Červenec 2018

Přespávačka ve stanu

28. července 2018 v 3:45 | Surikata

V neděli 22.7., po práci jsem šla na net a napadlo mě narychlo domluvit stanování. Řešila jsem to do půl 4. V 9 mě vzbudily servírky kvůli nějakým ponožkám. Furt jsem řešila, kdo pojede, tak jsem byla napíchlá na Messengeru a přijela domů ne zrovna nejdřív.

Se ségrou jsme jely autem do krámu. Já koupila buřty a chleba, Lucka nákup. Z krámu rovnou na poštu, kde bylo před tím zavřeno. Chlap vepředu to brzdil a zdržoval. Chlap za ním byl rychlej. Rychle jsem doma sbalila krosnu, Kuba už tu byl, přijel po půl 2. Vyrazili jsme cca ve 3 hod.


Přijeli jsme do K., zaparkovali a šli k lomu. Bylo to tam takové divné... Vnitřně jsem cítila, že se mi tam koupat nechce. U ohniště byl nějaký plastový kanystr. Co když je tam něco vylitýho? A ty divný pásky okolo... Když jsme přišli k těm páskám, verdikt byl rychlej: Policie ČR, zákaz vstupu. Měli to ale dát i z tý druhý strany, protože my jsme přišli tou druhou cestou, kde žádný zákaz nebyl. Cestou pryč jsme potkali jedoucí policejní auto.

Hledali jsme jezero, ale našli jsme prd. Všichni mě obvinovali, takže fakt super. Já sem nejela jen tak nadarmo, tak to stanování prostě bude, řekla jsem.

Jenže tam zas prý nás můžou odtáhnout. Tak jsme přeparkovali na normální parkoviště. Cestou si nás (hlavně mě) lidi detailně prohlíželi. Měla pravdu Lucka v tom, že to bylo tím, že když čumim já na ně, tak čumí oni na mě.




Vybrali jsme krásné místo pro stan, Lucka ho postavila skoro sama, i když to ještě nikdy nedělala. Byla hustá. Já s Kubou jsme šli shánět dřevo a postavit ohniště, ona zatím připravila buřty. Za stmívání jsem se ještě vrátila do auta pro další petky s vodou na uhašení ohně.

Když jsem se vracela, uondaně jsem sebou sekla do trávy a čekala, zda mi půjdou na pomoc.

Lucka se přiblížila, řekla: "Petro?"

Byla jsem unavená i na to, abych odpověděla, tak jsem tam jen ležela jako úchyl s očima na Lucce.

Lucka začala couvat, nebo spíše běžet zpět, tak jsem ji nějakými slovy vrátila k sobě.

Nechtěli jsme plýtvat čajem. Někdo tam pěstoval oheň také, byl cítit oheň. Pak to utichlo. My ještě seděli u našeho ohně. Kuba pustil nějaké karaoke písničky, mezi nimi Príbeh nekončí. Oni moc zpívat nechtěli, tak jsem se toho ujala já, trochu i Kuba.


Po uhašení ohně jsme šly se ségrou okouknout, jak to vypadá s druhotáborníky. Zda už odešli, či zda tu spí taky.

Vypadalo to, že je zde pusto. Oheň uhašenej a nikde nikdo. Tak jsme to celý neobcházely, ale procházely jsme rovnou zříceninou. Chudáci lidi, spali tam dva ve spacácích a jeden (muž) rozsvítil baterku.


Byla jsem tak trapná, že jsem se zeptala: "Pardon, vzbudili jsme vás?"

Po pár vteřinách kladná odpověď.

Bohužel jsem byla trapná tak, že jsem se ještě zeptala: "Můžeme tudy projít?" V tu chvíli mi nedošlo, že to není průchozí. Až teprve poté, co mi to řekl, se mi rozsvítilo. Řekla jsem ségře, že to obejdeme, z úcty k nim. Protože kdybychom se vrátily, kudy jsme přišly, vypadalo by to jako sviňárna, že jsme je schválně přišly vzbudit.


Vyčistili jsme si zuby, my zalezly do stanu a Kuba ulehl venku.

Měl mojí karimatku, náš velkej spacák a Lucka můj zelenej, mně stačily deky. Dopadla jsem z nich nejlíp, protože ze mě Lucka v průběhu noci nějakou deku sňala, neboť můj slaboučkej spacáček nebyl dostačující pro její komfort. Pod námi byly 2 deky. Dvěma dekami jsem se přikryla.

Kuba měl zrovna dovolenou, tak proto s námi mohl být.

Ráno jsme brzy vstali. Poměrně rychle jsme se sbalili a uklidili. Petky byly prázdné, vše jsme v klidu unesli. Jeli jsme k nám a já plánovala turistické trasy. Byla to ztráta času, protože k jejich uskutečnění stejně nedošlo. Lucka jela do P. za kamarády a my chtěli jet do H. za tou turistikou a za koupáním, ale raději jsme jeli natankovat. A šli jsme na Novák se projít a vykoupat. Nabrali jsme Lucku a jeli k jezírku na C. Tam to bylo nádherné. Kuba se už znova koupat nechtěl. Doma jsme chtěli stanovat za barákem, ale bylo zbytečné znovu stavět stan. Tak jsme chtěli aspon opéct u potoka buřty, ale Lucka to nakonec odmítla a beztak se stmívalo. Kuba přespal u nás a ráno jel k prarodičům, já do práce.


Zážitky se mi líbily, i když vím, že jim moc ne, ale já jsem si to užila. Bohužel jsem nic nevyfotila, protože jsem předpokládala, že budou fotit oni, byli jsme domluveni i na natočení videa, ale to by museli chtít i oni. Nějaké fotky nafotili, ale nepodělili se se mnou o ně, takže nic. Prý stačí jen vzpomínky. Nakonec mi to Lucka konečně poslala, tak je sem zpětně dávám. Jsem ráda, že jsem znovu mohla spát pod stanem. Naposledy se tak stalo před 6 lety. Zopakovala bych to, ale Kuba už letos nebude mít volno.


Bytíz - věznice

16. července 2018 v 10:19 | Surikata

Video, jak to tam vypadá, jsem stáhla z youtube. Obrázky nemám - zákaz focení