Září 2018

Ptáček

13. září 2018 v 18:49 | Surikata
V červenci jsem šla ufiknout jednu zlomenou větev a viděla jsem na větvi jednoho ptáčka. Seděl na stromě dlouho bez hnutí. Nakonec po dlouhé době uletěl. Byla jsem však těsně u něho a fotila ho z bezprostřední blízkosti.

Komp je teď pomalej, nahrávání fotek a videí mě odradilo, respektive ta doba, když se to seklo, tak někdy příště.

Kde se dá všude vysrat

11. září 2018 v 18:44 | Surikata
Tenhle školní rok je pro parkování velmi složitý. Na placeném platit je opruz, hodiny se musí přetáčet a všude je to zacpaný. Jela jsem teda do centra, leč nesnesu rozptylování lidmi, když mě sledují při manipulaci s autem, a navíc parkuji jen tam, kde mi to prostě vyhovuje.

Jenže ve středu na mě přišlo strašný sraní. Škola byla daleko a střeva se hlásila o slovo, jenže prdel věděla, že to dlouho zatlačit nedokáže a v nejbližších vteřinách sopka vybuchne. A je dobře, že mám spolehlivou prdel, protože kdyby to má prdel nevěděla, tak by sopka vybuchla někde na cestě, z čehož koukají jen problémy.

Tak rychle za město! Jenže stihnu to? Nemůžu to v životě stihnout. Je těžký to zadržet, a ještě těžší je při tom řídit.

Naštěstí brloh bezdomovců poskytl prostor pro mé vysrání. Opět bylo dílem štěstěny, že byl nocleh pouličních spáčů neobsazen. Válely se tam jen bundy, bordel a nějaké flašky jako důkaz, že zde někdo bydlí. Snažila jsem se jim ten bordel moc nezveličit - šla jsem trochu dozadu. A tam to ze mě všechno vylezlo. Když se to stane v lese, obvykle to něčím přikryju (jako slušný občan), ale tady jsem to z úcty k bezdomovcům neudělala!

Pak už jen změnit parkoviště a najít nové, odtud to bylo beztak zbytečně daleko!

Je těžké najít ve městě "latrínu", proto bylo mé štěstí, že byla zrovna tam, kde jsem měla zaparkováno. Pak jsem jela pryč, protože to bylo stejně placené parkoviště a taky proto... že nikdo nemusí vědět... že tak velké hovno vysrala tak drobná bytost! Šlo mi hlavně o mou reputaci! A tu jsem zachránila! Děkuju!

Neměla jsem čas lovit kapesník, mikina byla po ruce. Rychle! Auto jsem zamkla, to je jasné. Doběhla jsem, jak se říká, za pět minut dvanáct.

Musím říct, že kdyby bylo kde zaparkovat, vysrala bych se ve škole a nepřišla bych tam deset, ale v osm hodin! Pak jsem seděla v autě a přemýšlela jsem, musela jsem se přezout, protože jsem jela v kroksech, a prostě jsem to měla hroznou dálku do tý školy! Načež jsem se ještě musela vracet pro zapomenutou tašku!