Únor 2018

Nechutná povídka

24. února 2018 v 21:32 | Surikata |  KECY
Již delší dobu mám v zásobě povídku, stvořenou začátkem července. Nebylo kdy to sem hodit. Protože je to na téma poněkud nechutné a já jsem teď v knihovně, budete muset vydržet do září s tím, že teprve pak nám půjde internet doma a do té doby možná vymyslím něco méně nechutného.

Krajina

24. února 2018 v 21:30 | Surikata

To jsem kdysi dávno namalovala - na ZŠ.

Neodevzdaná slohovka a pro koho se píše blog

24. února 2018 v 20:40 | Surikata |  KECY
Normálně jsem tu slohovku ještě neodevzdala. Furt se mi na tom něco nelíbilo... Už je to snad ok, je to připravené ve Wordu, tak to jen přepsat. Ale na to se musí ovládnout lenost, být vyspaná a mít čas. :) Ale o jarňákách si k tomu už sednu. A chci hodně hejbnout s knihou, velice.

Hodně blogerů píše svůj blog pro sebe, a já nejsem výjimka. Kromě toho, že to píšu pro vás, píšu to samozřejmě pro sebe. Někdy mě to má i vyburcovat k některým věcem, nebo prostě pokud nemám náladu si to psát pro sebe papírově, tak to napíšu elektronicky.

Každý bloger musí psát blog hlavně pro sebe, dále samozřejmě pro publikum. Nedokážu si představit někoho, kdo by psal blog jen pro publikum, musí v tom být ta angažovanost v sebe.

Nostalgie

24. února 2018 v 20:31 | Surikata |  TÉMATA TÝDNE
S nostalgií vzpomínám na své dětství a dospívání. Prohlížím staré fotky z té doby a dumám nad zážitky. Vzpomínám... Je to všechno pryč. Jak to vrátit? Nijak, nejde to. Život jde dál a nové a další zážitky čekají ukryté někde pod dekou. Jen k nim přivonět... Dále se budou psát příběhy času, jsme o něco větší, vyzrálejší, umíme se víc ovládat, kontrolovat. Spousta věcí se změnila, už se nikdy nevrátí... Musíme hledat další možnosti, jak žít, sbírat další zážitky a zkušenosti... Dost truchlení na ta stará léta, je jiná doba, jsme nakloněni světlým zítřkům, prožitkům...

Co je krásného na velkých kozách

11. února 2018 v 22:07 | Surikata
Nevím. Prostě je za to muži chtějí chytat a malá prsa jim přijdou neženská. Naše slavná přesexovaná společnost. Já to nechápu - a nikdy nepochopím. Ženský si je ještě zvětšují... Aby se s nimi ještě více tahaly. Mně je naopak líto těch, kterým příroda nadělila příliš bujné poprsí. Ta zbytečná váha navíc - a jistě jim to musí překážet v pohybu. Ale lidi prostě takoví jsou - chtějí to. Bylo by pro mě hrozné utrpení, kdybych se měla vláčet s obrovskými prsy jenom prto, aby mě za ně chlapi tahali. A pak aby se z nich třeba jednou za život párkrát napilo moje dítě, i když žádné neplánuji. Ale sex prostě hýbe světem.

Proč to píšu? Protože jsem četla vylévání srdíčka jedné dívky, která si myslela, že jí po klicích narostou prsa. Vypadalo to na depku, že má malá prsa. Ale lidi se prostě chtějí líbit druhému, jsou ochotni pro to udělat cokoliv. Asi je láká a líbí se jim, když je za ně někdo zatahá.

Ale žijí si ti lidé svůj život? Když jsou svazováni nároky druhých? Asi moc ne. Možná jim to ale pomůže k tomu, aby byli úspěšní v životě. Když se obětují pro druhého, získají tím i něco pro sebe. V našem případě získá holka kluka. Aby ji za ty kozy mohl pořádně chytnout.

Slohovka byla trapná

11. února 2018 v 21:51 | Surikata
Protože byla slohovka fakt moc trapná, musela jsem ji prostě opravit. Přepisovat na papír už ji dnes nebudu, to udělám případně zítra, až se to uleží a až se vyspinkám :)

JInak jsem se rozhodla, že maturák vzdávám, nejsem na to a nebudu se přetvařovat. A za ty nervy mi to nestojí, se na to učit, učit se potřebuju na maturitu. A ty peníze bych za to taky nedala a obecně nemám ráda ponocování v tomhle slova smyslu. Mnohem raději ponocuji nad knihou, nad učením nebo nad psaní knihy. Tyto věci mě naplňují, na rozdíl od odstrašujících plesů a dalších pro mě nesmyslů.

Suri

Jak dlouhé jsou většinou vaše kapitoly a jak staré jsou ústřední postavy?

7. února 2018 v 16:09 | Surikata
Takový to, když píšete knihu několik let a vždy inklinujete k tomu, aby vaše ústřední postavy měli tatáž léta, co vy. A jak stárnete a knihu furt přepisujete, přepisujete i ten věk. No, a tak jsem vymyslela jeden trik: Aby mi ty postavy nepřipadaly furt tak mladé, dala jsem jim prostě víc než sobě. Jí je prostě 28 let. Stejně potřebuju, aby byla v tomto věku.

Jak léta plynula, kapitoly byly od krátkých pozměněny po středně dlouhé až dlouhatánské. Byla jsem schopná to dostat do té fáze, že první kapitola čítala rovných 10, 11 - 12 stran. Chudák čtenář, sama nemusím moc dlouhé kapči. A ty věty, zbytečně kostrbaté a obalené omáčkou, nad kterou se musí dlouho přemýšlet! To všechno tomu vadilo, bylo to rušivé. A tak jsem se konečně dobelhala k rozhodnutí, že... moje kapči budou krátké, abych i já nad nimi měla kontrolu (předtím nad nimi neměl kontrolu nikdo) a aby byly napínavé. Pořádně si to vychutnám. Celkem mě mrzí, že jsem k tomuto závěru nedošla dříve, ale ke všemu jednou dospějeme! Takhle se mi to bude dělat lépe, vychutnám a prožiju každou kapitolku, bude se mi to líp psát a nebudou v tom zmatky :) A ono to snad půjde, prošpikováno notnou dávkou krváků a humoru... A ještě něčeho (mrk!). Spousty záhad a odstranit trapárny a dát jen, co je důležité, a doplnit věci z papírů, začlenit je postupně do kapitolek...

2 dopsané, ale nevydané knihy

5. února 2018 v 10:15 | Surikata |  KECY
Procházela jsem letmo články v Rozepsaných a narazila jsem na Záhadu mustangova úprku. Zjistila jsem, že kdybych to upravila, mohla by to být docela fajn kniha. Akorát ta věková cílová hranice/skupina bude nižší než u knihy o mém desperátovi. A mohla bych to sem postupně publikovat, tu Záhadu. A pak by se uvidělo, jak by se to líbilo. Samozřejmě bych toho musela spoustu předělat, ale vlastně proč ne. Jen at to neleží někde zastrčené. Jen ať kdysi psaná kniha plní svůj účel. Taky vám sem časem přepíšu Dobrodružství Štěpána Moknouše, nebo jak se to jmenovalo. Samozřejmě taky s úpravami, ale myšlenku to mělo dobrou, i zápletku... Dobrou pro ten věk, kdy jsem to psala (12 let). Možná by se dalo skloubit víc příběhů dohromady, Vilína, Záhadu i Štěpána. Prostě aby to bylo napínavé, čtivé.

Super obrázek

5. února 2018 v 0:54 | Surikata
AddThis

Zdroj obrázku: http://cilichili.cz/blog/nejhorsi-prezdivky-jaky-muzete-dostat-ve-skautu/



01.2.2018

Share
01.2.2018

Share
02.2.2018
Copyright © 2008-2018 Vodafone Czech Republic a.s.


Nový vítr

3. února 2018 v 18:46 | Surikata |  KECY
Mému blogu vane příznivý vítr. Konečně se mi podařilo změnit design. Ke všemu se člověk dohrabe. Ještě zbývá promazat/pročistit/upravit články tak, abych se v případě, že by to četl někdo známý, nemusela hanbit. To samozřejmě neuděám za jeden den.
Plachty krásy se zdvíhají, zvedáme kotvy a pokračujeme v plavbě blogerskými vodami (světem).

Surikata