Červen 2017

Opravdu NEPROTANČENÁ noc

14. června 2017 v 13:49 | Surikata |  Témata týdne
Před ránem oslnivě tavilo azurově natřené čalounictví Evžena Nátury asymetrii. Narušovalo obraz cti.
City takřka idealizované.
I dům Evžena a ladné Izabely zobrazoval ošemetné vlivy asemetrie ledabyle, ošklivě .
Oslnivý šeřík kmitající líně impozantními větvemi explodoval.
Eliminoval xenofobii protkanou labilitou ohyzdného domu, od vily až... Lakomec!
Latenci a kopu ostudy má Evženova cimra!
Cupitá Izabela marínou, rozhodnutá atletička.
Algoritmus této ladně energické tetky irituje Čendu. Krásná agónie.
Absurdní generalizace. Ó, nádherná Izabelo Evženova!
Enormně Vám žehnám ebenem, načež obejmu váš anus.
Avšak nudně ucukla sebou.
Sladká Evženova babo, ouvej!
Odpusťte unylou vášeň, evokujte ji!
Jářku, Ivane!
Já ale, řízečku, kousnu už. Izabelo...Vy ale nemilujete Evžena!
Explicitně Vám žužlám elipsy. Noblesně. Ambiciózně.
Ambiciózně, mužně bral Izabeliny cecky impozantně. Ó, zlobí někdy excelentně.
Extrémní xenofobie, co elipsy ladně energicky naráz tak neskutečně evokuje...
Enormně. Vzrušení opravňuje křehký úkaz. Jé, Evžen!!!
"Element! Vole, ženo!" Evžen nadává.
Nabírá azurový dojem a vrávorá. "Á!"
"Á"
"Áj!!!"
Aristokratický jek.
Jenže Evžen klopýtá.
Klap, ladně oddychuje, praští Izabelu tvrdým anusem.
Absurdně nejvíc urgentní situace. Evženův mord.
Mordéř - oplzlý rarach - dodělává.
Děva oplakává devianta enormní lávou a vypije Amatoxin.


Proč se tento článek jmenuje Protančená noc? A proč je zařazen do TT? Přečtěte si prosím znovu 1. větu. Že v ní nic nevidíte? Poprosím Vás, abyste si přečetli vždy jen počáteční písmena slov. Totéž v průběhu celého příběhu a nakonec shledáte, že jsou totožná s posledním slovem předchozí věty.

Rosa v obličeji – Sebevrah

9. června 2017 v 11:49 | Surikata |  Básně


Rosí se mi oči
Prolomené mlhou
Neshledané s něhou
Hladem po lásce mi kručí.

Vítr venku skučí,
slzy mě pálí...
Proč se konec neoddálí?
Proč mě život mučí?

Vykuji smutek jak v šachtě hutník
Nepokořím noční můru
Jako medvěd drásající kůru
Jako brtník.

Kdo sem vkročí?
A podá mi pomocnou ruku?
Zahoďte tvrdost suku,
ať z mostu neskočím ---

Je konec, všichni umřeli.
Všechno je v prdeli...

Co když je to správně, že se dějí věci, které se dějí? Co když je to všechno součást scénáře, který byl napsán Osudem? Něco nového končí a něco začíná. Někdo se tak moc trápí a nestěžuje si, je upoután na vozík, těžce imobilní - a někdo, kdo se např. jen rozešel s druhem/družkou, chce jít pod kytičky. Nemocní, kteří vědí, že se nikdy nevyléčí, tolik touží žít a užívat si života, a dělají vše pro to, aby se z každé chvilky, kdy jsou na tomto světě, radovali. Proč si naříká na život ten, kdo se nepohodl s partnerem/partnerkou, jdou od sebe, ale jsou zdraví a nic jim neschází? Za chvíli si opět najdou druha/družku a budou se milovat - a takhle pořád dokola. A budou spolu doslova "chodit". Zatímco vozíčkáři těžko mohou vstát a projít se, jsou rádi, ujdou-li pár metrů, než opět usednou na vozík. Nejvíc si stěžují ti, kterým nic není.