Březen 2016

Mikropohádka o cyklistovi a duši

30. března 2016 v 17:35 | Surikata
Jeden cyklista najel na kaktus a píchl. Píchl gumu. Neměl náčiní na opravu, a tak sedl, a oddělal i duši. Z kola, z kterého odejde duše, zbyla jen poloviční část. Jako kdybychom zemřeli a zůstala nám jenom fyzická část.

Duši to bolelo. Nehorázně ji to bolelo. Jak se ten cyklista jen k ní chová? To nemůže vozit s sebou opravné pomůcky? Blbec jeden.

A tak se duše rozhodla, že ho potrestá. Ušla tak, že již nemohl dál. Naboural do trní. Vůl jeden.

Proč hvězdy svítí aneb dědeček Nikdyvčas

30. března 2016 v 16:02 | Surikata |  Povídky
Byl jednou jeden dědeček a ten se jmenoval Nikdyvčas. On totiž nikdy nikam nepřišel včas.

Jednou se Nikdyvčas rozhlížel po černé noční obloze plné hvězd. Svítily jako o život. Viděl v nich Velký a Malý vůz, Kasiopheu a spoustu jiných krásných souhvězdí. Polárku měl rád obzvláště jeho mslný jazýček. Nasadil si dlouhou umělou ruku, která dosáhla až do nebe, hvězdu sundal a v té ruce se mu proměnila ve studenou zmrzlinu.

Nikdyvčas ovšem zmrzlinu olízl jen málo. Když se nabažil, vrátil ji tam, kam patří, kde opět svítila, neboť se proměnila v hvězdu.

Nikdyvčas chodil v noci strašit zlobivé děti a hvězdy mu svítily na cestu. Nenosil totiž nikdy lucernu, protože si ji nikdy včas nevložil do ruky. Nikdy si na ni nevzpomněl a navíc byl tak šetrný, že nechtěl plýtvat petrolejem.

Nikdyvčas nikdy nemluvil nepravdu. Pokaždé, i když mu děti slepily plnovous, uznal, že si za to může sám. Kdyby přišel včas, neměly by na to čas.

Každý večer chodíval, kam mu jeho sova Džína poradila. Dnes měl jít na Jáchymův pahrbek.

Potřeboval si ale ovšem vyčistit zuby, aby se neprozradil zápachem, a bůhvíco ještě. Musel taky rozdělat v kamnech, aby děti nepoznaly, že zmizel, no hrůza, fůj.

Toho večera bylo pod mrakem a hvězdy nesvítily. Nedovedly tak stařečka včas tam, kam ho sova poslala.

A když tam konečně dorazil, zjistil, že děti už pejska ubily. Pejsek byl rozmašírovaný. Z uší mu visely cáry a z těla mu vylézaly vnitřnosti.


Jo, kdybych chodil včas, povzdychl si děda a Džína mu musela sednout na rameno, aby ho aspoň trochu ukonejšila.

Tento týden zveřejním pohádku

28. března 2016 v 10:42 | Surikata |  Ostatní surikatoviny
Od čtvrtka mám napsánu pohádku "Proč hvězdy svítí". Tento týden ji budu publikovat, ideálně zítra.

Taky rozjedu návrat k jednomu dávnému projektu, inspirovanému jiným blogem.

Ještě budu usilovat o další články, aby Surikatin blog nezakrněl. :)
Spíš ale teď nevím, o čem bych psala, potřebuju inspiraci.