Noc v satanově pasti - kosti budou chrastit

6. května 2018 v 23:22 | Surikata |  TÉMATA TÝDNE
Noc v satanově pasti
Kosti budou chrastit
Kdo sem jednou vkročil
Jeho život skončil.

Letos jako vloni
Mrtvoly tu voní
Čerstvý pach krve
Teď jako prve
V nozdrách čpí
A ty víš
Že žádný princ na bílém oři
Ti nepomůže, leda k hoři.
Brány pekla nerozboříš.

Žádný princ na bílém koni
Tě, milá paní,
Nezachrání!
Nikdo Ďábla nedohoní!
Naopak, zemře v útrapách a ohni!


Kdo vkročí do té staré klece
Nedojde dalece!
Pohltí ho temná síla
Nespasí ho ani princ,
o němž každá dívka snila!


Ďábel!
Kdo vejde do té barabizny,
Zemře!
Obrostou ho divizny....

Satan je ztělesněné Zlo
Ne princ a nepřišel líbat tě na čelo...
Před Satanem neutečeš
Ani když se před ním svlečeš...


Ta barabizna byla prokleta dávno již. A dosud prokleta jest. Byl na ni totiž vyslán ďábel. Kdo tam jednou vkročil, nevrátil se.


Petr - syn se nudil, a tak zašel o pár domů dál za přítelem.

,,Čau Lubore. Rodina dnes odjela na dovolenou." Petr stojí ve dveřích, opřen o futra.

"Proč jsi nejel s nimi?"

"Nechtělo se mi. Mám rýmu."

Lubor ho zbytavě pozoruje. ,,Proč nepozveš Simonu?"

"Podvedla mě. Rozešli jsme se."

"Máš jinou?"

"Markétu."

"A?"

"Marodí."

Lubor spěšně koukne na svůj oděv - tedy spíš jen na narychlo natáhlé trencle - a řekne: "Můžu jít takhle, nebo chvíli počkáš?"

Petr kejvne.

Zajde dovnitř, Petr čeká, myslí na Simonu. Konečně se na prahu objeví Lubor.

"Tak jdem."

Nasadí si boty a odejde ochotně s Petrem. U Petra doma se oba přezují a kráčejí po schodech vzhůru.

"Tady je nějak temno, ne?" Lubor pronesl.

"Tak rozsvítíme."

"Ne. Počkej," zarazí ho Lubka.

"Na co?"

"To by nebyla žádná prdel. Vyvoláme duchy, ne?""

"Pche. Jsi pako," zkritizoval ho jeho kamarád. "Ale je mi to jedno. Já se nebojím."

Petra zajímalo, koho vyvolají.

"Mně je to jedno. Hlavně ať je pořádný vzrůšo, i kdyby to měl být duch někoho, kdo nikdy neexistoval."

Pročež Petr vyprskl a řekl, že by rád vyvolal Satana.

Stanuli v Petrově pokoji. Jakmile nastane tma, rozjede se to na plné oprátky.

,,Připravíme to tu trochu. Já dojdu dolů pro svíčky a zápalky. Ty sežeň zaříkávadlo."

Seběhl z místnosti a přinesl balíček karet Bang!

,,Zahrajem si Bang!, ne? Abychom zaplnili čas zbývající do tmy," navrhl Petr.

,,Raději Město duchů, to nám víc přiblíží očekávanou atmosféru noci."

,,Dobře, Lubore. Přinesu to." Otevřel jednu ze zásuvek, ale úděsem strnul. Na velkém kuse ohořelého papíru tam bylo ohněm něco napsáno. Petr již věděl, co, a to ho vyděsilo. Lubor na nic nečekal a přiskočil k zásuvce, aby se podíval, co se stalo.

,,JSEM NA VÁS PŘIPRAVEN," stálo tam ošklivým písmem, ,,ĎÁBEL."

Lubor obrátil oči v sloup. "Fakt trapný, Petře."

,,Co já? Já nemohl vědět, že budem někoho vyvolávat."

"Haha. Fakt dobrej vtip."

"Někdo si z nás dělá srandu."

"Nojo, duch už je tady."

,,Prve to tu ještě nebylo," řekl Petr.

"Anebo jsi to neviděl. Byl tu někdo, když jsi šel pro mě. Třeba si z nás dělá prdel Simona."

"Jdi do prdele. Nikdo nemoh' vědět, koho budem vyvolávat."

Lubor udělal lhostejné gesto. ,,Věděl jsi, že budu souhlasit s tvým návrhem vyvolávat duchy, a měl jsi již předem připravenou otázku, koho vyvoláme. Počítal jsi s tím, že řeknu ďábla, a nastražil jsi tady tenhle papír!"

,,Ne, Lubore! Lhal jsem ti snad někdy, člověče? Proved' jsem ti snad někdy takovou lumpárnu?"

,,Ne, ale dnes ses rozhodl pro změnu."

,,Nemá cenu se s tebou hádat, ale až se něco stane, dáš mi za pravdu."

,,Už se něco stalo," vysmíval se Lubor. ,,Z ničeho nic se tu objevil děsivý papír," dodal pohrdavě.

,,Lubore, jsi hrozně nedůvěřivý," řekl Petr vyčítavě. ,,Nechápu tě. Vždycky jsme si přece rozuměli."

,,Ovšem až do chvíle, kdy tě napadlo nastražit na mě tuhle blbou léčku," odvětil Lubor chladně.

,,Pojďme hrát to Město duchů," změnil Petr téma rozhovoru, protože věděl, že by tohle mohlo skončit tím, že by se jeho a Luborovy cesty mohly rozejít napořád.

,,Konečně rozumný návrh," řekl ulehčeně Lubor.

,,Uvidíš, jak tě odrovnám!"

,,To se ještě uvidí," usmál se spiklenecky Lubor.

Pustili se do karetní hry. Hru dlouhou dvacet pět minut nakonec skutečně ukončila výhra Petra, který byl v roli bandity a zvítězil nad šerifem.

,,Jdu na záchod," ohlásil Lubor Křepelka, seběhl ze schodů, otevřel dveře a zamířil k záchodu. Hned na to se z Petrova pokoje ozval zděšený výkřik.

,,Co to na mě zase zkouší," mručel si pro sebe Lubor, umyl si ruce a zamířil nahoru. Byl přesvědčen, že Petr na něho zase kuje nějaké pikle.

Otevřel dveře a spatřil zaraženého Petra, sklánějícího se nad nějakým papírem.

,,Co to máš zase za papír?" zeptal se Lubor lhostejně.

,,Další dopis od satana," pronesl Petr velmi nejistě.

,,Zase jsi mi nachystal nějakou léčku? Víš dobře, že na tvoje pikle nejsem vůbec zvědavej, Petře. A víš taky dobře, že jsem ti nic neproved'."

,,Jistěže jsi mi nic neprovedl," připustil Petr, ,,ovšem já tobě taky ne, Lubore. Přečti si ten papír." Podal list Luborovi. Ten si jej nedůvěřivě prohlédl.

UVIDÍŠ, JAK TĚ ODROVNÁM.

,,Pěkný fámy!" rozzlobil se Lubor na Petra. ,,Již předem jsi počítal s tím, že spolu budeme hrát Bang!, a už předem sis tu větu připravil na papír. Můžu ještě vědět, kam jsi ho schoval?"

,,Já přirozeně nikam, ale našel jsem ho v druhém šuplíku."

,,Dobře," zmírnil se Lubor, ,,jsou tu tedy ještě tři šuplíky a všechny prázdné. Teď se podívám, jestli jsi něco nedal zas do těch předchozích dvou. Ne, nic tam není. Je ale ovšem dost možné, že jsi další papíry schoval někam jinam. Ale to je jedno. Ta věta patří mně, nemýlím-li se?"

,,Copak já vím?"

,,Jistěže ta věta patří mně, sebe bys přece odrovnat nechtěl."

,,Nevím, jestli je ta věta míněna tobě, Lubore, ale jedno je jisté: jeden z nás je ve velkém nebezpečí! Přespíš tu s námi? Myslím se mnou a se Simonou."

,,Udělám ti tu radost a přespím tu," odpověděl trochu s výsměchem Lubor. ,,Jde ti přece o život."

,,Satane, jestli tady jseš, dej nám znamení!" zněla Petrova rázná výzva.

Zaslechli zvuk přijíždějící motorky. Najednou oba dva strnuli, když si uvědomili, že šeredný zvuk motoru se dostal až sem, do Petrova pokoje. Slyšeli motorku před sebou, ale vidět nebyla. Lubor se díval strnule na Petra. Zvuk motorky v místnosti trval cca minutu, načež stejně rychle, jako přišel, tak i odešel.

,,Tak už mi věříš?" vyhrkl Petr chvějícím se hlasem.

,,A-ano," odvětil Lubor s tlukoucím srdcem. ,,Petře, ty jsi ho vyvolal ještě dřív, než jsi se stavil pro mě!"

,,Přísahám, že ne!" zajíkl se Petr a bylo na něm vidět, že nelže.

Co se tedy stalo???

,,Podívej se do šuplíků," hlesl Lubor, neboť sám se toho neodvážil.

Se strachem velkým jak Brno přistoupil Petr ke stolu se zásuvkami a otevřel jednu po druhé. V poslední z nich byl papír s ohořelými okraji! A na něm napsáno:

PŘIJEL JSEM Z PEKLA SVÝM MOTOCYKLEM A POSTARÁM SE O TO, ABYSTE ZEMŘELI!

,,Lubore, musíme odtud zmizet!" vykřikl Petr a hnal se po schodech dolů, jak nejrychleji to šlo. Prudce zmáčkl kliku, ale bylo zamčeno! A klíče nikde.

,,Je zamčeno!" vykřikl na Lubora ženoucího se po schodech za ním.

,,Otevři okno!" zařval Lubor. ,,Utečeme oknem!"

Vběhli do kuchyně, kde bylo okno, jímž se dalo bezpečně vyklouznout ven. Ale nešlo otevřít!

,,Prokletej barák!" zaúpěl Petr. ,,Sám ďábel ho proklel!"

,,Pojďmě nahoru, Petře!"

,,Ne, Lubore! Nechci číst další výhružné dopisy!"

,,To budeš muset i tady," řekl Lubor, ukazuje na ohořelý papír položený na sporáku.

Z BARÁKU SE NEDOSTANETE ŽIVÍ. ZEMŘETE OBA VE TŘI HODINY RÁNO.

,,Petře, musíme nahoru! Zavoláme tvým mobilem našim!"

Ale již cestou po schodech našli Petrův mobil roztříštěný na cucky.

,,Jdeme spát!" zavelel Lubor. ,,Jestli mám dnes umřít, zemřu ve spánku!"

Když se však dohrabali nahoru, našli na Petrově posteli další vzkaz:

NEZEMŘETE VE SPÁNKU. ROZŘEŽU VÁS MOTOROVKOU. ZAŽIVA.

Podívali se zaraženě na sebe a strnule klesli v mdlobách k zemi.

O den později se vrátili Novákovi z dovolené. To proto, že je to u moře už nebavilo.

,,Proč je odemčíno?" divila se matka.

Otec pokrčil rameny.

,,Petříku, už jsme tady, kdepak jsi?" zavolala maminka sladce.

Nikdo se neozýval.

,,Pojďme nahoru," rozhodl otec.

Sotvaže otevřeli dveře, ranila je mrtvice. Na zemi ležely kusy dvou zakrvácených lidských těl, vnitřnosti se válely všude okolo. Vzduch byl prosycen pachem krve a benzínem z motorovky. Oba kluci byli snadno identifikovatelní, uši a nos byly uřezány, hlavy oddělené od těla, ale nebylo pochybností, že jsou to oni dva. Vedle nic ležela holka s infarktem, kterou se už nikdy nepodařilo oživit. O kus dál se šklebila zakrvácená motorovka a u ní ohořelý papír. Ten si už rodiče nepřečetli.

A pokud si ho sem tam někdo přečetl, daleko už nedošel, do pár vteřin zhebnul. Těla tady hnila a rozkládala se, a stále se hromadila. Když dosahovala až na ulici, lidé konečně pochopili, že do toho domu nesmějí vkročit.

Dům byl obkroužen mouchami, mrtvoly oblezlé brouky rozkladači, těla pomalu tlela, všude smrad, sousedé se museli odstěhovat, bezďáci nemohli příbytek obsadit.

Ta barabizna byla prokleta dávno již. A dosud prokleta jest. Byl na ni totiž vyslán ďábel. Kdo tam jednou vkročil, nevrátil se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Platan Platan | E-mail | Web | 8. května 2018 v 22:55 | Reagovat

Super verše! Páči sa mi ráznosť a definitívnosť, ktoré v sebe majú :)

2 Surikata Surikata | E-mail | Web | 9. května 2018 v 20:31 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama