Březen 2018

Blitky jako svině

29. března 2018 v 21:52 | Surikata |  POEZIE
Bylo mi na blití,
spát se mi chtělo,
tělo mý napitý
však nebylo.

Kdybych nic nepila,
tak bych se vrávoravě
klátila jak loďka na Vltavě.

Vloni totiž do práce
jela jsem s blbým pocitem,
že se potřebuju vyzvracet,
avšak jela jsem tam přeci jen.

Nepila jsem příliš tekutin,
páč mi bylo na blití,
náhle musela jsem dupnout na plyn,
vozovka se houpala až k zabití.

Neměla jsem v sobě
ani kapku alkoholu,
čaj jsem pila velmi chabě,
abych ho nevyvrhla z bachoru.

Vylezla jsem z auta,
padala jsem k zemi,
domů pěkná dálka,
do práce ještě pár obcemi.

Několikrát zastavení,
hlava se mi točí,
z posledních sil doražení
do práce a konec, přikrývám si oči.

Nemůžu vylézt z auta,
dýchám velmi zhurta,
jdu ven, blitky dělají salta,
jdu, přidržuji se auta,
ale spadnu jako karta,
natažená jako kurta.

Manažerka přidrží mě,
vybídne mě, ať jdu s ní,
držím se jí rukama od blitek
a sanitku mi volají.

Umývám si pusu, ruce,
převlečou mě,
smrdím totiž potem prudce,
dovedou mě do postele.

V nemocnici píchnou do mě kanylu,
jsem tam pár hodin,
řekli mi, ať hodně piju,
ať mi neni, jako když rodim.

Přijel pro mě děda,
snažím se dost pít,
jenže za dva dny znova
bliju jak Alík.

Tak zas piju málo,
táhne mě to k zemi,
jak by se to zdálo,
ožralé mé tělo neni.

A tak jedu k doktorce,
poradí mi pít colu,
silná dehydratace,
a to je konec příběhu.


Jo, to byl zážitek. Vždycky je v tom nějaké ale. Nechtěla jsem moc pít, protože jsem všechno hned vyblila, ale dehydratace je přímá cesta k záhubě. Nezahrávejte si. Nikdy by mě nenapadlo, co to s člověkem udělá. Taky se na to v nemocnicích dost umírá, protože staří lidé se nemůžou/nechtějí napít a sestry na ně nemají čas. Myslela jsem si, že když nebudu pít, nebudu blít. To se mi nakonec nepodařilo. Točila se mi hlava jako prase, musela jsem několikrát zastavovat, v práci jsem nemohla vylézt z auta. Pak jsem to vedle auta vyklopila, rozmázla se na vozovce, jak už jsem se neudržela, a rukama od blitek jsem se chytla své vedoucí, která mě odvedla na pokoj.

Nemohla jsem se posadit na nosítka, ale nakonec jsem to zvládla. Řekli mi, abych dýchala pomalu, protože rychlý dech mi způsobuje to zvracení. Pak mě odvezli a dali mi na blití takový to. Já se zeptala, jestli do toho můžu blejt. Řekli, že ano. Chvíli jsem ležela, ale pak infuze začala účinkovat a já jsem se s nimi rozpovídala. Najednou byla sranda.

Závěrem chci říct, abyste hodně pili, jestli nechcete skončit jako já. Bylo mi předtím pár dní fakt hnusně, myslela jsem si, že kdyby mi to mělo zůstat, musela bych se jít zabít, protože to bylo stašný. Takže když nebudete pít, nemáte vyhráno nad blitím. Vždycky je v tom nějaké ale. Nějaká překážka. Začnete kolabovat. Rozmáznete se na zemi jak široký, tak dlouhý.

Fakt to nechtějte zažít a dodržujte pitnej režim. A pokud se vám to někdy stane, vypijte denně půl litru coly a litr a půl obyčejné neperlivé vody. A bude vám dobře.

Děvucha

5. března 2018 v 18:18 | Surikata |  TAJEMNO, STRAŠLIVO
Co jsem se na tebe natěšil,
kolik strastí já vyřešil,
a tys taká, jaká jsi,
prchla jsi a jsi v Salaši.

Děvucho, to však špatné jest,
žes taká, jaká jseš.
Mě nebude nikdo klamati více,
ni střílet si ze mě na Měsíce.

Ve své nicotě a nahotě
bys na moutě kutě
ani do kapsy se mi nevešla,
to dřív bych tě svalil do křesla
a ty bys ani nehlesla,
jen duše by z tebe vykřesla,
jak by ses bez vesla
na vlnách móře ponesla.

Ouha, přišla na mě touha

5. března 2018 v 17:05 | Surikata |  POEZIE
Když si oblékáme masku, tak se za něco schováváme. Tato báseň je přesny opak mě. Zkrátka jsem se schovala za někoho, kým nejsem. A to je ta maska.

Ouha, ouha
Přišla na mě touha.
Soptím vzteky, že to přišlo zrovna teď
Když mám zamindrákovanou pleť.

Hlady po chlapovi
Nevidím, neslyším.
Kdo mi, sakra, napoví,
co s tím!?

Roztoužené lůno moje
Neutíká z boje
Nasypte mi zrní
To jest - hoďte všechny chlapy na hromadu
Dost dohadů!
Ať mám široký výběr
Všechny je svažte, kdyby chtěli utéct
Jsem nymfa, co chce vytéct

Na maturák možná s kámoškou, ale raději vůbec

4. března 2018 v 2:16 | Surikata |  NEZAŘAZENÉ
Tak mi kamarádka nabídla, že se mnou půjde na maturák. Možná bych to mohla přežít, i když jsou to stále vyhozené prachy. Řekla jsem o své stydlivosti a zabedněnosti pančelce na lyžáku, řekla jsem jí, že na maturák nepůjdu, nic nenamítala. Řekla, že si myslí, že tam nemusím chodit. Já tam fakt nechci jít, nemám důvod. Nepůjdu tam prostě, proč bych tam chodila. Ta dýza na lyžáku byla zadarmo, ale tady vyhazovat takhle velkou sumu nebudu, nejsem blázen. A už vůbec ne za něco, co je podle mě bezpředmětné a nudné.

Lyžák

4. března 2018 v 2:05 | Surikata |  NEZAŘAZENÉ
1.Den - příjezd - neděle

Sraz byl v 14:30 u akvaparku. Přišly jsme samozřejmě poslední. Zavazadla jsme měly v druhém buse. Po cestě jsme jedly tvarohovou buchtu z Lidlu a hrály Svět v kostce a Dobble, následkem čehož cesta pěkně ubíhala. Po příjezdu nastěhování do pokojů, zavazadla jsme měly v druhém buse. Večeře: květáková polévka, rýže a tvarohová buchta s povidly. Jenom jsem si tak řekla, že tu tak skvěle vaří, a představila jsem si, jaké by to bylo, kdyby tu vařili naši kuchaři z práce. Bylo ovšem jasné, že tu nemohou být, oni dělají v Peci Pod Sněžkou, tady asi těžko.

Pak posilovna, byly tam i učitelčiny děti. Já jsem se děsně styděla (před dětmi se hrozně stydím), nejspíš to vycítily, protože šly pryč :D Rozhodně mi nevadily, ba právě naopak, ale v jejich přítomnosti jsem prostě nedokázala udělat hvězdu. Na pinčes jsme nešly a stolní fotbal byl obsazenej. Sprcha, jablko a o půlnoci spát. V posilce jsme byly do 22:30, ale stojku jsem nezvládla.

2.Den - Na sjezdovce - i na černé - pondělí

První noc byla dobrá, kromě kraválu těch kluků odvedle. Usnula jsem s víčkem v ruce a byla jsem tak unavená, že jsem si ani nenamazala ty ruce :D Předchozí noc jsem totiž spala jen pár hodin.

Vstávaly jsme v 7:00. Chodily jsme všude pozdě, ale pančelka nám nikdy nevynadala  Máme totiž perfektní pančelku 
Vyčistily jsme zuby a v 8:30 snídaně. Julča tam asi něco doplňovala a já za ní rychle běžela. Oni tam totiž skutečně byli naši kuchaři!!! Překvapení bylo oboustranné. Řekla: "Počkej, já zavolám kuchaře, schovej se tu." Když přišel Pavel, tak se mě velice trapně zeptal: "Ježiši Kriste, kdo tě sem poslal? Co tady strašíš, ty strašidlo? Jak dlouho tady budeš strašit?" "Chvíli," odpověděla jsem, "pak se mě zase zbavíš. Vždyť sem vůbec nemusíš chodit." Zdeňku jsem neviděla, ale pak tam přišla. Zase trochu divadýlko, ale neva.

Pak jsme šli v 9 hodin na sjezdovku. Kotva nás vyvezla vzhůru, kopeček nás zavedl na modrou. Chvíli jsme jezdili pomou, pak i lanovkou. Kámošku to moc nebavilo, nebyl to pro ni moc adrenalin. Mě to bavilo.

Po obědě (kuře s brambory a čočkovou polévkou) jsme si šly znovu trochu zacvičit do posilky (i ráno). Ve 2 hodiny byl sraz v lyžích a šlo se lyžovat. S Petrou jsme šly na červenou - a vzápětí na černou - sjezdovku, poté, co jsme se zeptaly pančelky, jak se tam dostaneme. Jely jsme kus s nimi po kotvě, ale jako dvě správné trapky jsme jim ujely - sjely jsme až dolů, tak jsme šly jak krávy k tý lanovce pěšky. Petra mi musela nést lyže. Sjely jsme to (na té lanovce byl vidět takový dost příkrý kopec - strmý.
Pak jsme jely po černé 2, protože Petra se nudila. Nechtěla jsem ji ztratit, a tak jsem jela s ní. Byla tak hodná, že mě nenechala v závějích. A ani se mi nesmála, když jsem žuchla do skokánku. Bylo to fakt strašně strmý, ale 2x jsem žuchla. Když jsem jezdily prve, tak jsem žuchla do tý sítě.

Červenou jsme sjely jako nic (nebylo to ještě namrzlé) a hurá na onu respektovanou "dvojku" (na černou - pozn. autora). Byla jsem teda strašně zesraná, přiznám se.

Jo, a ještě na tom obědu, když jsme si vzaly jídlo a šly jsme pro pití, objevil se tam Pavel. A tak jsem si myslela, že mě zas bude ztrapňovat, a tak mu povídám: "Se jdeš na mě podívat, jo?" "Na tebe?" usmíval se, ale nebylo to protivný. "Myslíš, že mě zajímáš? To sis nevšimla, že tady musim dolít pití?" "Ne, já jsem myslela, že ses přišel podívat na mě." Myslím si, že pití bylo záminka, i když opravdu bylo potřeba dolejt.

Po lyžování jsme chtěly jít do posilovny, děti daly Pétě klíče. Pančelka mi řekla, že jsou v posilovně děti, já paradoxně řekla, že mi to nevadí, protože jsem myslela, že myslí svoje děti. Nella (její dcera) mi ještě na chodbě povídá, že je tam docela dost lidí a hraje tam hlasitě hudba, i poslechla jsem jejich varování a udělala čelem vzad  Tak jsem zdrhla :D

Když se posilovna uvolnila, tak jsme tam vklouzly. Pak jsme zapomněly jít na večeři a Pavel mi nandal jídlo - svíčkovou se 4. Poslední knedlík jsem nechala. Zeptal se mě: "Tak co, lyžujete?" Nedokážu prostě odpovědět nic jiného, než "Jo, pohoda", "Jo" nebo "Jojo".

Po večeři jsme chtěly jít lyžovat, ale bylo to placené. A Petra řekla "Dále" a bylo jí jedno, že jsem totálně nahatá. Pak byla schůze v klubovně. Pak Petra hrozně zdržovala, když jsem chtěla spát, a otravovala jsem ji, když se učila ANJ. A já jak debil čekala, až se vyhulí, protože se mi nechtělo jít sama do sprchy. Spát jsme šly po 24:00. Nařídila jsem Petře, že si musí připravit věci na ráno, aby mě nebudila. Ona byla velice hodná a uklidila mi bordel. Chtěly jsme vařit čaj na chodbě, ale ještě jsem vydolovala zbytek. Po 22:00 tu byl klid, ne jako první noc ten kravál.

3.Den - volná jízda a zaprděný pokoj- úterý

Vstaly jsme v 7:00, posilku jsme nestihly, tak jsme se rozcvičily na pokoji. Rychle na snídani. Na snídani jsme přišly včas, protože nám to za prvý bylo trapný furt někde zdržovat, za druhý to bylo řečeno na schůzi, že máme být všichni dochvilní.
Včas jsme stály i před barákem s lyžemi, ale Petra pocítila nutnost zvednout mobilní telefon. A volal jí David a ona řekla, že kvůli práci. A vykecávala se schválně půl hodiny, čímž mě dost znechutila a hned mě stačila rozmrzet. Vynadala jsem jí a jely jsme kotvou. Nemohla jsem naskočit na kotvu, furt jsem padala a párkrát jsem kotvu sjela, pak jsem omylem sjela vlevo a tradá na červenou. Dnes mi tolik nenamrznul ksicht, protože jsem si ty brýle při smrkání nesundávala. U přepážky jsem najela do pána, trapas. On se smál a nic neřekl. Ten u tý druhý kotvy mi podal tu lyži, která se mi vysmekla. S Petrou jsme si psaly SMS, ona šla na černou. Na dvojce jsme se sešly a já to v klidu sjela, už ne takový strach jako včera. Přes noc to i zasněžili, protože to bylo včera zledovatělý.

Když jsme sjely tu dvojku, tak dole jsme sedly na tu kotvu, na jejímž vrcholku byl v 11:45 sraz na focení. Byly jsme tam včas! Už se fakt snažíme, protože to řekla učitelka na schůzce.

Po obědě jsme se znovu na pokoji rozcvičily, já jsem byla trošku pomalejší než Peťule a už jsem se naučila nandavat ty boty (Pétina zásluha). V 14:00 jsem hned spadla na kotvě (opakovaně). Bylo to fakt trapný, ale obsluha mi pomohla. Pak jsme jely lanovkou a já šla na červenou a Péťa na černou. Byla hrozná zima a sjezdovka zledovatělá. Peťule řekla, že černá byla v pohodě. Ale já jsem se bála tu červenou sjet, stála jsem a dívala se do té hloubky. Jezdilo to hůř, protože to namrzlo (ráno to jezdilo perfektně). Myslela jsem, že to snad sejdu bez lyží. Nakonec jsem se donutila to risknout a pojmout jako výzvu. Zvládla jsem to, ale jezdilo to blbě a s notným strachem. Sjela jsem to ke kotvě a vyjela jsem kotvu a přes ten kopeček k pomě. Na pomě jsem nejezdila. Vždy jsem sjela až dolů k lanovce. Byla to modrá sjezdovka.

15:50 jsem se s Petrou sešla nahoře na modrý - lanovce - sjely jsme ke kotvě, ruce už mě strašně zábly (před obědem ne). Prve bylo k obědu brambory a sekaná, zelný salát a nudlová kuřecí polévka, k večeři byly borůvkové knedlíky přelité tvaroho-jogurtovým mlékem (pravděpodobně) a skořicovým cukrem. Bylo to mňam. Julča utírala stoly a zeptala se mě - tak co (nebo tak něco) a já jsem pochválila jídlo a ona řekla, že neví, jestli mu to má vyřídit. Řekla jsem, že jo.

Pak byla schůzka, kde nám bylo kromě jiného sděleno, že je možná sleva na večerní lyžování, jen se to musí nahlásit ráno.

4.Den - přeskáče - středa

Vzbudila jsem se cca v 7:15, byla jsem vyspalá, ale ještě jsem chvíli ležela, abych zbytečně brzy nestrašila. V 7:45 jsem vstala, převlíkla se a šla do posilky. Petra vstala až v 8 nebo dýl, tak nestíhala rozcvičku. Nechtěla jsem ji budit zbytečně brzy, a tak jsem ji nevzbudila vůbec :D A taky jsem předpokládala, že má budíka. Snídaně super. Nafásly jsme každá talíř jídla. K obědu bylo mňam rizoto.

Před obědem lyžování na modrý. Nalítla jsem do 2 lidí (trapas). Pak jsem jela ještě tak 2x - 3x dolů a tam dole byla pančelka s dětmi. Pozvala mě k nim do lanovky a trošku jsme pokecaly. Pak mě učila lyžovat.

Po obědě mě to moc lyžovat nebavilo. Zkoušely jsme slalomovou trať. Chtěly jsme se svést kabinou, ale zavřeli pak tu lanovku (oni byli v bazénu). Lyže nám dali zvenčí, hůlky jsme měly uvnitř. Sympatický pán nás vyfotil a já tajně jeho. Pak pěšky v lyžařských botách k domečku a lesem k ubytovně (cca 1 km, ale v přeskáčích se to zdálo jako věčnost.)

Večeři jsme my večerní lyžaři měli v půl 6 a 6:00 lyžování, ale šly jsme pozdě. U večeře jsem s Julčou prohodila, co budou dělat. Darja se mnou jezdila a vysvětlovala, co dělám špatně, pak Káťa, Dále Robin a Jarda, byli moc hodní, utáhli mi přezky a byli fajn  Jednou jsem jela s paní, jejíž národnost jsem nedokázala odhadnout. S Káťou jsem pak jezdila, spadla mi lyže, protože jsem se snažila jet, jak mi Darja řekla. Darja taky chodila do posilky. Taky tam byla jednou ženská, která si to tam dle jejích slov "zabrala". Mně to bylo úplně jedno, šla jsem si jen přeskočit švihadlo. Kluci mi to přitáhli proklatě, ale 1 bota nešla sundat (pravá). Ten kluk odvedle to nedokázal sundat. Šla jsem si do posilky zvednout v lyžařské botě benchpress (vestoje) a pak jsme šly do klubovny ohlásit to učitelce. Tý to nešlo sundat, až Darja to sundala, učitel to natáčel.

5.Den - čtvrtek - poprvé na diskotéce

Dopoledne lyžování na modrý (chtělo se mi spát, "spala" jsem na lanovce. Pak jsem jela na červenou, Petra jezdila na kotvě a chvilku červenou - snowboardovou trasu, pak černou, ale ledový. Nemohla jsem to už vydržet (už od začátku lyžování se mi chtělo chcát), tak jsem se šla vy… a vy… do lesa a Petra přejela odbočku, jela znovu nahoru a vyzvedla mě, hrozná ledovka lesem, národní park, chatičky, focení, natáčení. Volala nám učitelka, kde jsme, že na nás 10 min. čekají, tak ať přijdem rovnou domů. Nevynadala nám. Oběd - zapečený brambory.

Večeře - rajská a čufty, Julča se Zdeňkou mi nandaly knedle (houskový) i těstoviny. Po jídle nás Petra vyfotila (kuchař byl prý nemocný). Bolí mě lýtka z těch bot. Odpoledne s Verčou na červený, pak kotvou na modrou. Dala si čokoládu, děti z Holandska nebo Nizozemí, měli tam rodiče, pančelka dole na mě čekala, aby vrátila skipas. Ráno jsme pozdě oznámily úmysl jít večer lyžovat, tak jsme si celý den opakovaly, jak jsme blbý. Včera jsem zapomněla skipas v pokoji. Nakonec jsme hodinu (od osmi do devíti) lyžovaly a pak jsme šly ještě chvíli na diskotéku si zatrsat. Byla to moje první diskotéka a zvládla jsem ji ve svých 22 letech jen proto, že jsme si předtím na pokoji cucly vína, které Petra koupila v Lidlu před odjezdem ;) Pak stačilo jen koukat, co dělá ona, a neohlížet se napravo ani nalevo  Když to končilo (vzápětí), museli jsme rychle pryč, majitel spěchal. "Vám rodí žena?" zeptala se ho Petra ( :D ) Nejdřív jsem tam nechtěla jít, abych neporušila svou zásadu, že nikdy nepůjdu na diskotéku. Ale Petra byla moje opora a přeci jen to byl lyžák, ne nějaký buchy buch, chlast a drogy.

Dokonce jsem v tento den šla i v podprsence na záchod - po chodbě, abych bojovala proti stresu. Nebylo to ovlivněno vínem, to jsem byla ještě "čistá".

Spát jsme šly v půl 3, balily jsme. Já byla dost unavená. Petra napsala Jirkovi: "Petra uklidí tři kusy oblečení a pak pět minut odpočívá." :D Stanovila jsem si, že za každé 3 uklizené kusy si sním jednu sušenku, což jsem vyžebrala na Petře.

6.den - pátek - odjezd

Pančelka nás v 6:45 vzbudila (už jsme byly vzhůru). Nestíhala jsem rozcvičku, stěží jsem doběhla vyčistit zuby. Zdeňka mi dala 6 sušenek a 2 banány. Jedna učitelka z té druhé školy mi řekla: "Dobré ráno, tanečnice." Abyste rozuměli, já tanec nesnáším, ale na té dýze na lyžáku mi to vůbec nevadilo, neboť bylo vylidněno a neměl mě kdo očumovat :D

Nějak jsme zmeškaly odjezd, přišla pro nás pančelka a s učitelem nám pomohli se zavazadly. My honem rychle na záchod a šup do busu  Byl tam hroznej hic, já se hned zpotila a dost jsem páchla. Voňavku jsem měla v krosně. Zapli jsme klimošku a s Petrou jsme se učily angličtinu, ale odpadla jsem, protože jsme dopily to víno a mně to zastírá mozek únavou. Kromě toho tam byl onen již zmíněný hic. Opět byla zastávka na benzince na záchod a na to, vydýchat se z toho hicu na čerstvém vzduchu. Mezitím se to v buse trochu vyvětralo a řidič už netopil, nicméně jsem si položila hlavu na opěradlo pro pití a poslední půlhodinu jsem tak "proležela". V buse jsem si ještě jednou sundala tričko do podprsenky, na což jedna holka reagovala nechápavým pohledem :D Byla jsem zpocená a tričko mi páchlo, i půjčila jsem si deodorant od druhé Verči, abych se zbavila toho smradu, ze kterého mi bylo blbě.

V 11:45 jsme byli na místě. Péti mamka nás naložila a mě vyložila doma.

Úžasné zážitky, vstřícnost, kopa srandy a zábavy, tak nějak bych shrnula tento nevšední výlet  Jsem ráda, že jela kamarádka s námi (nepatří do školy) a pomohla mi překonat můj děsnej strach.

Pozn. : Po celou dobu pobytu jsem intenzivně prděla a říhala na pokoji. Také jsme si den co den nadávaly do krav a debilů (naše normální oslovení) a do volů.

Věci jsem si zabalila suprově - nic jsem doma nenechala, protože jsem si psala soupis toho, co už jsem sbalila a co chci sbalit. Taktéž jsem postupovala při odjezdu z hor. Seznam těch věcí si chci vzít i příští rok, využila jsem opravdu všechny, až na pár detailů, které jsem "táhla" zbytečně. Rukavice jsem využila pouze slabé hnědé a druhé jsem si půjčila od kámošky. Jelení loje a antiperspiranty jsem omylem táhla 2. Jediné, co mě nenapadlo vzít, byl kabel na foťák, a nenapadlo mě mít NABITÝ foťák. Petra měla naštěstí kabel a ani jsme nepotřebovaly paměťovku, ona jich má doma spoustu, ale já jsem se nenamáhala jí o ni psát, protože jsem věděla, že mi stejně neodepíše…

Druhou polovinu středečního zápisu jsem psala potmě, protože mi Petra zhasla světlo, protože jsem místo psaní jenom ležela s papírem na posteli. Byla jsem hrozně unavená si jít rozsvítit.

Taky jsem dokázala přeskočit 140 krát přes švihadlo, což bylo dáno i tím, že bylo lehké a rychle točilo. :)

Úžasnej lyžák chci příští rok rozhodně zopakovat 





Někde jsou tu omylem děti z Holandska s měkkým i, ale nemůžu to teď najít.