Duben 2018

Jednou provždy

Dnes v 3:31 | Surikata |  POEZIE
Už nikdy nic nebude jako dřív
Ve všem máš chlív
Zavřu oči jednou provždy
Probudím se? Kdož ví.

Do čeho vkládám svou naději
Se zborní, než se naději.
Všechno posrat jde jednoduše
Zabít to jako výstřel z kuše.

Musím se zabít
Ne tu dále strašit.
Když jsem zkurvila už všechno
Na pohřbu mi bude hrát techno.

Jediné, co mi kdy šlo
Mi ani nevyšlo.
A nikdy už se tak nestane
Vítr všechno odvane.



Navždy ztracená kniha

13. dubna 2018 v 7:19 | Surikata
Dnes je poslední šance získat zpět svou knihu. Ale obávám se, že je navždy ztracena.
Hodně jsem knihu poslední dobou vylepšila, psala jsem ale potom už offline a pak to prostě zmizlo :( Zbyla jen stará verze, vím, aspoň něco, ale šťourat se mi v tom už nechce, ztráta moc bolí. Přepsala jsem i pár papírů, které už prolítly komínem. Ale i kdybych je měla, tak skvěle už bych to prostě do kontextu nezasadila. Takže totální skleslost a zádumčivost.