Říjen 2018

Kokořínsko

Včera v 22:37 | Surikata
Právě jsem se vrátila z vandru Máchovým krajem. Jsou to skvělé a nezapomenutelné zážiky. Skauting ve mně opět ožívá. Sice jsem to podělala a přijela jsem tam až druhý den (kvůli nedochvilnosti), ale dorazila jsem a to je hlavní. Bylo to super!
Zapomněla jsem si vzít foťák, tak nemám fotky.
Do Mělníka jsem jela místo v pátek 19.10. v sobotu 20.10. v 10:00 z Ládví, kam jsem se dopravila metrem. Pochopitelně bus stál pár minut někde na trati kvůli pracím na silnicích, ale tomu bych se nevyhla ani včera, takže jsme tam lidově řečeno zkejsli. Nalevo ode mě přes uličku seděli dva muži, žena a malá holčička, která byla fakt hustá a roztomilá. Bohužel si nepamatuju všechny její hlášky. Mělníce jsem v mezičase šla chcát za strom a koukat na rybník, kde byly kachny. V neděli jsem zjistila, že jsou tam i nutrie.
K nástupišti 8 přijel spoj do Mšena, jela jsem přes Lhotu u Mělníka atd. Prachy zkasírovali v průběhu jízdy. Všichni vystoupili na náměstí, jen já až na nádraží, protože jsem se pořádně nezeptalal našic.
Pokračování zítra, protože se mi nche spát

Padesát odstínů nicoty

Středa v 14:20 | Surikata |  POEZIE
Padesát odstínů mne
ale pořád jsem to já
to nic, to divné a tajemné

Pohledů pětkrát deset
leč stále to samé
tak trapné, až chce se brečet

Svět nemá začátek ani konec
rozplynem se v zduchoprázdnu
jen smrt je jistá
Nejsem optimista
hraní na něj nezabere
jsem tvor, co jen na oko se směje

To nic, co vidíte vy okolo,
prozření ve mně evokovalo,
že jsem hovno, nic víc
Hovno přikryté hajzlpapírem

nemající rub, ani líc.

Proč jsem jiná než ostatní

12. října 2018 v 21:04 | Surikata
Líbí se mi kovbojové. Proč se s tím tajit? Ráda o nich čtu, miluju westerny. Je mi jedno, že se to u žen moc nevidí. Já jsem prostě taková a jsem za to ráda. Dříme ve mně stále dítě a jsem spokojená.
Nicméně je pro mě těžké cokoli o sobě vykládat. Hluboko ve mně zakořeněnej stud, stydlivost. Pramení to pravděpodobně z toho, že jsem se vždy dost odlišovala od vrstevníků a lidi se mi dost často posmívali. Ale, jak už jsem řekla, své rozdílnosti nelituji.
Proč jsem jiná než ostatní, je hlavně to, že mám odlišné koníčky, než většina lidí.

V noci byla strašná zima a procházely se tam lesby

10. října 2018 v 20:30 | Surikata
  • Včera jsem byla na jedné super akci. Jela jsem poprvé do Prahy sama autem.Chtěla jsem to stihnout, ale kolony, neznalost Prahy atd, mi to samozřejmě zkomplikovaly.
  • Lidé mi poradili. Bez lidí bych byla pěkně namydlená.
  • Bojovka byla super. Pak jsme šli na pivo, já na multivitamínový džus. Holky mi řekly, jak se dostanu k autu.
  • Jenže auto nešlo nastartovat. Proč, když tam plyn ještě byl? Je to snad baterka? Áňa mi nabídla, že u ní můžu přespat, ale myslela jsem, že je jednodušší dáchnout si v autě. Jenže jsem tam málem zmrzla :D Musím se dát dokupy, aby mi neunikly ostatní akce.
  • Ráno jsem vybralal kontejner na hadry (rozuměj, vzala jsem si pár kalhot a jedno tričko), protože nemám doma v čem chodit). Jela jsem s tím jak blázen z Prahy do školy.
  • Ze školy jsem odešla dřív a frrr zpět do Prahy. Na Smíchovském nádraží v Mollu jsem naplnila 3 petky a tradá metrem k dočasnému útočišti mého auta. Mobil opět vybitej, protože máme ve třídě jen jednu zásuvku. A ta už pro mě nezbyla.
  • Měla jsem jet logicky, kudy jsem přijela, jenže jsem to spletla a myslela jsem, že to dám, když pojedu, kudy jela ta tramvaj. Ťuklá to představa :).
  • Zkrátka, procestovala jsem fárem celou Prahu, než jsem našla ten správnej směr. Bez lidí bych to v životě nedala a už se mi popravdě trochu rosily oči, no nakonec jedna chodkyně mi poradila tak, že jsem to pochopila a jeden řidič mi řekl, že jedu opačně, a pak už jsem byla doma.

Co si vzít na sebe?

7. října 2018 v 22:09 | Surikata
Když nevíte, do čeho se oblíct. Čím větší výběr, tím těžší rozhodnutí. Jaké to má důsledky? Ujede vám bus.

Vyřešíte to teda tím, že si prostě koupíte nové oháknutí. Ale v malém počtu. Abyste vybírali jen ze 3 typů triček nebo tak. No a nakonec zjistíte, že i tak neumíte přijít nikam včas.

Nevadí. Udělali jste zásadní krok: Koupili jste si oděv! Fakt jste vyždímali svou peněženku. Nechali jste si navrtat koleno! A došli jste k překvapivému závěru: Nic se vám nestalo!

Zároveň jste začali plnit hru Středověk na ledové kře. Nakreslili jste si ji na papír a zvolili názvy úrovní. Startovní pozice je Nicka. Další pozice vám řeknu a hru vám blíže představím, až ji najdu. Z čehož vyplývá, že když ji nemám, někam jsem ji zašantročila, a když jsem ji zašantročila, tak ji logicky nemůžu hrát. Takže ještě dlouho potrvá, než dosáhnu titulu Královna!

Zároveň jste vymysleli hru - pro své individuální využití. A ta má zajistit, že se polepšíte. Že prostě budete chodit včas, atd. Jenže ji plníte pár dní (vždy, když se vám to povede, to zafajfkujete) a pak to někam zašantročíte.

Doufám, že ji najdu. Bylo to tak nádherně nakreslené. Jinak jsem kreslíř antitalent, ale tohle se mi prostě povedlo. A vše jsem nakreslila z hlavy! (bez předlohy, pozn. autora).

Kalhoty žádné vhodné nemám, koupit je jsem líná, utrácet jsem skoupá. Tudíž nosím všude tepláky. Je to pohodlné a sexy ;).

Jinak spoďáry a fusky mám samozřejmě namnožené, ne, že bych furt jedny střídala s druhými. Ponožek mám cca 14. Finta, které si zrovna obléct, je následující: záleží, jaký je den. Když bude pondělí, vezmu si ponožky s nápisem Pondělí. Ano, je to strašně cool ;). Samozřejmě, že někdy i podvádím :D Třeba je venku mokro a já si prostě nevemu světlé ponožky. Atd. Nosím je samozřejmě do školy, jinak do práce a doma pravidelně nosím ponožky každou jinou (ty zbytky, co nemají druha/družku) a moc jich na výběr není, některé jsou s dírkami.

Podprsenku nosím jednu, kterou pravidelně peru, když je zrovna smradlavá a neni vypraná, tak si vemu podprdu od plavek. Je to sportovní pohodlná podprda a měla jsem ještě jednu, ale dlouhodobě se mnou hraje hru Na schovávanou. A já jsem líná si koupit jinou. A taky je to dost drahé.

Návrat k přečteným knihám

7. října 2018 v 21:33 | Surikata |  KECY
Začínám se s láskou vracet ke knihám, které jsem četla v minulosti. Dostaly se mi opět do rukou: buď jsem je získala, dobyla, nebo jsem si je znovu půjčila v knihovně (obecní). Májovky si chci v budoucnu půjčit opět v městské knihovně. Chci být opět knihomol - více času trávit nad knihami než v zajetí internetu... :) Ale to asi do budoucna, protože teď se mi velice úzce přiblížila maturita... Takže se nejvíc zabývám právě jí. :) Více psát... Pracovat na svých snech a dobývat vytčený cíl.

Loni jsem se šla kouknout k maturitám, abych věděla, jak to tam probíhá. Měla jsem totiž zkreslenou představu, že je to strašnej horor, ale záleží samozřejmě i na štěstí, jakou otázku si vylosujete. A hodně záleží, zda jste se na to připravili a naučili. Takže jsem se naštěsí uklidnila. Protože ti učitelé jsou na vás hodní a chovají se k vám hezky. Záleží, zda vám otázka sedne či zda se k ní oklikou prokecáte. Já jsem stydlivý typ, takže u maturity bych se neměla ostýchat víc než kde jinde. Ostatní mají z matury depky, protože se tam nešli podívat. Já ji do té doby měla také, myslela jsem si, že to prostě nedám, ale když se prostě snažíte, tak snad ze sebe něco vyždímete, doufejme. Oni tam nechtěli jít, protože si myslí, že by to bylo nepříjemné i jim. Ale když to těm maturantům nevadí, tak není důvod tam nejít. Podle mě je potřeba vědět, do čeho jdu.

Stužkovák bude v listopadu. Já jsem se upsala, že tam půjdu :D Samozřejmě to můžu ještě zrušit, ale to snad dám :D Žraní na veřejnosti je sice trošku trauma pro mě, ale co nadělám :D Hlavně, když se dobře nažeru :D Vybrala jsem si noky. :) Chlastík nic pro mě, ale sevření ze mě možná spadne. Myslím jedním menším cucnutím ;). Obecně mám depky na veřejnosti, ale bude tam tak cca 20 lidí, což v porovnání s maturákem snad zvládnu. Jsou to hlavně samé pro mě známé bytosti, tak by neměl být problém. Nevím ale, zda mám sedět jako pecka a nic neříkat, nebo mluvit střídmě, zkrátka, sem tam hlesnout a něco pípnout, nebo se tam prostě předvádět a nejvíc se ztrapňovat :D

Na maturák se mi vůbec nechce, definitivně jsem jim řekla, že na to seru. Ale třeba mě to bude mrzet... Oni jsou fakt prima. Ale na rozdíl od stužkováku tam bude několik stovek lidí (hlavně cizích). Nehledě na to, že tyhle typy zábavy nejsou nic pro mě. Ale včera jsem mluvila s tetou a bratranci. Nebudu vám říkat, z čeho mám největší depku, protože je to největší sračka a mega trapné :D Hlavně jste pak všude na fotce a na videích, tak je to ostuda jak Brno ;) Největší můj argument je ovšem, že za jeden trapnej večer nehodlám rozhodit tolik peněz, ale zpětně toho můžu dost litovat. Kolenovrtství se někdy nevyplácí...