Září 2012

King Severní Ameriky

28. září 2012 v 8:33 | Surikata |  Básně
Prvotřídní indiánské jídlo,
Severní Amerika - jejich sídlo.
Yellowstone i Wyoming
- místa, kde žije ten king.

Běloši jej vyvraždili,
by rudoši hladem vyli.
Rudoch po rudochu
hynul ve svém rouchu.

A tak jeho řady
rychle okřadly
a hrozba úhynu
bílým za vinu
při likvidaci
měla šanci.

Zvíře zachováno,
rudým nadáváno.
Rudoch z likvidace
spěl do rezervace
a tam v nostalgii
teskní po prérii.

O kterém zvířeti je řeč?

Co je to?

27. září 2012 v 14:16 | Surikata |  Básně
Dlouhatánské stepní zvíře
nemívá s jídlem potíže.
Důsledkem mohutných pysků
dojde zvíře velkých zisků.

Vysoký vzrůst umožňuje věnovat se tomu,
co se klene po korunách - listí stromů.
Zvlášť po listech akátu se může utlouct.
Osm set kilogramů má hmotnost.

Co je to?

Včelojed lesní

25. září 2012 v 14:17 | Surikata |  Básně
Včelojed lesní
myši nesní.
Než vzlétne vzhůru,
vyhloubí noru
a místo krysy
sezobne vosy.

Proto má pařáty
dlouhé jak špagáty
a drápy tupé
jako kůl v plotě.

Zob, zob,
vosí plod
slupne teď
- včelojed.

Veroničiny trapasy

9. září 2012 v 22:37 | Surikata |  Povídky
Veronika Skořápková byla průměrnou jedenáctiletou holkou, jaké existují v tomto století. Ráda si kupovala moderní oblečky z Takka, s oblibou se navlékala do kozaček a co se jí nelíbilo, bez milosti zabila (hmyz a další výtvory Matky přírody). Jí to ale nevadilo, do přírody nechodila, tloustla a cvičila jen při hodinách zumby. Asi měla hodně ráda tloustnutí, když chodila jen dvakrát týdne na zumbu a zbytek volného času trávila u počítače, hlavně na Facebooku. Myslela si, že je lepší vypadat jako modelka, než si zapotit tělo při sportovních aktivitách, a tento názor prosazovala nejen teoreticky, ale i prakticky - chodila obvykle do módních šopíků a kupovala tam jednu bombastickou věc za druhou.
Ale co se nestalo. Jednou, když šla opět do svého úžasného Takka, vybrala si tu hustou fialovou sukni a sáhla do peněženky pro 559 korun, se zděšením vyjekla: ,,Ty vole, já už nemám peníze! Do prdele!" Když si uvědomila, že prodavač jí hledí přímo do očí, zčervenala studem a špitla: ,,Pardon." A vypadla z krámu.
Veronika byla natolik rozzuřená, že v těch svých úžasných kozačkách prostě zakopla a dokutálela se zděšeně až na konec chodníku, kde konal v trávě svoji potřebu dvanáctiletý kluk. Jakmile spatřila jeho přirození, zčervenala tak, že jí spadly úzké džíny a zaskočený klučina spatřil její parádní šedobílé slipy. Nikdy v životě by si je na sebe nevzala, ale dnes měla všechny své kalhotky mokré a zachránil ji teprve až její praktický otec, který jí nabídl nenošené slipy. To se ví, že kdyby jí dal nošené, byť čerstvě umyté, nevzala by si je ani za milion a teď před tím dvanáctiletým blonďákem by vypadala ještě komičtěji.
Ale to ještě nebylo všechno. Ten kluk přestal ihned močit, schoval to do kalhot a jak uviděl ty její praktické šedobílé slipy, začal hulákat: ,,Pedofil! Zachraňte mě někdo! Pedofil!"
Zraky všech přítomných spočívaly na Veronice. Jenže Veronice se chtělo už asi hodinu na záchod - a teď už ta potřeba došla tak daleko, že už to nemohla vydržet - - No co, viděli mě ve slipech, viděli mě, jak čumim na ptáka, uviději mě, jak se pochčiju, myslela si v duchu. A to taky udělala.
Přítomní lidé když uviděli tuhle neobvyklou scénu, dívali se po sobě a štípali se plni zmatku do kůže, jestli to není náhodou sen. Ale sen to nebyl a Veronika do konce života bude zpytovat své svědomí, že vůbec kdy vzala na sebe kozačky, po kterých uklouzla, a slipy, přes které to všechno stékalo na zem až téměř k samotnému obchodu Takko. Rovněž si svatosvatě umiňovala, že už nikdy v životě nevyřkne sprostého slova!
Přítomní lidé se uklidnili a pokračovali opět v cestě za svými cíli. Nikdo jí už nevěnoval pozornost. Blonďatý chlapec se díval kamsi do neurčita. Přemýšlel. Ona se dívala na něho.
Přišla k němu, říkajíc: ,,Omlouvám se ti za to, co se dnes stalo. Byla to nehoda, uklouzla jsem..."
,,Nic se nestalo," odpověděl s ulehčením. ,,I já se ti omlouvám za to, co jsem o tobě roztruboval. Nechceš pomoct s taškami?"
,,No, když budeš tak hodný..." Dala mu své dvě tašky s nákupy.
Kráčeli oba ztemnělou ulicí.
,,Jsem Petr. Chodíš takhle po ulicích často sama?" zeptal se jí.
,,Ani ne. Já jsem Veronika. Tady už bydlím. Díky za pomoc. Nechceš se mnou chodit?"
,,Velmi rád. Co si zítra zajít do cirkusu? Přijel cirkus. Máš ráda cirkus?"
,,Mám. Dobře, sejdeme se zítra ve dvě hodiny tady. Jasné?"
,,OK. Tak se měj."
,,Ahoj."
Veronika se napravila, dnes už byste od ní neslyšeli jediné hrubé slovo, nad kozačkami vám ohrne nos a slipy, u kterých zjistila, že jsou pohodlnější než dámské kalhotky, nosí pro jistotu jen doma. Sice už kvůli prožité ostudě nechodí do úžasného Takka, ale našla si AlpinePro a neutrácí peníze za kdejakou zbytečnost. Ba naopak! Tím, že se naučila kupovat si sportovní oblečení, změnil se dokonce i její přístup ke sportování - už se nevozí jen na cvičení zumby, ale začala chodit rovněž do přírody a každou volnou chvilku tráví během. Na Facebooku byste ji dnes zastihli jen několik minutek denně a to vůbec ne pravidelně. Příroda jí přirostla k srdci a ona nyní balí blonďáka, s jehož pohlavím měla tu čest setkat se onehdy u svého Takka....

Chelonie

4. září 2012 v 15:56 | Surikata |  Básně
Má mnohem delší věk
než nejstarší člověk.
Tři sta let to zvíře
kouká zpod krunýře.
Dej si na ně bacha.

Navzdory lidskému rčení
,,Jsi pomalý jak želva"
rozhodně tomu tak není,
rychlé jsou jako prd ze lva.
Dej si na ně bacha.

Některé dravé želvy
mohou mít slabé nervy;
překousnou lidskou ruku.
Chceš ji mít tom jejím krku?
No tak si dej bacha!

Želva je sice roztomilá,
zvládne však, abys ruku neměl/a.
No tak jo. Ty malé akvarijní želvy
mají silné nervy.
Chacha!

Život jelena

4. září 2012 v 15:45 | Surikata |  Básně
O pastvu mívají vždy postaráno
každého soumraku i každé ráno,
impozantním parožím se holedbají,
reputaci ,,vládce lesa" nosívají.

Osrstělá kůže zvaná lýčí
v době růstu na nich bujně klíčí,
a není-li dost minerálnách látek,
paroží je jejich dodatek.

V období února až dubna
shazují paroží drobná,
aby se za sto dní samicím
předvedli s parožím bohatším.

Bojují jimi o přízeň laní,
jsou-li však do sebe zamotaní,
nastupuje hlad a vyčerpání
a duše obou soků plují k báni.