Květen 2013

Postrach pouště

12. května 2013 v 23:48 | Surikata |  Když si hraji se slovy
Pustá poušť
posetá prachem...
Ponuré parno,
protknuté pitvorným pachem.

Pelikán plachtící podvečerem
potažmo přehlédne pláně;
pozvedne peruť, peřím potřepaje,
posléze popuzením plane.

Přehřátou pustinou
přelitou pískem
přechází poustevník
provázen psíkem.

Poutníkův papillon potměšile
poodhrne pysek;
potom, prudce poskakuje,
přehazuje písek.

Pelikán posměšně pokřikuje
ptačí pošklebek;
posléze prudce překlene
příkrý pahrbek.

Poustevník pozvedne plochý prak,
papillon přestane poňafávat.
,,Poplach! Pozor! Pobudové!"
počne provolávat.

Populace pouště prchá
před pohromou pryč;
poplašených prudce padá
palbou polovic.

Pelikán pohromu přežil,
palbě proklouzl.
Poustevníku pravou půlku
pevně prokousl.

Papillona přijala poušť
přímo pod pahorkem.
Psův pán pohřben podřimuje
přikryt pod praporkem.

Incident na dámských záchodech

11. května 2013 v 20:34 | Surikata |  Povídky
Nikdy se nezastaví! Je přítomen vždycky, nikdy neustane v činnosti. Kdyby se zastavil v jednom bodě, nemusela jsem dnes poblít učitelku.
Ale potom bych ani nesbalila toho týpka, co mi pomáhal z té bryndy.
Ctnostný, chrabrý mládenec, jenž se nezalekl studu.
Vysekal mě z toho a já ho na oplátku pozvala na rande!
Setkali jsme se na dívčích toaletách. Zatímco jsem se zbavovala stolice, vyčkával za dveřmi. Bylo štěstí, že to na mě zrovna přišlo. Potom jsem ho vpustila dál a zamkli jsme se tam.
Jestli si myslíte, že jsme se dopustili nějaké necudnosti, tak se proberte. My jsme v zemi krále Pucha pouze ROKOVALI a jen jsme si zajistili soukromí. No, vlastně spíš já. Jo, musím se pochválit. Král Puch, kterého jsem zvolila za vládce toalety, vyhnal nelítostně všechny nevítané návštěvníky a vydobyl nám tak chvíle klidného... rokování.
Holky, to se ví, byly roztěkané a když nemohly vykonat své potřeby, špehovaly alespoň na chodbě. Číhaly s očima na šťopkách na dveře toalety, aby ani jedna nepropásla okamžik, kdo z nich vyjde, až se otevřou, aby nás pak náležitě pomluvily.
Byly ale neprozřetelné, bavily se příliš hlučně; tím spíš jsme si dávali načas, než se vytratíme. Konečně zazvonilo. Aby se neřeklo, začaly se šourat do svých tříd. Rozestavily se mezi panty, aby mohly i nadále nerušeně pozorovat dveře od záchodu.
Ocitli jsme se v nemalé kaši. Kantor, co nás teď bude učit, zapíše naše jména do třídnice, protože nebudeme přítomni. Kromě toho podlehneme prozrazení, že jsme to byli my, kdo obdařil WC nevábným sice, leč docela výmluvným zápachem, hovořícím o všem. A co jiného mohli dělat kluk a holka na záchodech než to, co jsme tam my rozhodně nedělali?
Zbývalo jen jediné řešení: vyskočit z dvoupatrového okna.
Sundali jsme ze sebe všechno, co alespoň vzdáleně připomínalo provaz - opasky, kalhoty, mikiny - přivázali to za okap a jeden po druhém se v rychlosti spustili dolů. Modlili jsme se, aby nikdo nečuměl z okna, ani aby nikdo nebyl venku.
Po zdařilém sešplhu jsme jeden po druhém (nejdřív já a po půlminutě on, aby to nebylo nápadné) vkročili do prostor školy, každý ovšem do své třídy.
Bohužel jsem na sobě neměla kalhoty, takže jsem hned vzbudila pozornost.
,,Kde máš kalhoty?" zahalekala největší klepna třídy a zraky všech se obrátily ke mně.
Ignorovala jsem ji a mrštně se protáhla davem čumilů hlídkujících mezi panty.
Oni samozřejmě za mnou.
,,Kde jsi co dělala, prosim tě?" pošklebovala se klepna.
Vidouc, že nemíním odpovědět, ujala se slova jiná: ,,Někdo tě znásilnil? To je mi líto!"
,,Ale nech jí," zastávala se mně naoko třetí drbna, ,,ona nám určitě sama poví, co ošklivého se jí stalo."
Z nevlídného okamžiku mi pomohl nevědomky učitel vstupivší jako na zavolanou do třídy. Zvědavci (mimochodem i kluci) se neochotně odloudali do svých slují a začala hodina.
Za fakt, že učitel neodhalil mé odhalení, vděčím tomu, že sedím až úplně vzadu. Nohy jsem si dala vedle sebe na židli a ještě na ně položila školní batoh. Bála jsem se konce hodiny. Čas ale, jak se zdálo, plynul rychle.
Holky v předních lavicích si něco významně šuškaly, kluci po mně nenápadně pokukovali.
Jak se asi vede mému chalánovi?
Čas plyne stále rychleji. Za chvíli odzvoní přestávku. Drbny se ke mně slétnou jako mouchy na lejno. Dostanu se z toho?
Divadlo začalo bohužel, ještě než kantor opustil třídu. Někteří odběhli na chodbu, jiní určitě na záchod, ale většina zvědavců obklopila mou lavici.
,,Byla jsi na tom záchodě?"
,,Spadnul ti bobek do kalhot?"
,,Kde jsi nechala ty kalhoty?"
,,Spláchla jsi je do záchoda? - Nedivím se ti."
,,Co jsi tam dělala takovou dobu?"
,,Jak ses dostala ven?"
Otázky létaly jako střely z dvouhlavňového děla.
A dál už vám řeknu jen prdlajs. Nebudu se přece chlubit, že objevili naše věci na záchodě a že nás pro nelegální intimní poměr na toaletě vyhostili ze školy!
Naopak se ale pochlubím, že jsme tam žádný poměr, na mou duši, neměli a že jsem ho pozvala na vhodnější rande s vhodnějším místem konání.
Zítra v osm ráno se sejdeme na dámském záchodě v naší nové střední škole.