Listopad 2015

Umyvadlo, chata, policajt, pistole, rohlík

25. listopadu 2015 v 15:01 | Surikata |  SPOLEČNÁ PRÁCE

Bylo mi blbě. Ležela jsem v posteli a máma mi přinesla umělý umyvadlo - lavor, abyste věděli. Máma se obrátila, protože věděla, co teď bude následovat. Ano, okamžitě jsem začala blít.

V naší chatě totiž není umyvadlo a voda je až v o dva kilometry vzdáleném potoce. Když jsem se tedy posléze posrala, ani jsem si nemohla umýt ruce, nechtělo se mi tam jít a mámě nezbylo, než jít místo mě.

Máma cestou nechtěně potkala policajta.

"Kampak?" ptá se až moc zvědavý policajt.

Máma není zvyklá lhát, a tak řekla pravdu.

"No, víte, mé dceři není moc dobře. Nejdřív se vyblila a pak vysrala. Bohužel nám neteče voda, tak jí jdu do potoka pro vodu, aby si mohla umýt své ruce od hoven."

"No dobře," dí policajt, "a co já s tím? Teda... Nechtěla byste pomoct?" zardíval se. Máma se mu totiž líbila. Jak je krásné, když policajt nosí i něco jiného než pistole, pomyslila si. Opatrně do ní strčil, až spadla do tůně.


"Promiňte, já nechtěl," omlouval se. Pak ji vyndal a měl radost, že se jí mohl dotknout.

"Vy jste nechtěl, jo?!" máma se až zajíká.

"Ne, opravdu ne. Promiňte, prosím vás." V ten okamžik se konečně odvážil. Odvážil jí dát velkou pusu, až mlaskla.



"No dobře," říká máma, která se mezitím začervenala. "Ale nejdříve musíme umýt dceru. Je z toho celá nešťastná. To víte, ona se ještě nikdy takhle neposrala. A když už budem doma..., zvu Vás na rohlík. Teda na suchý.... nebo kdybyste jedině jedině chtěl ho potřít dceřiným mazlavým hovnem.... ona by se do něj přidala tahle voda," ukázala máma na kýbl vody stojící na zemi. "A teď jdeme, jestli nechceme, aby se z těch všech hoven úplně zbláznila."

Strojek na vlasy, konzerva, tobogán, učitel, žákyně

25. listopadu 2015 v 14:34 | Surikata |  SPOLEČNÁ PRÁCE

Byl jsem zrovna u holiče. Můj kamarád Martin mě totiž dneska má stříhat. Ale to už on se ke mně blížil se strojkem na vlasy a měl podivné rukavice.

Zrovna jsem dojedl konzervu a strašně jsem si říhl. Dojedl jsem ji už venku, ale teď to na mě přišlo a šlo to přes prdění až k vysrání se v holičově křesle.

V tom okamžiku se odehrál tobogán věcí. Martin si toho okamžitě všiml - nebylo pochyb. Já vyskočil z toho křesla, ale to už Martin rukavicí nabral mé hovno a hodil ho po mně.

Martin je totiž můj učitel, to jsem vám ještě neřekl.

"Já tě zabiju!" hulákal.

A dostal jsem dvojku z mravů. Což je mi jedno, ale přišel jsem o kamaráda, s nímž bych se rád sblížil. Martin se mi totiž velmi, velmi líbí.

Martina, jeho žákyně, se mu totiž trochu líbila, ale mně neskrýval, že se mu líbí především kluci.

A tak jsem zvolal: "Martine, prosim tě-...."


Vtom mi prudce na celý obličej padlo moje hovno. Hnusem jsem se poblil. Tady. Na místě. Před očima Martina. To už mě ale popadl a dal mi pusu. Na tvář. Ano, i když tam bylo rozmáznuté moje hovno.

Propiska, záclona, ubrus, plakát, oheň

25. listopadu 2015 v 14:27 | Surikata |  SPOLEČNÁ PRÁCE

Propiska byla vypsaná, ale šťourala jsem se s ní v zadku. Lechtalo mě to tam. Před chvílí jsem byla na hajzlu, takže mi pěkně nasmrádla. Ble. Fuj!

Na propisce se nečekaně objevil kousek mýho hovna. Asi jsem se blbě na záchodě utřela, no.

Neměla jsem po ruce žádný ručník, kam bych nebohou propisku utřela, a tak jsem se podívala na záclonu na okně.
Spadl mi při tom ubrus a já jsem se o něj přerazila. Strašně jsem si natloukla, až mi čůrek ukápl.

"Do pr..." Vtom jsem se podívala na plakát, kde se spokojeně vyjímal můj přítel Jary. Slíbila jsem mu, že budu na sebe dávat pozor, a tak jsem se rovnou v pokoji vychcala. No co, stejně už mi předtím ukáplo.

Byla jsem jak v ohni, hořela jsem láskou. Jaryho mám ráda. Zavolala jsem mu, že se mi stýská, aby přijel. Řekl: "Ok" a přijel.


V mém pokoji to děsně smrdělo, ale Jary mě má rád a přizpůsobil se. Přiložil svým dílem do ohně, vyblil se tam a bylo vše v pohodě.

Světlo, kbelík, kufr, tabule, hvězda

25. listopadu 2015 v 14:07 | Surikata |  SPOLEČNÁ PRÁCE
Varování: Nechutné! Nečíst, pokud se na to necítíte nebo pokud jíte!

Už se rozednívalo, bylo světlo, když jsem se šla vysrat. Hovno bylo řídké, mazlavé, bylo to vidět a ani sahat se do něj nemuselo. Hned je líp, když se pěkně uvolníte, takhle po ránu.

Donesla jsem si ven kbelík, abych šla pracovat ven na zahradu. Někdy v polovině práce mě popadly ukrutné křeče. Domů bych to nestihla. Podívala jsem se na kbelík. Byl plný. Tak jsem ho vysypala a sundala kalhoty. Už to šlo ven
.
Když jsem to viděla, hrozně se mi zvedl kufr. Poblila jsem kytku, kbelík, ba i kocoura. Hrozně prskal a poškrábal mě, až jsem se naštvala a kocoura plácla přes prdel.

To už jsem si ale vzpomněla, že musím připravit slavnostní tabuli, protože má přijít návštěva. Nijak jsem se nemyla, nic neuklízela a když jsem pokládala na dřevěný stůl sněhobílý ubrus, k mému zděšení jsem ho zmazala... od hoven na mých rukou.

Jsem zkrátka hvězda. Ale oni řekli, že ten hnědý dort na ubruse není vůbec špatný, asi měli rýmu, že necítili ten smrad. A nebo to jen předstírali, natolik byli taktní. I když, pravda, moc toho nesnědli, jen běželi každou chvíli na záchod a omlouvali se, že už je doma čekají dětičky.

Záchodový prkýnko, les, peněženka, čaj, pošťák

25. listopadu 2015 v 14:02 | Surikata |  SPOLEČNÁ PRÁCE
Se ségrou jsme jednoho večera (přesněji v sobotu) zasedly za stůl. Každá si na svůj papír napsala 5 slov. Vyměnily jsme si papíry a každá měla minutu na to, aby uvedla příběh a první slovo aby v něm bylo obsaženo. Po uplynutí doby jsme si papíry vyměnily a opět pokračovaly druhým slovem.

Upozornění: Nechutné! Nečíst, pokud se na to necítíte nebo pokud jíte!

Záchodový prkýnko bylo lehce špinavý a já měla bolení a musela jsem na něj hupsnout. Rozmázlo se mi to, ale jinak dobrý, krásně jsem se vysrala.

Teď jsem ale musela jít na houby do lesa. Vzala jsem košík a šla si převlíknout poněkud špinavé kalhotky. Rovnou jsem si vzala gumovky.

Proč jsem si vlastně brala peníze? Asi proto, že jsem tušila, že ztratím peněženku. Pak jsem ji hledala o sto šest, ale spadla mi do záchoda a nešla vyndat, byla už v ďouře.
Ok, šla jsem si tedy uvažit čaj. Poté jsem šla do koupelny a do pračky vhodila své nechtěně ušpiněné kalhotky. Pěkně totiž smrděly.

Nakonec někdo zazvonil a byl to pošťák. Nesl něco v ruce.

"To vyndali kanálníci," povídá a dává mi peněženku.

"Jé, to je pěkná pošta," libuju si a dávám mu pusu.

"Ale bude taky drahá," říká pošťák a říká si o kilo.

Okouzlení se vytratilo, ale peněženka zůstala, i když pěkně smrděla.

Dalibor Slepčík je nejlepší

22. listopadu 2015 v 22:04 | Surikata |  TÉMATA TÝDNE
Dalibor umí na jevišti vykouzlit opravdu prestižní vystoupení. A nepotřebuje k tomu ani kouzla, aby nemohl okouzlit mladé třináctky... Zkrátka, životu bez kouzel se Dalík nevzpouzel. Má to v krvi.

Hvězda Superstar.
Umět pět je dar.
Dar, co musíš míš,
když chceš vystoupit.

Dalibor je ten,
o němž sním svůj teenagerský sen.
Je tak krásný, hlas mu hrubne,
každý sval mi v těle tuhne.

Jsi můj Dalík.
Mám pro tebe balík.
Pusu Ti dávám, Dali,
jsi tak hezký a malý...

Elisabeth Quinová svádí Lewise

1. listopadu 2015 v 22:49 | Surikata |  TÉMATA TÝDNE

Tento obsah není vhodný pro děti a mladistvé.

Lewis byl muž strašně hezký. Ženy z něho často omdlévaly. Těžce nesly, když je něžným do háje posláním odháněl. Chtěl být dobrý fízl. Šel si za kariérou a té se nehodlal vzdát.
Lewisovi bylo třicet sedm a nikdy neměl vážnou známost. Byl toho názoru, že je vše předem dané a život lidí jde podle předem napsaného scénáře. Nezřídka se mu stalo, že viděl věci trochu dopředu, než se staly, ale plně si to uvědomil, až když k dotyčné události došlo. Před ní by nikdy nedokázal říci, že přijde.
Kdyby po něm ale ženy chtěly, aby se svlékl, řekl by jim, že je buzna, aby daly pokoj. Byl velmi citově založen a sexuální poměr neměl u něj smysl stejně, jako pro Jarryho nemělo smysl plahočit se na poštu.
Ale teď přišla na stanici jedna kráva a ta se ho pokoušela sbalit. Vymyslela si sci-fi, že ji znásilnil otec, a i když tomu Lewis nevěřil, musel si vymýšlet důkazy.
Tak mrmlal něco o tom, že její vagína není zas tolik roztáhlá, aby pojala orgán tak velký a mohutný, ale místo aby tu naivní krávu usadil, vyzvala ho, ať se sám přesvědčí, že pravdu mluví ona.
Na to se Lewis urazil, praštil pěstí do stolu a zařval: "Seberte se a vypadněte, vy děvko! Já jsem zadaný muž!"
"To jsem nevěděla," řekla zaraženě.
"Ok., to se stává. Sbohem."
"To myslíte vážně?"
"Jak to se mnou mluvíte? Jistě, že to myslím vážně. Dejte si odchod, nebo vás dám odvést."
Uvěřila mu a se studem v očích vypadla z místnosti jako spráskaný pes.
Nadpraporčík Jones přišel trochu nechápavě. "Co to mělo být?"
"Vím já?"
Nechali to být a věnovali se pracovním záležitostem. Potom zazvonil telefon.
V Denveru zrovna zastřelili stařenku a já musím koukat do díry nějaké šlapce, zabručel si pro sebe Cameron a vyjel na místo činu.


"Nemohli jste říct rovnou, že tu paní pokousalo zvíře?" Lewis Cameron vypadal dost znechuceně. Přesto ho Elisabeth Quinová pozorovala poněkud gurmánsky. Bylo na něm snad sexy, když se tvářil jako páté kolo u vozu? Lewis byl krásný od přírody a slušel mu jakýkoli výraz.
"Můžete mi aspoň říct, jaké zvíře to bylo?"
"Cvrček."
"Cvrček?" Lewis se zatvářil pohrdavě. "Tak to jste si spletla adresu, tohle nejsou Bohnice. Nebo to je zase další způsob, jak sbalit pohledného snoubence Bonie Winterfreshové?"
Elis v duchu zaprotestovala, že zásnuby nic neznamenají a dají se zrušit. Ale ve skutečnosti byla hodně zklamaná, nepřipadala si škaredá.
"Proto jsem vám to do telefonu neřekla. Nepřijel byste."
Lewis měl chuť dát jí facku, ale nebyl žádný neurvalec.
"Zabila jste ji?" vybuchl.
"Ano."
"Důvod?"
Elisabeth sklopila oči. "Strašně ráda šukala. Vojela mi přítele."
"V tomhle věku?"
"Měla vysoké libido. Já taky moc ráda... souložím."
"Ve vazbě máme dost nadržených zvířat," poznamenal Lewis ležérně.
"Ale ne. Všechno jsem si to vymyslela. Můžu vám říct pravdu?"
"Mluvte."
"Vona teda jako fakt ráda šukala, ale nesouvisí to s tímhle případem. Vlastně trochu jo. Kdyby totiž fakt nezačala šukat mého snoubence, nenasrala bych se a nedala jí cvrčka na kozy."
"Proto nemá ňadra a místo nich prázdné díry?"
"Jo." Elisabeth si setřela slzu. "Proč mi ojela snoubence?"
"Já nevím, Elisabeth."
"Zatknete mě, Lewisi?"
"To je přece jasné. Nebo jste si myslela, že se do vás zamiluju a zprostím vás viny?"
Elisabeth hypnotizovala zem. "Ne."
"Tak si naskočte," řekl lhostejně a otevřel jí dveře od auta. Tam ji přefikl.
Ze soucitu, řekl sám sobě, ani trochu ho to totiž nebavilo.
"Lewisi!"
"Sbohem, opakoval Lewis.
"Lewisi!"
"Je čas říct sbohem, Elisabeth."
"Sbohem, Lewisi."
Potom musel Lewis vynaložit veškerou sílu, aby smetl rukou jednoho obřího cvrčka šplhajícího mu po stehně a rozdupal ho.