Září 2016

Život podle scénáře

11. září 2016 v 2:14 | Surikata |  Ostatní surikatoviny
Věřím tomu, že život je přesně nastavený scénář. Jedeme podle osudu a na jeho změně se nemůžeme podílet. Jednáme tak, jak bylo předem rozhodnuto, že jednat budeme. Děje se to, co je předem určeno, že se dít bude.
Dva roky mě uklidňuje věta učitele autoškoly, že nemá smysl litovat něčeho, co už se stalo a co nelze změnit. To mě vždycky posiluje. Uvědomím si vždy, že už to tak prostě je a nemá cenu se nad tím trápit nebo si něco vyčítat nebo přemítat, jak jsem něco mohla udělat líp a tak. Protože bych to stejně neudělala líp. Takový je totiž scénář (to s tím scénářem je můj dodatek).
Kde beru tu nezlomnou jistotu, že žijeme život jako maňásci?
Jednoduše. Mívám někdy stavy, kdy se dostanu do situace, kdy mám pocit, že už jsem v té samé situaci někdy dřív byla. Jako když se historie opakuje. A přitom je zcela patrné, že nic takového nikdy předtím nenastalo. Usilovně přemýšlím, jak to dopadne, jak se z toho dostanu. A nikdy nedokážu odhadnout, pro co se mám dle "scénáře" rozhodnout.
A když se to stane, mám to rychle vžité a pak mám zase hned pocit, že je to zcela samozřejmé, že to tak je, prostě je to hra osudu.

Když usínám, nepřemýšlím

9. září 2016 v 22:59 | Surikata |  Témata týdne
Když usínám, nepřemýšlím. Zavřu oči a spím.
Co by se stalo, kdybych otevřela dveře myšlenkám?
Promítly by se mi ve formě obav a negativních pocitů.
Zdál by se mi sen. Snila bych o zdárném průběhu věci, kterou právě řeším. Pak bych se probudila a bylo by všechno jinak. Naprosto obráceně.
Co by se stalo, kdyby se mi zdál krásný sen? Zklamalo by mě to. Že je realita jiná.
A když jsem rozezlená? Neusla bych. Proto se v případě nutnosti snažím rozveselit.
I hlava si musí v noci odpočinout a vypnout svoje funkce. Daleko více si odpočineme, když nesníme.