet! To by byla rychlá a nedůstojná smrt! Radši je připoutejte ke kůlu smrti. Ať taky prožijeme něco z toho, co si tak slastně užívají rudí! Támhle mají věšák na prádlo. Ke každému sloupu připoutejte jednoho. Pevně! Tak bude to!?"
Několik karotek se shluklo kolem mně a Carpeta, aby nás odvlekly. Když se tak stalo, připoutaly nás svými šlahouny, které ze sebe odtrhly.
,,Jé, podívej, mami, ty karotky se skalpují a svazují nás svými skalpy. Není to pěkné?"
,,Pěkné bude až to, jak tvůj skalp a celé tvé tělo bude ohlodáno supy," smočila si jedna krvežíznivá carots.
,,No, supové taky něco musí jíst. Jinak by zahynuli."
,,Jen nevím, proč by si měli pochutnat zrovna na nás," řekla jsem trochu pesimisticky.
,,Protože jsme dobří lidé, a tudíž i naše maso je hotová delikatesa."
,,Je vidět, že mrňous má stále ještě dost energie na vtipkování," ušklíbla se Ať žijí karotky. ,,Teď rozhodne rada starších, co s vámi bude. Porušili jste hrubě smlouvu mezi lidmi a karotkami."
,,Stejně se za chvíli vrátí taťka, takže nás vysvobodí."
,,Děcko, ty jsi snad přilítlo z Marsu? Jak může jeden stupidní člověk odrazit celý pluk mrkví?" rozchechtala se vůdkyně karotek.
,,To je jednoduché. Dynamit, drahá, existuje něco jako dynamit."
,,Ále, hošánek je dnes nějaký chytrý. A co když se teď dynamitu zmocníme?"
,,Táta ho má pečlivě schovanej."
,,Však my z tebe vytlučeme, kde dynamit je."
,,Tak jo, ale dejte mi tu slepici, prosím."
,,Nač potřebuješ slepici? Stačí, když máš sám sebe. Kdákáš jako slepice, protože se bojíš smrti."
,,Žádná smrt nenastane. Táta vás rozdrtí!"
,,Mlč už! Koho to má zajímat, ty tvoje báchorky! Jdi se už vycpat!"
,,Jsem nacpanej k prasknutí, věřte mi! Spolykal jsem 20 karotek. Nejraději bych je ovšem vyblil, aby se živé vrátily zpět. Třeba by je pak stačilo jen postříkat floccinaucini-blalblabla, já to prostě neumím vyslovit, a bylo by všechno OK."
,,Heh, s tím si dokážeme poradit samy. Ty jsi ale porušil dohodu a za to musíš být po zásluze potrestán. Navrhnu na schůzi starších, aby... Cheche, však se nech překvapit, holky to jistě schválí." Vůdkyně mrkví se nemínila s odsouzeným dál bavit.
Zatímco probíhala porada starších, já jsem v duchu urputně přemítala, jak se z nebezpečné situace vykroutit. Syn mi však neumožnil dojít k řešení.
,,Mami, myslíš, že bude chutnější moje, nebo tvoje maso?"
,,Já nevím, broučku. Mysli na tatínka."
,,Myslím na něj každou chvíli. Jenže na tátovi si nesmlsnou, toho karotky nechytěj. I když by měl maso nejdelikátnější."
Můj synek prostě překypoval optimismem. No, u kůlu smrti je to vlastně vítaný klad. A všude jinde taky. Aspoň zpravidla.
Rada starších dokončila svoji poradu.
,,Nuže," řekla vůdkyně karotek, ,,nyní vám řeknu, jak jsme se dohodly. Skutečně se ujal můj decentní nápad. Zatímco budete skalpováni, vyříznu ti tvůj žaludek z těla, abychom zachránily mrtvé carrotses. Nu? Co tomu říkáš, chlapečku?"
,,To je super nápad! Aspoň uvidím, jak vypadá můj žaludek!" jásalo mé pětileté dítě.
,,Radovat se můžeš až ve věčných lovištích. Teď zavři pusinku. Tak se připravte. A nezapomeňte, že správní zajatci při mučení nevřískají."
,,Nebojte se, my budeme naopak radostně zpívat. Znáte tu písničku o hloupých karotkách?"
,,Jakže? Chceč nás urážet?"
,,Nemohu za to. Prostě to někdo složil a já vám to chci zazpívat. Ostatně můžu začít hned.

Jdou jedna mrkev za druhou,
prděj jak mraky nad duhou.
Nad duhou jak mraky prděj,
jak skunk, když se brání, smrděj,
páchnou fest.

A teď bude refrén, jo.

Fůj, smraďoši jdou,
prděj na druhou.
Sinus cosinus, hou,
vonět nebudou.

A teď bude druhá sloka, počkejte, musím si vzpomenout..."

,,Já ti dám druhou sloku, výtržníku! Za to začne mučení hned. Původně jsme sice chtěli počkat, až se vrátí tvůj tatínek, ale protože se nevrací (asi ho sežrali supi, když se vracel z práce), přistoupíme k činu hned. Jeho můžeme umučit posléze, aby mu tu bez vás nebylo smutno."
Pak generálka karotek nařídila poddaným, aby utvořili kolem zajatců kruh.
,,Dejte mi někdo nůž."
Jedna karotka jí podala svůj bowie.
Dvě další karotky zaujaly pozici nad hlavami odsouzených.
,,Až moje zástupkyně vyřkne ,teď´, vyjmu ti žaludek ve stejnou chvíli, jako vám moji pomocníci odříznou skalpy."
A vůdkyně karotek se rozmáchla. Čepel loveckého nože se zablyštěla ve vzduchu. Je ostrá, čerstvě nabroušená. Kolik lidí už asi skalpovala? Nože obou pomocnic jsou připraveny k řezu.
,,Teď!"
Klov! Klov! V neklidu přihlížejících diváků kdosi vzrušeně zavadil o kočárek s panenkami. Zavrzalo to, až všichni nadskočili. Černá slepice přeletěla plot a klovajíc do oranžových tyranů posílá je všechny k čertu. Proklestila si cestu kruhem diváctva a klove, do čeho se dá. Syn a já roztrháváme šlahouny, jimiž jsme připoutáni, a posíláme mrkve do říše snů. A teď už rychle pryč, než přijdou k sobě!
Hurá, Carfloccin se vrací z práce!
,,Tati, zaútočily na nás mrkve!"
,,Jste v pořádku? Nestalo se vám nic?" ptá se Carfloccin starostlivě.
,,Všechno OK. Ale bylo to o fous. Přišel bys pozdě. Byli bychom mrtví. Ta slepice nás ale zachránila."
,,Opravdu? Dobře, potom mi to všechno povíš, zlato. Teď se ale musíme postarat o mrkve."
,,Co s nimi uděláme?"
,,No co. Mrkvový salát, ne? Akorát nechápu, proč je nesnědl farář." Poslední věta byla adresována mně.
,,Utekly mu. Jsou proradné a lstivé jako liška."
Kvečeru jsme uspořádali slavnostní mrkvové hody. Karotky tak pomalu, ale jistě, končily v našich hrdlech. Tím bylo řádění karotek nadobro ukončeno.
A černá slípka? Dovedete si jistě představit, jak se proslavila. Zpráva o černé slepici se rozletěla v televizních novinách den poté, co se tohle všechno odehrálo. Na publikum to mělo obrovský vliv. Doslova se předháněli v zápolení, kdo věnuje hrdince víc zrní, psali o ní v nejrůznějších spisech a kdyby to šlo, natočili by s ní snad i rozhovory, jak byli z nezvyklé události vzrušeni. Ba chtěli dokonce, aby se naše neobvyklé dobrodružství natočilo jako film! A tak se později skutečně vyskytl film, tvůrci pojmenovaný Černá Buggy. Buggy znamená v angličtině kočárek. A my jsme slípce tohle jméno nechali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neřeknu neřeknu | 21. srpna 2012 v 16:57 | Reagovat

moc dlouhý..to číst nebudu,přečetla jsem si začátek a kdýž začátek není potavý tak nečtu ani ten zbytek...:P :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama