Jak to, kurva, uklidit?

29. března 2018 v 20:08 | Surikata
Napadlo mě, že než sem všechny svoje papíry přepisovat, co je sem ofotit? Má to ovšem jedno velké ALE. Ne všechno je dost čitelné a vy byste viděli i to, co vidět nemáte, resp. čmáranice, které neplatí. Možná jedině to, co je napsané KRASOPISNĚ, by sem mohlo jít bez pracného ťukání do klávesnice.

Momentálně jsem totiž opět ve fázi úklidu (hledám peněženku s občankou) a narazila jsem opět na své papíry (do knihy, do školy, "šuplíkové" - tedy články, básně, atd.)

No ALE pak bych se možná ufotila k smrti, protože je toho fakt dost. Zajímavé by bylo, kdyby se všechno, co se jednou vyfotí, v počítači hned přeměnilo v tištěnou formu. To by ubylo práce...

Přiznám se, že mě to vůbec nebaví hledat. Takže jsem skoro ve fázi, jako když jsem se balila z hor: uklidím pět kusů věcí a odpočívám. Tam jsem ovšem byla ospalá, tak jsem vždycky hupsla do postele. Tady si zalezu ke kompu. Taky mě furt znervózňuje ten zub, co by potřeboval oplombovat, furt mi tam zajíždí jazyk. Děsně mě to irituje, odrazuje, odpoutává moji pozornost od všeho dalšího. Protivné, nepříjemné. Naštěstí to nebolí. ALE... Strašně mě to sere. Musí se s tím něco udělat, nebo se zblázním. Nemůžu se soustředit na nic jinýho.

Možná konečně zas něco tedy opíšu z těch lejster, co jsem během let sepsala. Třeba bych to mohla udělat tak, že vždy opíšu jeden literární kousek a pak uklidim pět kusů věcí. Teď je otázka, co mě bude "bavit" víc. :D Možná pak ty uklizené věci trošku přibydou... Přepisovat literární tvorbu do PC není tak zábavné, jako psát z hlavy na papír nebo přímo do kompu. Ale měřit to stylem "přepíšu deset vět a pak pět věcí uklidím" by asi nemělo účinek.
Moment, jdu uklidit pět kusů věcí, ať se prochu posunu. (...)

Tak, uklidila jsem do tašky 15 knížek, které musím vrátit do knihovny. To už je trojnásobek. Takže si teď můžu užívat na kompu.
ALE já půjdu ještě něco uklidit, abych měla o čem psát. Tak moment. (...)

Nějaký hadříky. Roztřídím je na to, co nosím, zbytek půjde jinam. Hrozně mě to nebaví. Kurva, hrozně se nudím. A sere mě ten zub, proč jsem se kráva rozsekala na tom kole? Protože jsem byla ťuklá a zamilovaná. A ty úlomky jsem z tý země ani nesebrala, protože jsem chtěla vidět, jak to dopadlo. A kurevsky mě to bolelo.

Vždycky je v tom nějaké ale, a zde je námitka: "Nemusela jsem tam ALE vůbec jezdit." Jo, nemusela. To bych ale nesměla být tak blbá a ve svých tehdejších 18 letech se nezamilovat do padesátníka a nenechat se oblbnout povzbuzováním jedný ženský, co mi řekla, že neni špatnej nápad jet na kole někam, kam neznám cestu, a spát na mole a vůbec nespadnout do vody.

Tady je vidět, jak jsem ve svých 18 letech byla dětinská, a taková jsem víceméně dodnes. Ale teď už jsem rozhodnutá se nezamilovat, být plná ledu vůči lásce, obrnět se chladným klidem v oblasti romantiky. A taky nejet na starém kole, když už je krátce před setměním, a jet někam, kam pořádně neznám cestu. A bez helmy.

Taky existují chrániče na zuby, ale na to je teď naprosto pozdě. Zuby jsem si už zkurvila, vlastní vinou. Nedělejte stejnou chybu jako já, budete si to do smrti vyčítat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama