Duben 2018

Jaké knihy budu letos psát, když ta první je v prdeli

26. dubna 2018 v 0:04 | Surikata
Když jsem ztratila knihu, tak jsem se rozhodla, že zkusím vydat básnickou sbírku. To bych mohla udělat tento rok, za který jsem chtěla vydat svůj western. To se opět protáhne, protože jsem to prostě zkurvila a ty změny nemám :( Jediná výhoda - uklidila jsem si pokoj, papíry s knihou jsem uklidila a nešáhnu na ně tak rok. A nosit budu při sobě vždy blok na nápady a mít to vše pohromadě a nedělat už chyby. Nikdy už to nebude tak cool, ale co se dá dělat. Vydám šitku, ale lepší, než nevydat nic. Nebude to mít asi takovou délku, protože už je autorka prostě vyšťavená, zklamaná a téměř oběšená. Tak už to nebude mít ten skvělej humor, no prostě jsem kráva.
Takže teď budu psát hodně básně, hlavně ty pesimistické, protože ty umím procítit, no a vydá se to, ať to lítá! Ať lítá jedna kniha za druhou! Žádný sraní! Western bude za dlouho, ztráta nejnovější verze bolí jak čert, smyčka okolo mého krku je téměř utažená, ale když nevyšel western, musí vyjít básničká sbírka nebo sbírka povídek nebo pohádky pro děti nebo prostě sci-fi kniha o Floccinaucinihilipilificationu. Dát dohromady všechno, co mělo kdy úspěch, a vydat to! Třeba Sebrané spisy (a moje jméno) a bude tam všehochuť. Tu povídka, tu básnička, tu něco, co vyšlo v novinách... Jdu za svým snem! Tak moje první kniha nebude western! Bude třeba až pátá! A před tím vyjde sbírka básní, knížka ve stylu foglarovky... (Kdybych já si jen vzpomněla, kde ten Štěpán Moknouš skončil), dát nějak dohromady Vilína, udělat z toho třeba co já vim, příběh na pokračování. A do té knihy sebraných spisů nacpat oba mé slavné komixy, některé nové přimalovat a prostě to někam dotáhnout, chci být prostě spisovatel!

Být jako chlap

25. dubna 2018 v 22:14 | Surikata |  TÉMATA TÝDNE
Žena s chováním chlapa... To jsem já. A kdo takovej neni, ten to nepozná :D...

Mě třeba baví mluvit jako chlap, ty tóny, ta hloubka, často se musím snažit mluvit jemně, hlídat se, nepoužívat mužský styl řeči, mužské nadávky, krotit se v krkání :D Ba ne, to už nedělám, ten fenomén mě přešel, ale bylo to u mě populární ještě ve dvaceti :D Jinak nevidím žádnej problém si někde venku na ulici odplivnout, všude jsou beztak samé plivance, ale lidi si pak myslí, že vystupuju jako chlap, tak se musím ovládnout :) Většinou mě to nutí flusnout, když někdo v mé blízkosti kouří a já to vdechnu. Nebo flušu po nějakém sportovním výkonu a totálně mě točí, když mi rodina vyčítá, že mám doma bordel větší než chlap. Jak dělají ten genderovej rozdíl, to je mi nepříjemné, neztotožňuji se s tím. Každej je prostě nějakej a nevím, proč by holka nemohla mít bordel, mimochodem, na dámských záchodech, jak známo, bývá nepopsatelej bordel.

Já jsem se i v dětství spíše bavila s kluky, kluky jsem byla obklopena a s nimi mě to bavilo, v pubertě holky prahly po šamstrech a jejich rytířské ochraně :D, no snažily se mi vysvětlit, že mě kluk bude ochraňovat a nezapomenutelná je věta: "A Péťo, ty nechceš nikdy kluka?" Ptaly se mě tak ve čtvrnácti přibližně. Takže to znamená, že jsem svou budoucnost měla rozlousknout už ve čtrnácti, teď už mě nikdo ochraňovat nebude :D "Chceš mít někdy kluka?" Já už ani nevim, co jsem ji odpovídala. Já jsem po ničem takovém netoužila. A už tehdy mi dávaly nenápadně najevo, že se chovám dost jako kluk. Že jsem taková jiná.

Ano, líčení stojí čas a peníze. To je taky můj oblíbený argument. A kromě toho je to chemie, kterou moje tělo nepotřebuje. Dráždí to oči atd. Nothing for me.

Jak jste si všimli, jejich pro ně nejdůležitější otázka v té době byla, zda chci vůbec někdy kluka, obtěžovaly mě s tím, div, že mě nechaly vyspat :D Byly to nálety jako roj sršánů, ale ustála jsem to, i to, že si neholím nohy, jsem musela "obhajovat", stejně to nepochopily, mlely si svoje :D Nikdy jsem zkrátka neměla důvod něco takového udělat, přijde mi to bez hlavy a paty a s hygienou to nesouvisí. Navíc jsem asexuální, takže jestli se to nelíbí mužům, co já s tím? :D Tak at na to nekoukají!

Nedokážu si sebe představit jako sexující osobu, je to spíš sci-fi, protože mě nic takového opravdu nebere :D

Naopak.

Z duše se mi to příčí.

Proč je tolik důležitej sex?

25. dubna 2018 v 19:55 | Surikata |  TÉMATA TÝDNE
Představte si, že byste byli úplně bez sexuálního pudu. Zajímalo by vás druhé pohlaví? Věřím, že ano.

Výjimky samozřejmě existují, i mezi asexuály, ale držme se té úvahy objektivně. Stejně, jako chce dítě matčiny doteky, tak i dospělý člověk chce dotyky a troufám si říct, že v mnoha případech chce "pouze" ty dotyky, nic "víc". Nutnost skončit v něžném a vášnivém objetí a splynutí v jedno tělo je sice klišé, ale také vypěstovaná "nutnost". Ve skutečnosti to ne vždy bývá "nutnost".

Protože je zcela přirozenou potřebou člověka cítit vedle sebe lásku a blízkost druhé osoby. Tu vás někdo vezme za ruku, tu vás někdo obejme a tak, gesta, po nichž každý touží, ale která "nahrazuje" partnerský sex. V mnohých případech je to uspokojující, ale někdy ta něžná gesta bez sexuálního podtextu prostě chybí. Kolikrát čtu na FB statusy, že lidi potřebují jen "obyčejné" obejmutí... Lidi si myslí, že tím nejvyšším je sex, ale prostě není.

Proč je sex důležitej? No je to prostředek pro kopulaci, zachování druhu, tvoření dětí. To je poslání této činnosti, ne vydělávání peněz, zvyšování ega počtem sexuálních objektů nebo boj proti nudě.

Již dávno jsem vcelku zklamána pochopila, že je pro lidi sex něco jiného, že je to soutěž, prostředek pro udržení partnera a ukojení vlastní potřeby, navození líbivé a příjemné atmosféry, uvolnění a sportovní výkon.

Kdybyste tedy byli bez libida, nikdy byste nezažili ten chtíč, co s vámi cloumá, ten tlak, ty všechny tělesné projevy, které se s vámi dějou, když jste sexuálně nažhavení. Nikdy byste v podstatě neprošli pubertou, zůstali byste dětmi, stali by se z vás dospělí se schopností se rozmnožovat, ale pouze když byste si byli jisti, že už chcete dítě. Pak byste zas tuhle schopnost vypli. Ubylo by vražd se sexuálním motivem, znásilnění, týrání, žárlivosti a nenávisti k ostatním sexařům. Lidé by se měli víc rádi, nemusely by existovat ochranné zábrany proti graviditě, vyhozených dětí v popelnici by ubylo i jeblých matek, které si to udělají, ale pak to nemilosrdně a zcela bez emocí a mateřského pudu oddělají. Když mají pudy sí dítě udělat, měly by mít i mateřské pudy.

Teď to musím dopisovat z hlavy, protože se mi ten zbytek textu neuložil. :( Bylo to zrovna dobře napsané :( Tak to jen zkrátím a nebudu už to tak barvitě líčit jak kripl.

A teď přijde ta nejdůležitější otázka: Je sex opravdu lepší než to všechno ostatní? Co je na něm lepšího? Je opravdu lepší něco někam strčit, je to vrchol lásky?

Bohužel to bylo před tím tak dobře napsané, že už to sem přesně tak ani nebudu zkoušet znovu psát. Prostě jsem tam psala, že i lidi píší třeba na FB, že jediný, co potřebujou, je "obyčejné" obejmutí. A taky jsem ve vás chtěla vyvolat zamyšlení nad tím, co byste se svým partnerem dělali, kdybyste neměli sexuální pud, co nesexuálního byste dělali a že by ubyly ty vraždy se sexuálním motivem a tak, ale vypisovat to znova nebudu, když se mi to neuložilo. Nedávno se mi neuložila kniha a to je větší trága...

Asexuál očima sexuála

22. dubna 2018 v 23:23 | Surikata
Když zavřu oči, lze si představit ledacos. Třeba sebe jako matku nebo sexuálně žijícího člověka. Máte to tak většinou všichni, ale u nás "áčkařů" to tak docela není. Žijeme bez sexuálního pudu a pokud hledáme protějšek, nesmí na nás s tím svým nádobíčkem. Ale jaké by to bylo, kdyby na nás se svým nádobíčkem směl? Kdyby naše lůno bylo natěšeno jen na něj?
Prostě by náš život byl o něco nudnější, protože bychom se museli zaobírat myšlenkami na sex a plus ještě touto aktivitou zabít tak drahocenný čas. Riskovali bychom těhotenství a nějakou tu "breberku", teď teda mluvím za sebe, protože žádná ta vaše slavná metoda ochrany není stoprocentní :) A já nemám prostě důvod to dělat, tak proč promejšlet antikoncepci?
Při prohlížení fotek porodů jsem se jen utvrdila v tom, že tudy u mě cesta nevede, nehledě na to, že jsem opravdu dost sobecká a starat se o dítě je prostě dlouhá cesta odříkávání a závazky se vztahují na celý život.
Takže si myslím, že je zbytečné a nesprávné se do toho tlačit, když tam nejsou ty pudy. Asi by měli mít děti a sex prostě lidi, co ty pudy mají, uměle se do toho nutit je nedobré. Když vím prostě, že na to nejsem, tak není co řešit. Tudy cesta nevede, jsem rozhodnutá ve svém způsobu života pokračovat. Jsem takhle spokojená.
Možná si někdy budu shánět nějakého áčkaře. A jen s ním budu žít šťastně až do smrti :D.
Zazvonil zvonec, a pohádky je konec! :D
Já si to prostě nedokážu na sobě představit, ty normální přirozené biologické věci typu kopulace nebo porod. Nebo to sání z prsů a tak. Neztotožňuji se se svým pohlavím, jsem buď člověk bez pohlaví, nebo oboupohlavný člověk.
Myslím, že takhle (nebo podobně) to má víc lidí tady, tak jestli chcete, tak se tady pod ten článek podepište :)
Je to sobecké, ale starat se o dítě znamená mnohá přemáhání, být v pohotovosti x hodin denně, a kdo na to prostě nemá pudy, tak nevim, proč by to měl dělat. Jenom proto, že to tak dělá většina. Ale já evidentně do té většiny nepatřím, tak si můžu dovolit to dělat jinak :D
A mít sexuála, to je cesta do záhuby, život posranej natotata! Žít celej život v kleštích, dělat něco, co je vám z duše nepříjemné a nechutné, co se vám nelíbí a co nemáte důvod dělat... Budete celej život furt dokola nosit dříví do lesa? Tak co z toho života budete mít?
Myslím, že když se 3% procenta lidí z celé populace nerozmnoží, tak ta většinová opozice to pokryje kolikrát i za ně a že prostě nevymřeme :)
Nevim, třeba někdy potkám někoho, o soužití s nímž budu vážně uvažovat, ale dokud tato situace nenastane, mám pevně stanoveno ze zaběhnuté cesty nesejít. Nemůžu se přece do toho nutit, když na to nejsem.
Doufám, že jste nezavřeli oči nudou, ale že jste si z článku něco odnesli.

Jednou provždy

20. dubna 2018 v 3:31 | Surikata |  POEZIE
Už nikdy nic nebude jako dřív
Ve všem máš chlív
Zavřu oči jednou provždy
Probudím se? Kdož ví.

Do čeho vkládám svou naději
Se zbortí, než se naději.
Všechno posrat jde jednoduše
Zabít to jako výstřel z kuše.

Musím se zabít
Ne tu dále strašit.
Když jsem zkurvila už všechno
Na pohřbu mi bude hrát techno.

Jediné, co mi kdy šlo
Mi ani nevyšlo.
A nikdy už se tak nestane
Vítr všechno odvane.



Navždy ztracená kniha

13. dubna 2018 v 7:19 | Surikata
Dnes je poslední šance získat zpět svou knihu. Ale obávám se, že je navždy ztracena.
Hodně jsem knihu poslední dobou vylepšila, psala jsem ale potom už offline a pak to prostě zmizlo :( Zbyla jen stará verze, vím, aspoň něco, ale šťourat se mi v tom už nechce, ztráta moc bolí. Přepsala jsem i pár papírů, které už prolítly komínem. Ale i kdybych je měla, tak skvěle už bych to prostě do kontextu nezasadila. Takže totální skleslost a zádumčivost.