Sebevražda

22. června 2018 v 14:12 | Surikata |  POEZIE
Kolik bylo v mém životě rvaček
Kolik vyřčených sraček
Jako když jede vláček
Už mi zvoní umíráček.

Kudla v hrudi
Trochu studí
Ale necítím to
Končím tímto.

Přišlo to jako blesk
Přepadl mě stesk.
Všechno jsem zvorala
Jako kůra jsem okorala.

Duše, která cítí bolest
Slyší už jen větru šelest.
V červné díře v tmavé kobce
V černé rakvi, v temné hrobce.

Jak spatřím čepele lesk
Slyším lidu potlesk.
Pod zemí v hebké pelesti
Nože už nechřestí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 22. června 2018 v 15:45 | Reagovat

Sebevražda není nikdy řešení, ale útěk...

2 Surikata Surikata | 22. června 2018 v 17:11 | Reagovat

[1]: Já to psala v srpnu, když jsem měla depku... V tomto případě ano... Ale pokud má někdo dluhy, ze kterých se nemůže vyhrabat, tak se to dá pochopit. Já dluhy nemám, naštěstí.

3 Lucka Lucka | Web | 22. června 2018 v 20:14 | Reagovat

Ani dluhy nejsou řešení, u nás se teď takhle zastřelil jeden kluk, kterej měl život před sebou kvůli dluhům. Přitom všechno se dá řešit jinak... :-/ Ale hlavní je, že ses z té depky už dostala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama