Blitky jako svině

29. března 2018 v 21:52 | Surikata |  POEZIE
Bylo mi na blití,
spát se mi chtělo,
tělo mý napitý
však nebylo.

Kdybych nic nepila,
tak bych se vrávoravě
klátila
jak loďka na Vltavě.

Vloni totiž do práce
jela jsem s blbým pocitem,
že se potřebuju vyzvracet,
avšak jela jsem tam přeci jen.

Nepila jsem příliš tekutin,
páč mi bylo na blití,
náhle musela jsem dupnout na plyn,
vozovka se houpala až k zabití.

Neměla jsem v sobě
ani kapku alkoholu,
čaj jsem pila velmi chabě,
abych ho nevyvrhla z bachoru.

Vylezla jsem z auta,
padala jsem k zemi,
domů pěkná dálka,
do práce ještě pár obcemi.

Několikrát zastavení,
hlava se mi točí,
z posledních sil doražení
do práce a konec, přikrývám si oči.

Nemůžu vylézt z auta,
dýchám velmi zhurta,
jdu ven, blitky dělají salta,
jdu, přidržuji se auta,
ale spadnu jako karta,
natažená jako kurta.

Manažerka přidrží mě,
vybídne mě, ať jdu s ní,
držím se jí rukama od blitek
a sanitku mi volají.

Umývám si držku, ruce,
převlečou mě,
smrdím totiž potem prudce,
dovedou mě do postele.

V nemocnici píchnou do mě kanylu,
jsem tam pár hodin,
řekli mi, ať hodně piju,
ať mi neni, jako když rodim.

Přijel pro mě děda,
snažím se dost pít,
jenže za dva dny znova
bliju jak Alík.

Tak zas piju málo,
táhne mě to k zemi,
jak by se to zdálo,
ožralé mé tělo neni.

A tak jedu k doktorce,
poradí mi pít colu,
silná dehydratace,
a to je konec příběhu.


Jo, to byl zážitek. Vždycky je v tom nějaké ale. Nechtěla jsem moc pít, protože jsem všechno hned vyblila, ale dehydratace je přímá cesta k záhubě. Nezahrávejte si. Nikdy by mě nenapadlo, co to s člověkem udělá. Taky se na to v nemocnicích dost umírá, protože staří lidé se nemůžou/nechtějí napít a sestry na ně nemají čas. Myslela jsem si, že když nebudu pít, nebudu blít. To se mi nakonec nepodařilo. Točila se mi hlava jako prase, musela jsem několikrát zastavovat, v práci jsem nemohla vylézt z auta. Pak jsem to vedle auta vyklopila, rozmázla se na vozovce, jak už jsem se neudržela, a rukama od blitek jsem se chytla své nadřízené, která mě odvedla na pokoj.

Nemohla jsem se posadit na nosítka, ale nakonec jsem to zvládla. Řekli mi, abych dýchala pomalu, protože rychlý dech mi způsobuje to zvracení. Pak mě odvezli a dali mi na blití takový to. Já se zeptala, jestli do toho můžu blejt. Řekli, že ano. Chvíli jsem ležela, ale pak infuze začala účinkovat a já jsem se s nimi rozpovídala. Najednou byla sranda.

Závěrem chci říct, abyste hodně pili, jestli nechcete skončit jako já. Bylo mi předtím pár dní fakt hnusně, myslela jsem si, že kdyby mi to mělo zůstat, musela bych se jít zabít, protože to bylo stašný. Takže když nebudete pít, nemáte vyhráno nad blitím. Vždycky je v tom nějaké ale. Nějaká překážka. Začnete kolabovat. Rozmáznete se na zemi jak široký, tak dlouhý.

Fakt to nechtějte zažít a dodržujte pitnej režim. A pokud se vám to někdy stane, vypijte denně půl litru coly a litr a půl obyčejné neperlivé vody. A bude vám dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 30. března 2018 v 10:36 | Reagovat

Také mám problémy s pravidelným příjmem tekutin, ale nic podobného jako tobě se mi ještě nestalo...

2 Surikata Surikata | 17. září 2018 v 16:46 | Reagovat

[1]: Já jsem nikdy neměla problém s pitným režimem, vždycky jsem pila dost. Až tento incident byla výjimka. A od té doby si to hlídám, liju do sebe tekutiny, i když nemám žízeň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama