Březen 2014

Cesta hovna

30. března 2014 v 18:25 | Surikata |  Básně
Hovno bude v každym čase,
bylo, je a nezmizí.
Zvířata a lidi tlačej
hnědopuchnou korozi.

Hovno bude v každym čase,
zániku si neporučí.
Vždycky člověk vysere se,
hovno projde evolucí.

Bude větší, bo sme žrouti,
natrhne nám prdele.
V záchodě se trochu zkroutí,
když se dobře vysere.

Jinak budou hovna stejná,
jen z nás rychlejš vyžuchnou.
Při tlačení toho lejna
prdele nám opuchnou.

Jak se hovno vyvíjelo?
A kdy vlastně vzniklo?
Projev vždycky stejný mělo,
vždycky trochu kníklo.

Jindy to zas bylo tiché,
prdýlka už nevyjekla.
Hovno bylo příliš suché,
hovínka se neroztekla.

Hovno cestovalo časem
hned, jak bylo vysráno.
Hajzlpapír byl mu pasem,
mělo vyhráno.

A pak přišel bioproces,
hovínko nám umřelo.
Není to však přímý konec,
v zem se změnilo.

Po tý zemi budem šlapat
plni veselí.
Mrkvičku z ní budem papat,
co jsme zaseli.

A tak výkal,
co tu kdysi vysrán civěl,
bude sloužit, jak jsem říkal,
dalším lidem.