Štěstí je zdraví, život

9. května 2018 v 19:25 | Surikata |  TÉMATA TÝDNE
Lidé se většinou rodí zdraví, a tak je to jen dobře. Ale zdraví si želbohu nemůžeme uchovat až do smrti. Výjimky jsou nenadálé případy, kdy člověk nezemře přirozenou smrtí, nebo náhlé infarkty bez příčiny. Většinou umíráme přirozeně, tak by to mělo být. Kdo je zdráv fyzicky, toho v pozdním věku většinou postihne Alzheimer, jen se o tom moc nemluví. Nabízí se otázka, proč člověk během života z různých příčin onemocní a proč zemře na nemoc. Proč nemůže prožít celý život zdráv a zemřít úplně bez úhony.

Řada lidí si svého zatím nepodlomeného zdraví neváží. Žijí vesměs nezdravě, ale nic jim není. Zato jiní zase zdravě jedí, sportují a mají plno zájmů a bohužel taky plno nebo "méně plno" nemocí. Proč takovýhle paradox? Ale tím nechci říct, že bych chtěla, aby ti lidé bez dostatku pohybu a zdravé životosprávy měli něčím onemocnět. Jenom nechápu, proč lidi mají nemoce, i když se ničím neprovinili, do jim je přiděluje a podle jakého "paragrafu"?

Jsme u otázky života a smrti, takže buď je to všemocný Bůh, jehož jsme děti (nemyslím to ironicky), nebo je to nějaká jiná síla, souhrnně Příroda. "Kdo" dohlíží nad tím, aby na Zemi všechno klapalo, jak má? Kdo? Čas se nikdy nezastaví - nebo někdy přece? Proč lidi umírají, a moje nejoblíbenější: Co by bylo, kdyby nic nebylo?

Dále je třeba zohlednit tu velkou náhodu, štěstí, že tu zrovna my jsme. Je to dar a jiní tohle štěstí neměli. Někdo neměl možnost ani vzniknout, někdo neměl příležitost narodit se zdravý a hned zemřel, nebo má celoživotní následky/omezení a nemůže vést plnohodnotný život, někdo byl o svůj tehdejší krásný život připraven mocnou lidskou ješitností - a tedy zabit, rychlou nebo mučivou smrtí. Otázkou je, jak si nějaký člověk může myslet, že má nárok na to, někoho zabít, a necítit se třeba ani vinen.

Je veliké štěstí, že zrovna my tu jsme. Vznikli jsme v určitou chvíli na určitém místě. Měli jsme štěstí, že naše chromozomy to všechno vyhrály, spojilo se zrovna to, co udělalo NÁS. Kdyby se spojilo něco jiného, už by to udělalo někoho jiného. Být to jindy, už bychom to nebyli my. Tělem chodí denně miliardy takových buněk. Takže jsme měli štěstí, že zrovna kombinace těch dvou "správných" dala vzniknout NÁM.

Vyjmenovala jsem dva z nejzákladnějších bodů, které pokládám za štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama