Prosinec 2013

Rébusy

28. prosince 2013 v 8:41 | Surikata |  POEZIE
Luštění

Luštění je skvělá věc,
křížovka i jiné taje.
Nebude ho nikdy konec,
když to kouzlo neroztaje.

Sudoku

Stačí zvednout ruku,
a máme tu sudoku.
Dělám si však legraci,
nezapomínejme na práci.

Najdeme ho v časopisech,
v novinách a dalších spisech.
Luštíme ho na zastávce v sedě,
pozor, ať nám autobus neujede!


Jsou to jenom básničky z mých dětských let. Psalo to dítě dětem. Nebo spíš dítěti, ale na tom nezáleží.

Estráda v restauraci

25. prosince 2013 v 18:46 | Surikata |  POVÍDKY
Venku

Jana: Ahoj Petře. Co kdybychom šli někam na večeři?
Petr: Čus. Nojo. Tak teda někam pojď, no.
Jana: Tak půjdeme třeba do této restaurace U Tří piv. Proč neotevřeš?
Petr: Já? Ty to neumíš?
Jana: Tak otevřeš?
Petr: Nojo. (otevře)
Jana: Počkej. Já mám jít první.
Petr: Vždyť je to jedno. Ale když chceš jít první, jdi si.

Uvnitř

Jana: Proč mi neodsuneš židli a nesvlékneš kabát?
Petr: Hergot, neotravuj pořád. Ještě jsem si nesundal ani ten svůj.
Jana: Prosim tě, co si o nás pomyslej' lidi?
Petr: Ať si myslí, co chtěj', blbci. (sundá si kabát a sedne si)
Jana: Takže mi to neuděláš.
Petr: Ježiš, tak počkej na doma! Tady ti to nebudu dělat před lidma!
Jana (poté, co si sundala kabát a odsunula židli): Tak zavolej číšníka, Petře. Proč ho nezavoláš?
Petr: A to ho nemůžeš zavolat sama? Keců máš dost.
Jana (zvedne ruku): Číšník?
číšník: Ano? (přijde k nim) Tak co to bude?
Jana: Tak co si třeba dáme, Petře?
Petr: Dej si, co chceš, ale já chci špagety.
Jana: Dobrá. Dvakrát špagety, číšníku.
číšník: Jak si přejete. (odejde a přinese je)
Petr (rozmrzele): No to je dost!
číšník: Dobrou chuť!
Jana: Děkujeme (číšník odejde a oni jedí)
Jana: Pozor, padá ti to po zemi!
Petr: No a co. Voni si to ukliděj'.
číšník (přijde s účtem)
Jana: Rychle pryč! (prudce vstane, odstrčí Petra od stolu a táhne ho pryč)
číšník: Stůjte! Okamžitě se zastavte!
Jana: Až naprší a uschne. Tůdle! (udělá dlouhý nos a zprudka bouchne dveřmi)

Doma

Petr: Co tě to popadlo, sakra!
Jana: Zapomněla jsem doma prachy. Promiň, Petře.
Petr: Ty teda děláš vostudu. Jsem to moh' zaplatit já.
Jana: A proč bys měl? Já tě zvala.
Petr:Ježiš marja, ty seš tak navedená! Tak radši vyvedeš estrádu! Pro Krista Pána, koho jsem si to našel!
Jana: Tak už se nezlob, drahoušku. Máme dobrou výhodu: Najedli jsme se zadarmo!
Petr: Kdybych věděl, jakou paseku vykácíš, seděl bych radši za humny. A to ti je jedno, že ten číšník má taky dobrou výhodu!?
Jana (udiveně): Jakou?
Petr: Nebude mu zima jako nám teď.
Jana (jásavě): V tom případě jsme vyrovnáni! On má naše kabáty a my mu už nemusíme zaplatit. Všechno je v pohodě, lásko. Koupíme si jiné kabáty a pro ty bývalé se už nikdy nevrátíme a taky do té restaurace už nikdy nepůjdeme!

Fejodr, lidožrout a krvavé stavby

21. prosince 2013 v 21:34 | Surikata |  BALADY, HORORY
Jaké vztahy pojí tyto tři odlišné pojmy? Čtěte můj starý horor a dozvíte se.

Nevěřili byste, jak podivný člověk to byl, ten spisovatel. Říkalo se o něm, že chodí s kudlou zabodlou v hrudi. Občas z něho vypadla nesouvislá slova. Kdosi ho přistihl, jak pojídá lidi. Své vrstevníky doháněl k šílenství. A přesto to byl slavný spisovatel. Proč? Při své zotavovací cestě do Egypta se chtěl inspirovat k sepsání hrůzunahánějícího hororu. Místo toho sám prožil děsivý horor a obrovská vlna popularity se stáhla okolo něho.
Spisovatel neměl nehty (jen maso s krví) a už tím si zajistil jistou odpudivost. Aby to na něm nebylo znát, nosil den co den na rukách černé rukavice, pod nimiž své nechutné tajemství skrýval. Rodiče již neměl, zemřeli na rakovinu a nikdy se nedozvěděli, že jejich syn nemá nehty, neboť od narození vypadal zcela normálně. Těch málo lidí, co vědělo o spisovatelově beznehtosti, nemělo však ani potuchy o tom, jakým způsobem o nehty přišel, vždycky jim odpovídal vyhýbavě a nad míru rozhořčeně. Točilo se kolem něho mnoho záhad a nikdo si nebyl přesně jist pravdou.
Eduardovi bylo devatenáct let. Při letmém pohledu na něj pokládali byste ho za obyčejného člověka, jakých jsou všude sta tisíce. Ovšem věnovali-li byste mu pronikavější pohled, váš zrak by zcela jistě sklouzl k těm černým bavlněným rukavicím a jestliže byste ho znali ještě osobněji, začalo by vám být divně u srdce.
Když Eduard Kudla přiletěl do Egypta, ohromilo ho už, v jak děsivém stavu se tam ty gigantické pyramidy nacházely. Celé se v podstatě topily v krvi. Rudě zbarvenou tekutinou byly stavby pokryty vně i zevně. Při západu slunce to vypadalo ještě hrozivěji. Stále intenzivnější tma snášející se na kraj ještě podtrhávala hrůzu vycházející z těch budov postavených Egypťany.
,,Hej, co se to děje s těmi pyramidami?" houkl na člověka, který mluvil česky a čučel opodál.
,,A co s nima je?" opáčil mrzutě Čech.
,,Proč jsou zbarvené doruda?"
,,Jste barvoslepý!?" rozčílil se Eduardův krajan. ,,Vždyť jsou v pořádku! Jděte si dělat blázny z někoho jiného!" Naštval se a vztekle odcházel pryč.
,,Tak jsem blbec já nebo on?" zamumlal devatenáctiletý spisovatel. ,, Stavby jsou naprosto jistě zřetelně červené. Přesto se pro jistotu štípnu do ruky." Zmáčkl v prstech kůži z paže, ale neprocitnul.
,,Dobře, když nespím a nezdá se mi to, tak si na tu krev alespoň sáhnu."
Popošel až k jedné z pyramid a položil na ni pravou ruku. Když svou dlaň odvrátil, nebyla od krve.
,,Tak pyramidu alespoň vyfotografuji a uvidíme, kdo je blbcem."
Vytáhl z kapsy svůj digitální fotoaparát, zacílil a stiskl spoušť. Pak si svou fotku prohlédl. Ale - na fotce v aparátu byla jen obyčejná pyramida typické barvy, stejná jako každá jiná.
Eda se chtěl zeptat kolemjdoucích, ale v tu chvíli se stalo něco podivného. Z pyramidy vycházela temná postava zahalená do černého hábitu s dlouhými černými vlasy, pokryta rudě zbarvenou tekutinou.
,,Krvavá Máří," blesklo mu hlavou, neboť si teď vzpomněl na internet, kde se mu o ní před pár týdny objevily nejen informace, ale i obrázky, když tam hledal inspiraci k vytvoření hororu.
Avšak tato postava nebyla Krvavá Máří, protože prohlásila: Nejsem Krvavá Máří. Jsem něco mnohem jedinečnějšího." A zalezla opět do pyramidy.
Začalo mu být blbě u srdce. Žaludek se mu svíjel úzkostí. Co se to s ním děje? Proč je tak jiný než ostatní? Proč je tak podivný? Proč mu slezly nehty na rukách? Z jakého důvodu má halucinace? Takové otázky mu vyvstaly v mozku.
Ale copak mohl navštívit psychologa, copak ten by mu věřil, že viděl krvavou pyramidu, o níž jsou všichni nezvratně přesvědčeni, že je to docela obyčejná stavba? A jak by se asi zachoval, když by se dozvěděl, že Eduard pojídá lidi a chodí denno denně s kudlou v hrudi? Poslal by ho do blázince a to je na nic. To by mu rozhodně nepomohlo.
Hlad! Potřeboval se najíst. Musí sníst toho protivného Čecha, který mu vynadal. Doběhl ho a vrazil mu kudlu do srdce. Ne však tu kudlu ze své hrudi, vytáhnout ji z těla by pro něho byla učiněná smrt. Měl v kapse jiný nůž určený k vraždám. Naložil tělo do pytle a odešel do své chatrče.
Nehodlal se zdržovat krájením a provedl to rovnou motorovou pilou. Měl v tom praxi, vždyť tohle dělal denno denně. Snědl svou kořist do posledního sousta. Lidské maso patřilo mezi jeho nejoblíbenější pokrmy.
Chatrč, ve které hodoval, si pronajal při svém pobytu v Egyptě, a bydlel v ní pouze on sám na vlastní náklady. Byla celá ze dřeva s kamny ve světnici.
,,Tak tohle opravdu nejde! Krvavé pyramidy! Uvidíme, co mi o nich poví internet!" Sedl si k notebooku a do vyhledávače zadal: Krvavé pyramidy.
FEJODR - KRVAVÉ STAVBY - HALUCINACE. Takhle se jmenoval článek, co se tam objevil.
,,Fejodr? Co to k čertu je?" Klikl na článek a s otevřenou pusou civěl do počítače. Na stránce se objevil obrázek muže, který má v hrudi zabodlou kudlu. A nejen to. Na rukách neměl žádný nehet, nechutný výjev poskytovalo jen maso a krev na místě nehtů.
,,Trápíš se, človíčku, nad tím, co děláš?" začal text. ,,Nechápeš, proč vidíš krvavé stavby, jež neexistují, proč ti zmizely nehty na rukách, proč se z tebe stal lidožrout a proč občas proneseš nějaký ten nesmysl? Odpověď je jednoduchá: Jsi FEJODR!
Fejodrie
Fejodrie je nemoc, kterou znají jen fejodrové. Jen fejodři si o ní mohou přečíst na netu, obyčejní lidé k těmto stránkám přístup nemají. Fejodrie nepostihne jen tak kdekoho. Každému fejodrovi (a tedy i tobě) ji způsobil pródr, nadpřirozená bytost, již je potřeba usmrtit. Na světě již je okolo 50 fejodrů. Spoj se s nimi a bojuj proti zlému pródrovi! Jedině tak dosáhneš toho, abys byl zase normální.
Pródr
Pródra vytvořil ďábel. Pródr má za úkol škodit a působit tak radost satanovi. Je oblečen do černého hábitu, vlasy má krvavé a vychází občas z krvavých staveb, které jsou jeho útočištěm. Bojovat s ním lze jednoduše: něco po něm hoď! Ať už to bude cokoli, když ho tím trefíš, bude od něho pokoj. Sleduj proto ,,své" stavby a zabij pródra!"
Teď bylo Edovi jasné, co znamenala prve ta postava vycházející z pyramidy. Byl to pródr, který způsobuje lidem fejodrii a se kterým je potřeba se nemazlit.
Vypnul notebook a vypravil se k pyramidám, aby ho zavraždil. Ale zlý pródr byl na něho připraven, vyskočil střelhbitě ze stavby a uchopil tvrdě Eduardův krk, až ho uškrtil.
Chybu udělal mladý spisovatel, že se chtěl postavit tváří v tvář nebezpečnému pródrovi, místo toho, aby se spojil s ostatními fejodry a nad pródrem aby zvítězili společně.
Pródr je silný a fejodři musí být trpěliví, než se zlý pródr přemístí do jiné stavby. Teprve pak se na něho budou moci vrhnout, ale do té doby bude pródr i nadále řádit a způsobovat fejodrii dalším lidem. Dejte si bacha na takové lidi, co chodí s kudlou zabodlou v hrudi a s černými rukavicemi na rukách, jsou to podle všeho lidožrouti a při první příležitosti by vás rozřezali.