Listopad 2012

Lyska a lýkožrout

14. listopadu 2012 v 15:29 | Surikata |  Když si hraji se slovy
Dnes vám přináším romanticko-tragickou lyricko-epickou poezii zobrazující slovní hříčku s využitím všech vyjmenovaných a jim příbuzných slov po ,,l".

U mého mlýna v Lysé nad Labem
voda jako plyš měkce plynula
a pelyněk již vyrašil zde na slabém
lýku, jejž voda k břehu svinula.

To lýko, když sníh kraj spolykal,
blyštivě plálo ohněm blesku,
a jasem tím každý se zalykal,
od lýkožrouta až po lysku.

A že v ten den Bůh sněhem neplýtval,
viděla lyska zřetelně,
a kam jen se lýkožrout podíval,
plynul sníh ďábelsky čiperně.

Pohlédli na lýko v blyštivém sněhu,
vzrušeně spolykali nával slin.
A jen já, mlynářka, zřela jsem tu něhu,
než se rozplynul můj stín.

Tak jemně, měkce jako plyš po ní pokukoval,
krásná, okouzlující to byla lyska.
Z jeho úst plynula milostná slova,
též jí v očích blýskala se láska.

Ve chvíli splynutí našeho páru
zčeřily sníh mocné lyže,
na nich lyžař jako na kytaru
lyžemi rozjede, co může.

Lýkožrout uskočil ještě o chlup,
lyskou však projel mocný sten,
lyže jí vyrazily zub,
lýtko jí přerazil padlý kmen.

A osrdím brouka hoře plynulo,
slyše ten ukrutný lysčin sten,
a jí lýtko pod kmenem hynulo
a s ním lysčin poslední den.