Únor 2014

Dámská přestřelka

3. února 2014 v 13:47 | Surikata |  Povídky
Juliana Forestová se rozhlédla z útesu. Jejím očím se nabízel pohled přes širokou prérii rozbíhající se dopředu za řeku, kde se zardívaly rudé karafiáty před zraky tyrkysových šafránů. Ztrácely se v nedozírných dálavách obzoru, kde bylo znát ústup slunce. Jak perfektně splývaly tyto dva odlišné, a přece tak barevně sladěné, body tohoto zákoutí Země! Prérie, malebná svou květenou, měla obdobné zbarvení jako západní nebe. Juliana Forestová se zasnila. Jak dlouho ještě potrvá, než si bude moci navléci stejně modré svatební šaty, aby už nemusela růžovět před pronikavými, zvídavými pohledy toho uhlazeného, udatného honáka Roda McFriela?
Pobídla koně jemným popíchnutím a klesala písečnou stezkou dolů k vodě, kde přebrodila na druhou stranu. Sklouzla ze sedla a chtěla doplnit polní láhev tekutinou, ale ozval se výstřel a hnědák se polekal. Rozběhl se zpátky do vody a zároveň strhl Julianu s sebou, a kulky jim hvízdaly kolem uší. Potopila se a plavala pod vodou, než pod útesem dosihla svého oře a zahnula za jedinou zde rostoucí rostlinu s tenkým kmenem - hubenou sosnu. Olovo se zahryzlo do stromu jako vlk do ovce a sršelo v obrovském lijáku. Střely vycházely ze zad vytáhlé skalní stěny sto metrů vpravo přes řeku. Bylo jisté, že postava skrytá v úskalí s touto ,,přestřelkou" počítala a měla pravidelně tudy jezdící Julianu vyhlédnutou.
Potom salva broků utichla, jak musel pistolník dobít. Toho využila Juliana, vsedla na koně a hnala jej stoupající stezkou na útes, kde bylo více stromů, za jejichž zády mohla uvázat hnědáka a tím ho skrýt před hrozbou.
Protivník znovu zahájil palbu. Ležela již na zemi a v poslední chvíli se plíživě odkradla za jedli, která byla vzhledem ke své tloušťce žádoucí nežli sosna vypínající se dole. Zde se konečně v plné výšce vztyčila a tasila revolver. Zároveň sjela pohledem ke skále, za níž se sok krčil. Skalnatý ostroh nepřesahoval výšku jejího útesu, a tak dohlédla do jeho zákoutí. Hedvika Orbitalová!
,,Zadrž palbu!" zavolala na ni Juliana přes řeku. ,,Je to marné! Rod McFriel tě nemiluje!"
,,Zavři hubu, ty štětko," zasyčela nenávistně Hedvika. ,,A vrať se hezky do té své žumpy a válej se s prasaty v chlívě. Na Roda zapomeň. Ten se s tebou válet nebude."
,,Jsi majetnická, Hedviko. Přisvojuješ si někoho, kdo o tebe ani okem nezavadil, a myslíš si, že tě bude chtít pro tvůj majetek. On ale nechce žít v luxusu jako ty, netouží po penězích. On s tebou na Východ neodejde. Příčí se mu život v palácích. I když mě zabiješ, nevezme si tě."
,,Ty děvko!" vzkypěla Hedvika záští. ,,On s tebou nebude bydlet v tom prasečinci. Vždyť ani na chleba nemáš, co by chudák jed'!"
,,Odejdi, Hedviko," řekla Jul varovně. ,,Nechtěj, aby tu dnes někdo zemřel."
To v Hedvice Orbitalové podnítilo další výboj k odplatě. ,,Ty svině! Bojíš se, co! Ale z tohodle už nevyvázneš!" vypálila ledově a revolver jí odpověděl ozvěnou.
Juliana konečně uvolnila pistoli. Odtud měla táhlý rozhled na postavu, která po ní střílela. Nebyla již zcela zakryta skalním sloupem, ale skýtala na sebe dostřel shora. A Jul na ni pálila jako blesk, protože měla pistoli nabitou, a kolt rozeřval se proto plnou silou.
A tu uviděla Juliana zleva doprava přes prérii letícího černého koně a na něm zrzavovlasého vysokého elegána hnajícího své stádo býků k domovu. Zastavila svou palbu a nechala svištět kulky okolo sebe. Měla oči jen pro toho muže. Rezavovlasý kovboj se zastavil, pohlédl k těžišti střelbě, sklouzl s koně a vykročil k řece, vraníka vede za uzdu.
,,Rode!" zakřičela na něj šťastně přes řeku a vyklonila se trochu zpoza kmene, aby ji zahlédl.
,,Juliano! Jak rád vás opět vidím! To jste střílela vy?"
,,Ano i ne; jela jsem za vámi na ranč, ale nedostala jsem se na pastvinu... Vím, že máte hodně práce, a nemůžete za mnou chodit takové dálky... Nemůžu bez vás vydržet!"
Rod McFriel byl již opět v sedle a hnal svého koně přes řeku.
,,Má drahá, nebude už to dlouho trvat, kdy budeme svoji..." volal na ni vášnivě.
,,Vím, již sedm dní. Ale jak se to zdá dlouho!"
,,Dočkáme se, miláčku. Dočkáme se!"
To už kovboj přebrodil řeku a jeho kůň ze sebe vytřepal kapalinu. V tom samém okamžiku ale zazněl výstřel; koulí zasažená Juliana se zřítila z útesu. Zachytil ji a vroucně políbil. ,,Rode, miluji vás," vydechla a duše v ní vyhasla.
,,Jul!" zvolal žalostně. ,,Má krásná, drahá Jul!" Zahladil jí víčka a položil její bezvládné tělo na šedou zem. V tom samém okamžiku tasil revolver.
,,Tak vylez, ty svině zabijácká!" zařval na skálu. ,,Pojď si to rozdat jako muž!"
Z mohyly se vykoulila štíhlá ruka a Hedvika se před ním pomalu vztyčila.
,,Hedvika!" užasl překvapeně. ,,Zabila jsi mou dívku!!!"
,,Popletla ti moc hlavu, Rode. Já jsem přece tvoje dívka."
,,Ty zmije jedovatá! Já tě... Já tě nenávidím! Nikdy ti nešlo o nic jiného než o mé stádo! Abys ho mohla zpeněžit a... Celým tvým celoživotním přáním bylo vyvracet všechno krásné, co mohlo mít šťastnou budoucnost. Ale mě si nezasloužíš. Mě nedostaneš! Jdu za vámi, Juliano! Vezmeme se v nebi." Přiložil kohoutek k čelu a vypálil.

V tomto článku byla použita tato slova:

navléci
láhev
stádo
vynořit
vyvracet

Zima na zlatonosné říčce

2. února 2014 v 21:21 | Surikata |  Povídky
Ten tlumený, výsměšný ťukot nebylo tlučení lopat, krumpáčů ani okovaných holin. Ba ani čůrání kovkopů do řeky neneslo by tuto tóninu. Pravda, neslyšel jej každý od řeky. Někteří muži věnovali se práci urputněji, intenzivněji a nic, naprosto nic nemohlo je vyrušit z roboty. Ale právě těmto lidem náležely tyto urážlivé, nechápavé údery. Caballeros pozorující tyto neúnavně se lopotící dělníky si nepochopením ťukali ukazovákem na hlavu.
,,Hm! Od východu až do soumraku rýžují," zachroptěl uvážlivě Bill Murderer. ,,Ať mě čert - jestli toho nemají až po chřtán! Ti chlapi jsou hotoví cvoci, na to se můžete vsadit. Celej den v tý ledárně, to je sebevražda a přehnané stejně, jako váš přepláskaný pupek, Marcusi. Jsou to zatracení divousi a mají něco za lubem, na to můžete vzít jed. Ta zima je pěkně prožene, to je jisté. U všech hromů! Což nevidí tu slabou, tenkou vrstvu ledu, to jemné vlákno ležící na hladině!? Ať mi Mescalerové strhnou spodky z piňďoura, jestli toho nemají míň než my ostatní kavalíři!" Studený závan větru pohupoval jeho dlouhými kadeřemi jako matčina ruka kolébající děťátko. Vyřadil z ruky mezi dvěma spodky žaludového svrška a změnil na zelenou.
Fred Donner si posunul stetson do týla. ,,Sám sis určil svůj osud, Billy. Tihle bukanýři už odvezli dvacátý žok, že by obsahem součtu těchto pytlů naplnili celej bazén ve městě, co si tam nechal postavit ten pošetilec Brinkley!"
,,Brinkley tak učinil ze zřejmých důvodů," vložil se do debaty zavalitý muž, rezatý zrzek s načechraným vousiskem. Zachytávala se mu na něm studená pára a způsobovala krůpěje rosení. ,,Harmonuje mu to se saloonem. Pro dámy, nezvyklé na dusno, je to oáza v Llanu Estacadu!"
,,Nebuď příliš zženštilý," napomenul ho kriticky Fred Donner a vtáhl hučku ještě hloub. ,,Čteš moc pohádek. Každý přece ví, že v Llanu žádná oáza není."
,,Málo čteš; použil jsem metaforu."
Billy Murderer se neovládl: ,,Zmlkněte už, zabedněnci! Jsi na řadě, Marcusi."
Zrzek rozevřel hromádku karet do půlkruhového vějíře, ale zvedl se mu žaludek a běžel jeho obsah vyzvrátit za křovisko. Mnoho dní už jedl bizony; mnoho dní teď bude hladovět.
To se ale nelíbilo gentlemanovi, nataženému za křoviskem ve stínu. Byl to dikobraz; a Marcus nemusel celý den odstraňovat jeho ostny ze svého citlivého pohlavního orgánu.
Prospektoři v zlatonosné říčce se mu vysmáli; Marcus uvolnil revolver a poslal tím směrem varovnou kulku.
,,Tak kulky se mu zachtělo!" řehtali se prospektoři sborem. Dokonce i karbaníci od balvanu zaškytali švandou. ,,No aspoň že mu zůstaly ty jeho dvě!"
Marcus by je všechny vystřílel, kdyby mezi nimi nezahlédl Milly Brinkleyová. Billy Murderer se rozběhl k němu. A potom poznali i všechny ostatní. Tom Brinkley a jeho stoupenci ze saloonu! Milly byla jeho manželka. Zahodili košile a boty a Marcus vyběhl jako první, ruku na pochroumaném údu.
,,U všech hromů!" zvolal Bill překvapeně a překonal zimu, která se o něj pokoušela. ,,Vždyť vy tady vůbec nehledáte zlato! Vy tu vybíráte štiky! Karamba! Objevili jste prosperující naleziště ryb!"
,,Ovšemže," chechtal se dobromyslně majitel lokálu. ,,Náš bazén bude vynášet! Dámy osvěží svou vláhou a boys, ti budou potřebovat speciální povolenku, aby si v něm mohli zarybařit!"
,,Hrome, já jsem ale otupělý mozek," zaťukal si Billy na čelo. ,,Tak přece o ty spodky nepřijdu!"
,,Hm!" zabručel znalecky Fred Donner, který tam zrovna přebrodil. ,,Měl jsem pravdu, když jsem tvrdil, že obsah těch žoků použijou k naplnění toho zatraceného bazénu."

V tomto článku byla použita tato slova:

ťukat
spodky
naleziště
odstranit
bazén

Kuliška

2. února 2014 v 10:47 | Surikata |  Básně
Hle, slyšte šalebnou tu novinu,
která rozveselí svět:
Z matčina vypouleného podbřišku
spatřil svět spanilou kulišku
s čelíčkem staženým v dolinu
a s pláčem odhalujícím ret.

Miniaturní chrup nemá sklovinu,
vlásky nekryjí ten kvítek;
Dívka je krásná jako obraz
hladiny moře - jeho odraz -
tvořící skvostnou rovinu;
lehčí však od donošených dítek.

Brzičko přišlo děvče na svět,
brzičko rozjásalo dům;
uložili jej v nemocniční inkubátor,
obšťastněle tisknu tabulátor,
mně dovolte jen dopovědět:
Dobrou noc, kulíšku!